Čeněk Šlégl
| Čeněk Šlégl | |
|---|---|
 Čeněk Šlégl | |
| Narození | 30. září 1899 Žižkov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. února 1970 (ve věku 70 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čeněk Šlégl, narozen jako Čeněk Schlögel (30. září 1899 Žižkov[1][2] – 17. února 1970 Praha), byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1899 jako Čeněk Schlögel v žižkovské česko-německé rodině, hlásil se k české národnosti. V roce 1917 ukončil Druhé c. a k. reálné gymnázium české v Praze na Starém Městě. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská divadelní společnost J. Blažka)[4] a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Od roku 1924 působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana.[5] Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadle [6] a v roce (1930) v Osvobozeném divadle.[7]
Je znám jako herec němého i zvukového filmu, kde hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Režíroval 9 filmů, režíroval též v Divadle Vlasty Buriana. Napsal scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice.
Během okupace se stal členem Vlajky (1940) a v letech 1941 až 1943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně.[8] V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapa[9] román Návrat, v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže.[10] V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí.[9] Jak uvedl v poválečné soudní obhajobě, činil tak jen proto, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina kvůli tomu byla velmi ohrožena.[11][12] Dekorování mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.[13]
Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu [14] a v roce 1947 odsouzen za podporu nacistického hnutí vystupováním v rozhlasových skečích k trestu 6 měsíců žaláře,[11] které si odpykal na nucených pracích. Od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků dostal doživotní zákaz umělecké činnosti. Po propuštění z vězení pracoval i přes vážné zdravotní problémy způsobené nemocí páteře v různých dělnických profesích, zaměstnán byl i v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Později žil jako důchodce s minimální penzí ve vilové čtvrti Třebešín v pražských Strašnicích, v ulici Na Třebešíně 16 v malém bytě (jako podnájemník u stavebního inženýra Theofana Makarova), který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit,[15] a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Manželka Helena zemřela a dcera emigrovala, Šlégl žil poslední roky osamocen. V roce 1970 tento představitel okolo 80 postav zemřel. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, U pokladny stál…, Kristián, Katakomby, Noční motýl.
Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Své postoje za protektorátu předstíral – prokazatelně zachránil několik životů (včetně židovských) a stal se po válce obětí msty.[9] Již nikdy se k umělecké práci nevrátil.
Zemřel roku 1970 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Film
[editovat | editovat zdroj]- 1919 Utrpením ke slávě – role: Jana Amose Komenského
- 1926 Velbloud uchem jehly (Berka)
- 1929 Z českých mlýnů (Artur)
- 1930 C.a K. polní maršálek (Rittmeister Géza v. Medak)
- 1931 To neznáte Hadimršku (konzul Wieland)
- 1932 Kantor Ideál (Karel Domin)
- 1932 Anton Špelec, ostrostřelec – role: obhájce
- 1933 U snědeného krámu (Plagowitz)
- 1933 Dobrý tramp Bernášek (paďour Jack Polívka zv. Grizzly)
- 1934 Pozdní máj (Bohumil)
- 1935 Ať žije nebožtík (host v baru)
- 1936 Sextánka (nakladatel)
- 1937 Tři vejce do skla (učitel hudby)
- 1938 Škola základ života (profesor tělocviku Lusk)
- 1938 Ducháček to zařídí (Quido z Grispaldiců)
- 1939 U pokladny stál… (rada Pěna)
- 1939 Svátek věřitelů
- 1939 Ulice zpívá – role: vetešník Puškvorec (Film spolurežíroval s Vlastou Burianem a Ladislavem Bromem, Čeněk Šlégl se ujal technické režie. V titulcích je uveden v režii jen Vlasta Burian
- 1939 Kristián (seladon)
- 1940 Katakomby (ředitel)
- 1940 Když Burian prášil (Bohdan Kocharowski)
- 1941 Přednosta stanice (statkář Pěnkava)
- 1941 Hotel Modrá hvězda (ředitel hotelu)
- 1941 Noční motýl (šéf baru)
Filmové režie
[editovat | editovat zdroj]- 1937 Jarčin profesor
- 1937 Armádní dvojčata
- 1938 Děti na zakázku
- 1938 Stříbrná oblaka
- 1939 Ulice zpívá (spolurežie s Vlastou Burianem a Ladislavem Bromem)
- 1939 Venoušek a Stázička
- 1939 Paní morálka kráčí městem
- 1939 Teď zas my
- 1940 Vy neznáte Alberta
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Konskripční arch z roku 1905. ze starší řady soupisu pražského obyvatelstva [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, str. 15, ISBN 978-80-87090-22-0
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 60, 61, 63, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 71, 72, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 90, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 a Žitný, Radek: "Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha 2010. ISBN 978-80-87090-44-2."
- ↑ a b c Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Šlégl, Čeněk: Návrat, Evropské vydavatelstvo, Praha 1942.
- ↑ a b Čeněk Šlégl odsouzen. S. 3. Národní obroda [online]. 1947-03-14 [cit. 2020-10-02]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 184, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Čeněk Šlégl v Česko-Slovenské filmové databázi
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 289, ISBN 80-86182-51-7
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 88, ISBN 978-80-7388-199-3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Beneš, Svatopluk: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68
- Brož, Jaroslav, Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 18, 158–160, 163, 168, 202, foto 395–6, 398, 545
- Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 978-80-200-1502-0
- Farník, Jaromír – Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, ISBN 978-80-87090-22-0.
- Junek, Václav: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, ISBN 978-80-7388-199-3
- Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 15, 143, 208–9, 280, příl.XI, ISBN 80-86182-51-7
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 132–3, 261
- Tunys, Ladislav: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 95, 120, ISBN 80-85837-35-8
- Wolf, Milan: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 28, 30, 59, 62, 64, 70–76, 97, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0
- Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha, 2010, ISBN 978-80-87090-44-2
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeněk Šlégl na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Čeněk Šlégl
- Čeněk Šlégl ve Filmovém přehledu
- Čeněk Šlégl v Česko-Slovenské filmové databázi
- Čeněk Šlégl ve Filmové databázi
- Čeněk Šlégl na Kinoboxu
- Čeněk Šlégl v Internet Movie Database (anglicky)
