Antonín Vřešťál

Msgre. Prof. ThDr. Antonín Vřešťál
Jeho Milost; Msgre. Prof. ThDr. Antonín Vřešťál; prelát
	Děkan kapituly Všech Svatých na hradě Pražském
	Antonín Vřešťál před rokem 1899
Církev	římskokatolická
Osobní údaje
Datum narození	23. října 1849
Místo narození	Praha, Rakouské císařství
Datum úmrtí	13. ledna 1928 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	České Zlatníky, Československo
Národnost	česká
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Teologická fakulta Německé univerzity v Praze
	multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Vřešťál (23. října 1849 Praha – 13. ledna 1928 České Zlatníky) byl český katolický kněz, rektor Karlovy univerzity v letech 1905–1906, děkan kolegiátní kapituly Všech Svatých na hradě Pražském, řádný profesor mravouky bohoslovecké fakulty univerzity Karlovy a emeritní profesor téže univerzity, konzistorní rada, examinátor prosynodální a domácí papežský prelát.

Studium a akademická dráha

Pocházel z rodiny chudého ševce. V letech 1856–1867 studoval na Malostranském gymnáziu v Praze III. Po maturitě, kterou ukončil s vyznamenáním. Vstoupil do pražského arcibiskupského semináře a studoval v letech 1867–1871 na bohoslovecké fakultě univerzity Karlovy. Na kněze však byl vysvěcen pro své mládí (protože nedosahoval kanonického věku stanového právem pro svěcení) teprve 17. dubna 1872.

Pro jeho veliké nadání a jemnou povahu si jej vyžádal hned roku 1871 za vychovatele kníže Josef Lobkowicz a roku 1872 kníže Karel Schwarzenberg, v jehož rodině pobyl až do roku 1876. V letech 1877–1890 byl vychovatelem a knihovníkem v rodině Jiřího Lobkowicze. V této vychovatelské činnosti měl mladý Vřesťál vhodnou příležitost ke studiu věd světských i bohosloveckých, které také plně využil. Ovládal filologii, matematiku, těsnopis, knihovnictví. Těmto naukám se věnoval se zálibou a úspěchem i později a plně jich využíval jako vysokoškolský učitel. Současně konal roku 1874, 1875, 1878 a 1884 přísné teologické zkoušky a dosáhl 17. července 1884 akademického stupně doktora teologie.

Roku 1890 byl povolán za suplenta mravovědy na ještě nerozdělenou (mezi českou a německou část) bohosloveckou fakultu. Při rozdělení bohoslovecké fakulty byl jmenován 28. září 1891 mimořádným, a dne 5. září 1895 řádným profesorem mravovědy na české bohoslovecké fakultě. Jako univerzitní profesor byl roku 1898 děkanem sboru doktorů teologie, čtyřikrát děkanem fakulty bohoslovecké a v roce 1905-1906 rektorem Karlovy univerzity.

Veřejná uznání

Jako odborník byl jmenován prosynodálním examinátorem, soudcem a konzistorním radou. Dne 1. prosince 1900 se stal kanovníkem kolegiátní kapituly u Všech Svatých a roku 1918 byl zvolen jejím děkanem. Roku 1921 se mu dostalo čestného vyznamenání papežského komoří a 16. června 1928 jmenován papežským prelátem. Když dovršil 70. rok svého života, odešel, po třicetileté učitelské činnosti na univerzitě, na zasloužený odpočinek. Roku 1920 trávil tento odpočinek nejprve v Praze, a poslední léta na faře v Českých Zlatníkách.

