Řád služebníků Mariiných
Servité Řád služebníků Mariiných Ordo Servorum Mariæ (la) | |
---|---|
Znak řádu servitů | |
Zkratka | O.S.M. |
Zakladatel | Alexius a druhové |
Vznik | 13. století |
Typ | Žebravý řád |
Sídlo | Santissima Annunziata, Itálie |
Oficiální web | servidimaria |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Řád služebníků Mariiných (latinsky Ordo Servorum Mariæ, italsky Ordine dei servi di Maria, zkr. O.S.M.), jehož členové jsou nazýváni servité, je katolický žebravý řád, který vznikl ve 13. století v italské Florencii. Ústředí řádu sídlí v Římě.
Dějiny řádu
[editovat | editovat zdroj]Řád servitů je jeden z pěti původních katolických žebravých řádů, vzniklý ve 13. století v italské Florencii z iniciativy sedmi bohatých kupců. Ti na pokyn Panny Marie opustili svůj dosavadní styl života a stali se služebníky Mariinými. První klášter založili na hoře Monte Senario u Florencie, odkud se řád rozšířil nejprve v Itálii a Evropě a posléze na všechny kontinenty světa. Servité se řídí řeholí sv. Augustina.
Ve 20. století se řád rozšířil díky převzetí misijních úkolů i mimo původní oblast rozšíření v Itálii, Rakousku, Německu. V současné době servité působí ve více než třiceti zemích světa.[1]
Dějiny řádu v českých zemích
[editovat | editovat zdroj]Do českých zemí přicházejí serviti z mateřského konventu Zvěstování Panně Marii ve Florencii v letech 1359–1360 na pozvání krále Karla IV., který je usadil na Novém Městě pražském. Zdejší řeholní dům zanikl v polovině 16. století a členové řádu se v Čechách znovu objevili až v době po Bílé hoře.
Po zřízení dvou klášterů v Praze byly mezi lety 1671 a 1747 postupně osazovány další konventy v Rabštejně nad Střelou, v Nových Hradech, na Hoře Matky Boží u Králík a v Konojedech.
Souběžně dochází ke snahám o založení servitských klášterů rovněž na Moravě. V roce 1655 zval kníže Ferdinand Jan z Lichtenštejna servity do Moravského Krumlova, jeho nabídka však musela být pro nedostatek řeholníků odmítnuta. První řádový dům na Moravě vznikl v roce 1675 v Jaroměřicích nad Rokytnou. V roce 1714 byla vydána zakládací listina kláštera na předměstí Veselí nad Moravou. V tomto roce mohla být založena česká servitská provincie, zahrnující i moravské domy. Oba moravské servitské kláštery byly zrušeny roku 1784 v rámci josefinských reforem. Současně zanikly s výjimkou dvou i servitské domy v Čechách. Po odchodu z Hory Matky Boží u Králík v roce 1883 zůstali serviti jen v Nových Hradech. Česká provincie zanikla a tamní konvent byl přičleněn do tyrolské řádové provincie, jejímž střediskem je klášter v Innsbrucku. V roce 1946 byli němečtí řeholníci odsunuti a v roce 1950 byli odvezeni zbývající čeští bratři.
K obnově řeholního života v Nových Hradech došlo roku 1991. V roce 2005 zemřel v Nových Hradech poslední člen řádu servitů v českých zemích.
Kláštery servitů
[editovat | editovat zdroj]- Klášter servitů v Praze na Bílé hoře
- Klášter servitů na Starém Městě
- Klášter servitů na Novém Městě
- Klášter servitů v Rabštejně nad Střelou
- Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou
- Kostel servitů v Innsbruck
Sedm zakladatelů
[editovat | editovat zdroj]Sedm zakladatelů řádu prohlásil papež Lev XIII. v roce 1888 za svaté.
- Bonfilius Monaldi
- Bonajunkta Manetti (Jan)
- Manettus dell' Antella (Benedikt)
- Amadeus Amidei (Bartoloměj)
- Hugo Lippi-Ugoccioni
- Sosteneus di Sostegno
- Alexis Falconieri
Spiritualita a zaměření
[editovat | editovat zdroj]Základním posláním řádu služebníků Panny Marie je šíření mariánské úcty, zejména pak k Panně Marii Sedmibolestné. Rozjímání o bolestech Matky Boží jim přináší posílení ve víře, povznáší ke křesťanským ctnostem a dává mravní ponaučení. Servité upřednostňují působení ve městech nebo četných poutních místech, kde řeholníci poskytují duchovní služby poutníkům. Pokud je to možné, jsou všechny řádové kostely zasvěceny Panně Marii.
Znak
[editovat | editovat zdroj]V modrém poli zlaté či stříbrné unciální iniciály SM, přičemž do menšího „S“ je propleteno středním dříkem větší „M“. Písmeno „S“ je uprostřed a na koncích zdobena přepásanými stříbrnými liliemi. Obě písmena jsou převýšena otevřenou stříbrnou královskou korunou, z níž vyrůstá sedm lilií na stoncích přirozených barev.
Řeholní oděv
[editovat | editovat zdroj]Servité nosí černý hábit se škapulířem a s koženým řemenem a kapucí.
Přínos řádu
[editovat | editovat zdroj]Servité se vedle řádu cisterciáků, premonstrátů a dominikánů zasloužili o rozšíření modlitby Zdrávas Maria. Nezanedbatelné je i jejich působení na farách, ve školách, v nemocnicích a na misiích.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. www.klaster.cz [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-19.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích - žebravé řády, III. díl, 2. svazek. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 423 s. ISBN 978-80-7277-140-0.
- FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád služebníků Mariiných na Wikimedia Commons
- Řád Servitů na stránkách kláštera Božího Milosrdenství
- (italsky) Oficiální stránka řádu
- Oficiální stránka Provincie Tyrolska (Rakousko,Německo a Maďarsko)