ČZ vz. 38
| Pistole ČZ vz. 38 | |
|---|---|
 | |
| Typ | poloautomatická pistole |
| Místo původu |  Československo |
| Historie služby | |
| Ve službě |  Třetí říše[1] Finsko[2] |
| Používána | 1939–1945 |
| Války | druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | František Myška |
| Navrženo | 1936 |
| Výrobce | Česká zbrojovka Strakonice |
| Výroba | 1939–1945[3] |
| Vyrobeno kusů | asi 45 000 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 910 g[1] |
| Délka | 195 mm[1] |
| Délka hlavně | 119,5 mm[1] |
| Typ náboje | 9 mm vz. 22 (.380 ACP 9×17 mm Browning Short)[1] |
| Ráže | 9 mm |
| Princip střelby | DAO |
| Úsťová rychlost | 344 m/s[1] |
| Zásobování municí | odnímatelný schránkový zásobník na 8 nábojů |
| Hledí | pevné |
Pistole ČZ vz. 38 byla v pořadí třetí předválečnou československou armádní pistolí.[4] Šlo o poloautomatickou pistoli ráže 9 mm Short (.380 ACP) s dynamickým závěrem a kohoutovým mechanismem, která se vyráběla v období 1939–1945.[5]
Zbraň měla praktickou konstrukci založenou na patentu, který byl v letech 1929–1934 udělen konstruktéru Františku Myškovi a České zbrojovce. Tato konstrukce zajišťovala snadnou údržbu pistole, neboť se při rozborce rozložila pouze na tři části bez drobných součástek – hlaveň, tělo, jež tvořilo celek se závěrem, a zásobník. To je dodnes „celosvětově nejmenší počet celků vzniklých při rozborce vojenské samonabíjecí pistole“.[4] Určitou nevýhodou byla poměrně tuhá spoušť, což do určité míry způsobovala geometrie výhradně dvojčinné spouště (DAO). Nicméně díky tomu nedocházelo v případě používání zbraně u jízdních jednotek k jejímu nechtěnému odpálení.[5] Přes určité nedostatky, dané též použitým střelivem (standardní československý vojenský pistolový náboj 9 mm vz. 22), měla pistole vz. 38 velmi pokrokovou konstrukci, jež „některými prvky předběhla svou dobu o dlouhou řadu let“,[1] a osvědčila se jako velmi spolehlivá a odolná zbraň.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátkem druhé poloviny 30. let přestávala stávající standardní armádní pistole vz. 24 vyhovovat soudobým vojenským požadavkům. V roce 1936 bylo proto rozhodnuto o vývoji nové zbraně, jímž Ministerstvo národní obrany pověřilo Českou zbrojovku ve Strakonicích. Vývoj zbraně dostal na starost šéfkonstruktér zbrojovky František Myška.
Koncem roku 1937 byla vyrobena série 25 zkušebních pistolí s označením vz. 37, jež byly odeslány k armádním testům, po nichž došlo k několika dílčím úpravám. Nakonec bylo objednáno 41 000 pistolí.[1] Příprava sériové výroby probíhala prakticky v předvečer okupace ČSR, neboť doslova jen pár dní po jejím začátku přestalo Československo existovat jako suverénní stát. Nová pistole se tak do rukou československých vojáků již nedostala a veškeré vyrobené zbraně převzala německá okupační správa.
Pod označením Pistole 39 (t) (=tschechien) pak tyto pistole sloužily u záložních jednotek Wehrmachtu, používala je říšská pracovní služba Reichsarbeitdienst (RAD), Todtova organizace a pozemní personál Luftwaffe, pro nějž byla dodatečně vyrobena série 3000 kusů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i Archivovaná kopie. martinhessler.blog.cz [online]. [cit. 2013-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-22.
- ↑ https://www.jaegerplatoon.net/PISTOLS4.htm
- ↑ PETERSON, Philip. Gun Digest Book of Modern Gun Values: The Shooter's Guide to Guns 1900 to Present. 16th. vyd. [s.l.]: [s.n.] S. 131.
- ↑ a b Archivovaná kopie. martinhessler.blog.cz [online]. [cit. 2013-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-24.
- ↑ a b Walter, John. Krátké střelné zbraně. Velký průvodce světem pistolí a revolverů. 1. vyd. Praha: Slovart, 2013. 410 s. ISBN 978-80-7391-717-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ČZ vz. 38 na Wikimedia Commons - Obrázky, zvuky či videa k tématu ČZ vz. 38 na Wikimedia Commons
- martinhessler.blog.cz/1007/cs-armadni-pistole-vz-38-cast-1 Archivováno 24. 2. 2019 na Wayback Machine.
- martinhessler.blog.cz/1007/cs-armadni-pistole-vz-38-cast-2 Archivováno 22. 11. 2011 na Wayback Machine.