Soběslav
| Soběslav | |
|---|---|
 Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel sv. Petra a Pavla | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Soběslav |
| Obec s rozšířenou působností | Soběslav (správní obvod) |
| Okres | Tábor |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°15′36″ s. š., 14°43′7″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 7 055 (2024)[1] |
| Rozloha | 20,00 km²[2] |
| Nadmořská výška | 405 m n. m. |
| PSČ | 392 01 |
| Počet domů | 1 603 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 14 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. Republiky 59/1 392 01 Soběslav infocentrum@musobeslav.cz |
| Starosta | Ing. Jindřich Bláha (ODS)[4] |
| Oficiální web: www | |
  Soběslav | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 553131 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soběslav (německy Sobieslau nebo Sobeslau) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Leží osmnáct kilometrů jižně od Tábora na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Žije v něm přibližně 7 100[1] obyvatel.
Město je centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic a čtvrtém železničním koridoru. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. I přes necitlivé zásahy do historické zástavby rozlehlého náměstí na severní straně si Soběslav zachovala svůj středověký půdorys a centrum města je městskou památkovou zónou.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.[5] První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v původním majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. Od konce 14. století byla ve městě latinská škola.[6] V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. Ve dnech 3. a 4. května 1467 se v blízkosti Soběslavi udála bitva mezi rožmberskými vojsky, resp. vojsky tehdejších příznivců krále Jiřího z Poděbrad a vojsky Zdeňka ze Šternberka, resp. Jednoty zelenohorské,[7] která skončila porážkou vojsk Jana z Rožmberka.[8]
V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského dominia. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes.
Ve městě byla založena Rožmberská škola (gymnasium illustre), které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. Pro potřeby této školy byly v letech 1611 až 1612 upraveny prostory v křídle soběslavského hradu. Jan Jiří ze Švamberka ji začal v roce 1612. Škola byla otevřena v roce 1614 a byli pro ni získáni kvalitní učitelé ze Slezska. Žáci za studium neměli platit a škola měla sloužit především k „poznání čisté pravdy Boží podle sv. Písem a pravé víry křesťanské dle konfesí české z roku 1575.“[9] Škola se však setkávala s nepřízní Karlovy univerzity, která usilovala, aby nadace spojená se vznikem školy byla převedena na ni. Přes počáteční nadějný rozjezd školy vedla porážka stavovského povstání k jejímu zániku.[10] Stejně tak nedošlo k přenesení Rožmberské knihovny.[11][12]
Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali město Švamberkové. Jan Jiří ze Švamberka se stal poručníkem místního gymnázia a pro výuku povolal učitele z německého luteránského prostřední, známé je jména rektora školy, kterým se stal Michael Gehler a jména dvou učitelů (Melchior Agricola a Benjamin Ursinus).[6]
V roce 1611 město odolalo vpádu pasovských.[13] Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. V letech 1628 až 1951 zde byl pivovar.[14] Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850.[15] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[16]
Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.[17] V období socialismu v Soběslavi vzniklo nebo mělo sídlo několik, dodnes působících významných celorepublikových firem jako Banes, Rašelina Soběslav nebo nábytkářský závod Jitona.
V roce 2021 v areálu společnosti Rašelina Soběslav zahájil činnost nový pivovar.[14]
Obecní správa a politika
[editovat | editovat zdroj]Části města
[editovat | editovat zdroj]- Chlebov
- Nedvědice
- Soběslav I
- Soběslav II (Veselské Předměstí)
- Soběslav III (Táborské Předměstí)
Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Myslkovice.[18]
Součástí města jsou také osady a samoty Veselka, Na Cihelně, U Vodičků, Valcha, Špačkův Mlýn, Na Brousku, Na Lázních, Na Pískách a Ve Lhotách.
Zastupitelstvo a starosta
[editovat | editovat zdroj]Po komunálních volbách v roce 2022 pokračuje ve funkci dlouholetého starosty města Jindřich Bláha (ODS), místostarostou je Pavel Lintner.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Podél východního okraje města vede dálnice D3. Samotné město stojí na křižovatce silnic I/3 a II/135. Městem vede železniční trať Praha – České Budějovice, na které se nachází stanice Soběslav.