Životní dílo

Prelát Vřešťál zanechal po sobě skvělou památku jako plodný teologický spisovatel, jako vynikající vysokoškolský učitel, vychovatel i jako neúnavný kazatel a zpovědník. Jeho literární práce týkají se oboru matematického a morálního. Byl výborným matematikem, pěstoval tuto vědu se zvláštní zálibou. Věnoval se také kalendarilogii. Mimo jiné drobné články v různých časopisech uveřejněné napsal do časopisu Alétheia napsal článek: Řady potenciální a článek Praktické užití řád potenciálních. Samostatně vydal dílo Stálý historický kalendář. V oboru mravověky a praktické bohovědy uveřejnil řadu článků hlavě v Časopise katolického duchovenstva a v Českém Bohovědném slovníku. Základní životní dílo je jeho třídílná objemná Katolická mravouka, a z ní sestavená kratší příručky pro vzdělané laiky: Rukovět katolické mravouky, Lichva a úrok ve světle katolické mravouky, a instalační rektorská řeč Mravoučná literatura česká. V těchto dílech vytvořil Vřešťál novodobou českou mravovědnou terminologii a dal tak základ k novodobé české mravovědné literatuře . Jako vysokoškolský učitel byl Vřešťál upřímným přítelem studentstva, horlivým členem různých univerzitních komisí, zejména knihovní. Svůj předmět dokonale ovládaje vykládal srozumitelně a poutavě, takže posluchači se na jeho přednášky těšili a s úctou a láskou na něho vzpomínali. Vřešťál nejen učil, nýbrž svým taktem, jemným chováním a skromností také vychovával český kněžský dorost.

Působení v duchovní správě

Prelát Vřesťál nevyhýbal se ani úkonům duchovní správy. Na místech, kde působil, býval ochotným zpovědníkem a slavnostním kazatelem v Praze i na venkově. Rád vypomohl příležitostně v duchovní správě v Sedlci kde rád pobýval na prázdninách, v Praze ve Českých Zlatníkách, kde žil ku sklonku svého života, všemi ctěn a milován. Ještě 3. ledna 1928, tedy 10 dní před smrtí, jako 78letý stařec ochotně šel zaopatřit svátostmi nemocného, když místní farář se zdržel ve venkovské škole. Zemřel 13. ledna 1928 v Českých Zlatníkách ve věku 78 let na srdeční selhání.

Bibliografie

Katolická mravouka, Dědictví sv. Prokopa, Praha 1909.
Stať: O řadách potenciálních a užívání jich při výpočtu ludolfiny, časopis Alethea
Stať: O magických čtvercích časopis Český jinoch

Články uveřejněné v Časopise katolického duchovenstva:

