Přeskočit na obsah

Šalomoun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o izraelském králi. Další významy jsou uvedeny na stránce Šalomoun (rozcestník).
Šalomoun
Šalomoun (1866)
Šalomoun (1866)
Narození990 př. n. l.
Palestina
Úmrtí931 př. n. l. (ve věku 58–59 let)
Jeruzalém
Místo pohřbeníJeruzalém
NárodnostSynové Izraele
Povolánípanovník, vládce a proroci islámu
Nábož. vyznáníjudaismus
ChoťNaamah
faraonova dcera
Partner(ka)Královna ze Sáby
DětiRechabeám[1]
Menelik I.
Basmat
Tafat
RodičeDavid a Batšeba
RodDavidův rod
PříbuzníNathan, Adonijáš a Amnon (sourozenci)
Abijám[1], Zaham, Jeush[2] a Shemariah[2] (vnoučata)
Funkceizraelský král (970–931 př. n. l.)
prorok
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalomoun (hebrejsky שְׁלֹמֹה‎, Šelomo či Šlomo, doslova „Pokoj jeho“),[3][4] přepisováno též jako Šalamoun, byl králem jednotného Izraelského království. Vládl přibližně v letech 970–931 př. n. l. (Další možné datum úmrtí se udává v r. 933 př. n. l.). David Gans uvádí jako datum počátku jeho vlády rok 2924 od stvoření světa, což odpovídá roku 838 nebo 837 před naším letopočtem.[5] Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judské království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovské víry. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon.

Hodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Šalomounova moudrost

[editovat | editovat zdroj]

Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou obdivovala i královna ze Sáby. V židovské tradici je mu jako pravzoru moudrosti[6] připisováno autorství tří biblických knih: knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, ačkoli moderní kritika poukazuje na to, že kniha Přísloví vznikala od dob Šalomounových i v průběhu následujících století[7] a datum vzniku Písně písní v pátém nebo čtvrtém století př. n. l. i o století mladší knihy Kazatel činí z přípisu Šalomounovu autorství literární fikci.[8] O Šalomounově moudrosti svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i skutečnost, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku.

Známé je Šalomounovo rozhodnutí při sporu mezi dvěma ženami o dítě:[9] Dvěma ženám se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy a ta potom žádala vrácení. Celý spor se dostal až ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: „Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce!“ Jedna z žen chladně souhlasila, druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou, a rozhodl jí dítě vrátit. Odtud také pochází sousloví šalamounské rozhodnutí.

Totožný příběh je již sepsán ve 4. stol. př. n. l. v buddhistických příbězích Džataky pod číslem 546, tzv. Mahómmaggadžátaka (Jak Bódhisatta překonal všechny mudrce).[10][11]

Rozporuplnost hodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Toto je však jen jedna stránka vyobrazení Šalomouna. Šalomoun je sice skutečně vylíčen jako moudrý, spravedlivý a zbožný král, na druhou stranu biblický text obsahuje také popis Šalomounova drsného boje o moc.[12] Bible sice líčí jeho úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma (včetně chrámu), avšak ukazuje, že to bylo za cenu nucených prací poddaných, přejímání cizích vzorů a kultury a že měl dokonce také harém. Šalomounova doba tak sice byla dobou vzestupu, avšak vnitřně se již izraelská společnost počínala rozkládat[13] – po jeho smrti se království rozdělilo na Severoizraelské a Judské království.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ΠΑΡΑΛΕΙΠΟΜΕΝΩΝ Α.
  2. ↑ a b 2 Chronicles 11.
  3. ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 451. 
  4. ↑ Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Šalomoun, s. 260. 
  5. ↑ GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 60. 
  6. ↑ Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona /včetně deuterokanonických knih/, ekumenický překlad. 9. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2002. ISBN 80-85810-30-1. S. 610. 
  7. ↑ VLKOVÁ, Gabriela Ivana. Slovo Boží a slovo lidské. Všeobecný úvod do Písma svatého. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 159 s. ISBN 80-244-0786-8. S. 34. 
  8. ↑ Jeruzalémská bible. Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha, Kostelní Vydří: Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství, 2009. 2229 s. ISBN 978-80-7195-289-3. S. 1116–1117; 1129–1130. 
  9. ↑ 1 Kr 3,16-28
  10. ↑ HORÁČEK, Petr. Džátaky – Legendární životopisy Gautamy Buddhy ve sbírce Džátakatthavannana. 2012 [cit. 2021-01-18]. bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Jiří Holba. Dostupné online.
  11. ↑ Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy. Překlad Dušan Zbavitel. Vyd. 2., rozš. Praha: DharmaGaia, 2007. s. 230. Prameny buddhismu; sv. 2. ISBN 978-80-86685-75-5.
  12. ↑ 1 Kr 2,46: „Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho [Šimeího]; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.“
  13. ↑ RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 59–62.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Králové Izraelského království
Předchůdce:
Král David 		970–931 př. n. l.
Šalomoun 		Nástupce:
Judské království: Rechabeám
Severoizraelské království: Jarobeám I.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šalomoun&oldid=24235428“