Kultura a sport
[editovat | editovat zdroj]V Soběslavi se koná tradičních několik kulturních akcí. Na počátku července je město dějištěm komorního festivalu klasické hudby Setkání s hudbou v Soběslavi[19], každý třetí červencový víkend je soběslavské náměstí centrem festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav[20], což je jedna z největších a nejvýznamnějších přehlídek dechových orchestrů v České republice.
V Soběslavi má dlouholetou tradici ochotnické divadlo, na které měl v jeho počátcích vliv Edmund Chvalovský, herec, dramatika a režisér Národního divadla v Praze a dlouholetý host v Soběslavi. Další soběslavský host, Otakar Ostrčil, zkomponoval ve městě symfonickou báseň Léto, Křížovou cestu, a především jeho nejvýznamnější filharmonické dílo Honzovo království.
Kulturní a sportovní zařízení
[editovat | editovat zdroj]- Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino[21] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor). Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
- Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
- Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
- Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazén s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
- Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od Bedřicha Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi. Před kostelem se nachází socha svatého Jana Nepomuckého a socha svatého Josefa.
- Vedle kostela svatého Petra a Pavla se nachází 68 metrů vysoká Městská věž. Ta byla vystavena v roce 1487 a sloužila jako pozorovatelna, strážní místo, malá pevnost a zvonice.
- Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamnější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
- Gotický kostel svatého Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcennějších památek české gotiky z doby Václava IV.
- Soběslavský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. V roce 1706 byl hrad proměněn na pivovar a pak sýpku. Jižní křídlo hradu je využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.[22] Stavba získala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen. Poblíž hradu se nachází socha svatého Jana Nepomuckého.
- Kolem historického jádra města se rozkládá zbytek městského opevnění.
- Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno modernizované národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.[23]
- Rožmberský dům (Dům Petra Voka), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou špulířských domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. V Rožmberském domě pobývala i Zuzana Vojířová. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům.[24]
- Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
- Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.[25]
- Několik desítek metrů od vlakového nádraží se nachází Evangelický kostel z 20. století.[26]
- Raně středověké hradiště Svákov vzniklo na v místech staršího osídlení v době halštatské. Zaniklo na přelomu devátého a desátého století a dochovaly se z něj mohutné pozůstatky opevnění.[5] Poblíž hradiště stojí kaple Bolestné Panny Marie se studánkou a rozhledna Svákov.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Jan Papoušek ze Soběslavi († 1455), rektor Karlovy univerzity
- Pavel Smrž (1927–1983), soběslavský rodák, botanik, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci
- Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
- František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe
- Karel Špaček (1838–1898), právník a politik, poslanec Říšské rady
- Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
- Václav Špaček ze Starburgu (1840–1912), podnikatel, velkostatkář, císařský rada; zakladatel rodu Špačků ze Starburgu
- Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
- Václav Hess (1850–1890), spisovatel, překladatel z francouzského a německého jazyka
- Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
- Jan Bezděk (1858–1915), mykolog, pedagog, botanik
- Josef Bertl (1866–1955), architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
- Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
- Vladimír Svoboda (1871–1955), akademický malíř a pedagog
- Rudolf Ludmila (1872–1953), malíř, kreslič a pedagog
- Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel a dirigent, dlouholetý letní host Soběslavi – mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně)
- František Ježek (1884–1925), politik
- Helena Johnová (1884–1962), česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
- Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Československé mykologické společnosti, publicista
- Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
- Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
- Jaroslav Taudy (1909–1999), plukovník RAF, stíhací pilot Britského královského letectva
- Miroslav Valenta (1912–1933), básník
- Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v československé kulturní politice
- Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
- František Kotlaba (1927–2020), botanik a mykolog, vědecký pracovník Národního muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
- Radomír Čihák (1928–2016), profesor anatomie Fakulty všeobecného lékařství, později 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
- Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[27]
- Miroslav Krejča (1931–2005), herec a spisovatel
- Otakar Bílek (1932–2016), vedoucí režisér Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, moderátor, publicista, profesor konzervatoře
- Rudolf Bergr (* 1934), architekt
Sportovci
[editovat | editovat zdroj]- Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik
- Jiří Lála (* 1959), hokejový útočník, čtyřnásobný medailista z Mistrovství světa v ledním hokeji
- Roman Božek (* 1963), hokejový útočník, mistr Extraligy ledního hokeje
- Radek Bělohlav (* 1970), hokejový útočník, dvojnásobný medailista z Mistrovství světa v ledním hokeji
- Aleš Ježek (* 1990), hokejový útočník
- Petr Koblasa (* 1993), hokejový útočník
- Tomáš Němejc (* 2000), sprinter, účastník Letních olympijských her 2024, několikanásobný medailista z Mistrovství České republiky mužů a žen v atletice
- Pavel Novák (* 2002), český hokejista
- Oliver Šatný (* 2003), hokejový brankář, stříbrný medailista z Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2023
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Sabinov, Slovensko
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Soběslavský hrad -
Kostel sv. Marka -
Rožmberský dům -
Městské koupaliště -
Rozhledna Svákov -
Městská věž a děkanský kostel sv. Petra a Pavla na náměstí Republiky -
Prvorepublikový silniční most přes Černovický potok -
Kostel sv. Marka, dnes městská galerie
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Soběslavský starosta se nemění. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Soběslav, s. 287–288.
- ↑ a b NOVOTNÝ, Miroslav a kolektiv. Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita ISBN 80-7040-883-9, ISBN 978-80-7040-883-4. OCLC 85714298 S. 45–46.
- ↑ SMRŽ, Emil. Soběslavsko: Monografie okresu soběslavského. Soběslav: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 76.
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého, díl IV.. Sedmnácté souborné vydání, v Ottově nakladatelství první. vyd. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7, ISBN 80-7451-576-1. OCLC 982100364 S. 462.
- ↑ VESELÁ, Lenka. Knihy na dvoře Rožmberků. Praha: Knihovna Akademie věd ČR ; Scriptorium, 2005. 359 s. ISBN 80-86675-06-8, ISBN 80-86197-60-3.
- ↑ BOK, Václav. Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků. In: FUČÍKOVÁ, Eliška; GAŽI, Martin; LAVIČKA, Roman. Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Dále jen Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků. ISBN 978-80-85033-31-1. S. 262–263.
- ↑ Rožmberská knihovna byla na svou dobu zcela ojedinělá. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-08.
- ↑ KAVKA, František. Zlatý věk Růží. 1. vyd. [s.l.]: Nakladatelství České Budějovice, 1966. Dostupné online. S. 170–171.
- ↑ PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberkové: velmoži české renesance. 1. vyd. Praha: Panorama ISBN 80-7038-006-3, ISBN 978-80-7038-006-2. OCLC 24173651 S. 334.
- ↑ a b Pivovar - Rašelina a.s.. www.raselina.cz [online]. [cit. 2024-09-26]. Dostupné online.
- ↑ VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek, Díl XIV. Praha: [s.n.], 1978. S. 171.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Soběslav.
- ↑ Šicí stroje LADA – tradiční šicí stroje české výroby. ladasicistroje.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 351.
- ↑ Setkaní s hudbou. www.setkanishudbou.cz [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
- ↑ 26. Mezinárodní festival dechovýh hudeb – 17. – 18. července 2021 [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Kino Soběslav – program a vstupenky online. www.kinosobeslav.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online.
- ↑ O knihovně. www.knihovnasobeslav.cz [online]. [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Blatské muzeum získalo za Život na Blatech a Kozácku druhé místo. www.kulturne.com [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online.
- ↑ SOBĚSLAV, Město. Rožmberský dům Soběslav. www.musobeslav.cz [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech III, str. 380–383.
- ↑ SOBĚSLAV, Město. Evangelický kostel. www.musobeslav.cz [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Laburda – životopis skladatele
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soběslav na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Soběslav ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Soběslav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
| Město Soběslav | |
|---|---|
|
Soběslav I • Soběslav II (Veselské Předměstí) • Soběslav III (Táborské Předměstí) • Chlebov • Nedvědice | |