Církev a císař na všeobecném sněmu Lyonském prvém r. 1245, ČKD 1886/5, S. 257-272.
Církev a císař na všeobecném sněmu Lyonském prvém r. 1245, ČKD 1886/6, S. 356-371.
Církev a císař na všeobecném sněmu Lyonském prvém r. 1245, ČKD 1886/7, S. 396-415.
Církev a císař na všeobecném sněmu Lyonském prvém r. 1245, ČKD 1886/8, S. 466-481.
Církev a císař na všeobecném sněmu Lyonském prvém r. 1245, ČKD 1886/9, S. 522-534.
Probabile = důvodné, ČKD 1887/4, S. 193-198.
Kdy lze v Čechách anticipovati matutinum?, ČKD 1887/6, S. 362-373.
O náhradě za vynechaný brevíř, ČKD 1887/8, S. 449-458.
O náhradě za vynechaný brevíř, ČKD 1887/9, S. 534-540.
O náhradě za vynechaný brevíř, ČKD 1887/10, S. 593-605.
O kaplích veřejných a soukromých, ČKD 1890/5, S. 257-270.
O kaplích veřejných a soukromých, ČKD 1890/6, S. 331-340.
O kaplích veřejných a soukromých, ČKD 1890/7, S. 400-418.
61. Lešon hassefarim, ČKD 1892/10, S. 618-621.
65. Quo anno Dominus noster mortuus sit, ČKD 1892/10, S. 623-625.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/1, S. 23-38.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/2, S. 92-107.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/3, S. 138-151.
Katolická mravověda... Frant. Janiš, ČKD 1893/3, S. 179-183.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/4, S. 202-214.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/5, S. 265-277.
Hypnotismus ve světle mravouky katolické, ČKD 1893/6, S. 355-367.
Jak dlouho má celebrant před půlnoční Mší svatou lačněti?, ČKD 1893/10, S. 595-599.
Moraltheologie... Franz Adam Göpfert, ČKD 1897/1, S. 60-62.
Básnictví a mravouka... Pavel Vychodil, ČKD 1897/2, S. 116-118.
Taneční zábavy v čase zapověděném, ČKD 1897/4, S. 240-241.
Zpovědnice... Pecháček, ČKD 1897/4, S. 245-246.
O původu tvorstva dle zpráv biblických... Kadeřávek, ČKD 1897/8, S. 510.
Theologia moralis, ČKD 1897/9, S. 563-567.
Moraltheologie... Franz Adam Göpfert, ČKD 1898/1, S. 59.
Taneční zábavy v pátky mimo dobu adventní a postní pořádané, ČKD 1898/3, S. 184.
Soukromé vlastnictví, ČKD 1898/3, S. 191.
Jejunium naturale, ČKD 1900/1, S. 67-71.
Dotaz ve příčině postu, ČKD 1900/3, S. 232-235.
Theologia moralis decalogalis et sacramentalis auctore cl. P. Patritio Sporer, O. F. M. Novis curis edidit P. F. Irena Bierbaum, O. F. M. prov. Saxoniae s. Crucis lector jubilatus, Tomus II, ČKD 1900/4, S. 298-300.
Theologia moralis decalogalis et sacramentalis auctore cl. P. Patritio Sporer, O. F. M. Novis curis edidit P. F. Ireneus Bierbaum, O. F. M. ... Tomus III, ČKD 1902/2, S. 149-151.
Moraltheologie... Franz Adam Göpfert, ČKD 1903/10, S. 647-648.
Comendium Theologiae moralis, Aloysius Sabetti, ČKD 1905/1, S. 74-75.
Mravoučná literatura česká, ČKD 1905/4, S. 313-322.
Výklad dodatku "Cum autem" o postu osob stavu duchovního a duchovních společností, ČKD 1909/10, S. 678-679.
Theologia moralis... Augustin Lehmkuhl, ČKD 1911/1, S. 89-90.
Moralprobleme, ČKD 1911/4, S. 387-388.
Lehrbuch der Moraltheologie... Dr. Anton Koch, ČKD 1911/5, S. 469-470.
Das natürliche Sittengesetz... Friedrich Wagner, ČKD 1911/7, S. 661-662.
Die Moraltheologie Alberts des Grossen, ČKD 1912/1, s. 102-103.
De actibus humanis, ČKD 1912/4, S. 365-366.
Moralphilosophie, ČKD 1913/2, S. 151-155.
Úprava věčného kalendáře a velikonoční datum, ČKD 1914/6+7, S. 449-468.
Úprava věčného kalendáře a velikonoční datum, ČKD 1914/8, S. 601-606.
Úprava věčného kalendáře a velikonoční datum, ČKD 1914/9, S. 665-675.
Úprava věčného kalendáře a velikonoční datum, ČKD 1914/10, S. 763-773.
O válce po právu přirozeném a mezinárodním, ČKD 1916/1, S. 73.
Zákonný čas letní, ČKD 1916/3+4, S. 248-249.
Quaestiones praecipuae moralesnovo juri canonico adaptatae, quas pro appendice Theologiae moralis breviter collegit, ČKD 1918/5+6, S. 333-334.
Brevis conspectus mutationum, quas in Theologia morali introduxit novus Codex juris canonici. Supplementum ad Manuale Theologiae moralis, ČKD 1918/9+10, S. 560.
Malé a Velké Desatero, ČKD 1919/7+8, S. 289-295.
Malé a Velké Desatero, ČKD 1919/9+10, S. 380-386.

Odkazy

Literatura

Ottův slovník naučný, sv. XXVI, s. 1027.
ČIHÁK Josef: Úmrtí. ThDr. Antonín Vřešťál, Časopis katolického duchovenstva, 1928/2, s. 247-248.
PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
VLNAS Jan: Antonín Vřešťál, KTF UK, Praha 2009

Související články

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Vřešťál na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Vřešťál
Digitalizovaná díla Antonína Vřešťála v České digitální knihovně
Fotografie Antonína Vřešťála s krátkým životopisem Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine.
Antonín Vřešťal jako kanovník u Všech svatých na společném listu Archivováno 20. 12. 2013 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy