Šumburkové

Páni ze Šumburka
Země	Sasko-Anhaltsko, České království
Tituly	svobodný pán; 1640 oslovení Urozený (Wohlgeboren); 1700 hrabě (Říše) s predikátem vysokourozený (Hoch- und Wohlgeboren); 1770 kníže (Říše) s predikátem vysoce urozený (Hochgeboren); SCHÖNBURG-WALDENBURG; 1825 oslovení Jasnost (Durchlaucht); 1847 rakouské potvrzení oslovení Jasnost (Durchlaucht); SCHÖNBURG-HARTENSTEIN; 1825 oslovení Jasnost (Durchlaucht) pro hlavu rodu; 1843 rakouské potvrzení oslovení Jasnost (Durchlaucht) pro hlavu rodu; 1869 rozšíření oslovení Jasnost (Durchlaucht) na všechny členy této větve; POZNÁMKY:; 1818 český inkolát pro linii Schönburg-Waldenburg; 1845 český inkolát pro linii Schönburg-Hartenstein; 1861 dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady pro linii Schönburg-Hartenstein;
Zakladatel	Ulricus de Schunenberg / Heřman ze Šumburka
Rok založení	před rokem 1130, v Čechách od 13. století
Větve rodu	Schönburg-Waldenburg; Schönburg-Hartensteinové; Schönburg-Glauchau; Schönburg-Stein; Schönburg-Remse; Schönburg-Penig-Rochsburg; Schönburg-Rochsburg; Schönburg-Wechselburg
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni ze Šumburka (též Šumburkové nebo též Schönburgové, německy Schönburg nebo Schumburg) byli starý šlechtický rod, který pocházel ze Saska-Anhaltska. Ve 13. století přišli do Čech, kde postupně získali majetek především v Ústeckém a Karlovarském kraji. Své jméno odvozovali od německého hradu Schönburg.

Historie rodu

Hrad Schönburg, původní rodové sídlo v Sasku-Anhaltsku

Prvním členem rodu, kterého roku 1249 pozval do Čech král Václav I., byl Heřman ze Šumburka. Sídlil v Děčíně, kde za jeho úřadování byl starší dřevěný hrad přestavěn na kamenný. Podkomoří Bedřich ze Šumburka se roku 1306 stal zástavním majitelem města Kadaně. Jeho synové Kadaňsko vrátili králi Janu Lucemburskému, který jim však povolil, aby si jeho část ponechali jako vlastní panství s hrady Perštejn a Egerberk.^[1]

V roce 1352 složili bratři Bedřich, Albert a Jetřich ze Šumburka lenní slib Karlu IV. V té době jim kromě Perštejna, Egerberku a další majetků patřil také Hasištejn, Klášterec nad Ohří, polovina Přísečnice, Stráž nad Ohří, Prunéřov a Mikulovice.^[1] Jejich povinností byla vojenská služba a hrad Hasištejn museli na žádost bez odkladů poskytnout panovníkovi.^[2]

V době husitských válek došlo ke sporům mezi bratranci Alešem ze Šumburka na Egerberku a Vilémem ze Šumburka, kterému patřila Kadaň a Klášterec nad Ohří. Jejich pře skončila až v roce 1431 rozdělením majetku a Vilém si potom v letech 1431–1435 postavil hrad Nový Šumburk. Později se dostal do nových sporů s Vendem z Ilburka, který v té době sídlil na sousedním Egerberku. Vzájemně si působili velké škody až do doby, kdy se Vilém v roce 1443 lstí zmocnil Egerberku, Venda zajal a umořil hladem v hradní věži.^[3]

Vilém byl významným podporovatelem krále Jiřího z Poděbrad, zatímco Aleš stál na straně odpůrců. V roce 1446 složil lenní slib saskému knížeti Fridrichovi a poskytl mu hrad Perštejn. Jeho posádka potom pustošila panství okolních přívrženců krále, a proto byl hrad v roce 1451 dobyt vojskem pod velením Jakoubka z Vřesovic a Jana Calty z Kamenné Hory. V té době však již byl hradním pánem Bedřich ze Šumburku a Glouchova.^[4]

České větve rodu vymřely v šestnáctém století. Příslušníkům gluchovské větve však později patřila například Krupka a Kraslice. Roku 1790 byli povýšeni do stavu říšských knížat a jejich hartensteinská větev získala v Čechách roku 1845 inkolát. Novou českou větev potom založil politik a diplomat Alexandr Schönburg (1826–1896).^[5]

Erb

Rodový erb byl dělený do čtyř šikmých pruhů, které se střídaly v pořadí červený, stříbrný, červený a stříbrný. Dvě křídla v klenotu byla ve stejných barvách.^[1]

Osobnosti rodu

Alexandr kníže ze Šumburku-Hartenštejna (1826–1896), malba od A. J. Fischera

Heřman II. ze Šumburka, fundátor kláštera benediktinek v Geringswalde (1233)
Bedřich ze Šumburka († 1312), kadaňský purkrabí
Adléta z Donína († 15. června 1342/52), roz. ze Šumburka-Hluchova, purkraběnka, manželka Oty I. Hejdy
Jan ze Šumburka († 1555), biskup gurský (1552–1555)
Albert ze Šumburka-Zadního Hluchova (1761–1841), člen první komory stavovského sněmu Saského království
Ludvík ze Šumburka-Zadního Hluchova (1762–1842), generálmajor bavorské armády
Otto Viktor I. ze Šumburka (1785–1859), kníže ze Šumburka a saský poslanec zemského sněmu
Jindřich ze Šumburka-Zadního Hluchova (1794–1881), člen první komory stavovského sněmu Saského království
Otto Fridrich ze Šumburka-Waldenburgu (1819–1893), člen saského zemského sněmu a od roku 1859 3. kníže ze Šumburka
Hugo ze Šumburka-Waldenburgu (1822–1897), pruský generál dělostřelectva, držitel svěřenství na zámku Droyßig
Alexandr ze Šumburku-Hartenštejna (1826–1896), od roku 1879 1. místopředseda panské sněmovny rakouské Říšské rady
Georg ze Šumburka-Waldenburgu (1828–1900), saský generál jezdectva a generáladjutant
Eduard Alois kníže ze Šumburku-Hartenštejna (1858–1944), rakouský nejvyšší generál a ministr obrany
Heřman Prinz ze Šumburka-Waldenburgu (1865–1943), německý diplomat, držitel svěřenství a majitel rytířského panství
Otto Viktor II. ze Šumburka (1882–1914), kníže ze Šumburka-Waldenburgu
Žofie kněžna Albánská (1885–1936), roz. princezna ze Šumburka-Waldenburgu
Günther ze Šumburka-Waldenburgu (1887–1960), kníže ze Šumburka-Waldenburgu
Karolína Františka ze Schönburg-Hartensteinu (1892-1896), spisovatelka, dcera Eduarda Aloise ze Schönburg-Hartensteinu
Joachim hrabě ze Šumburka-Hluchova (1929–1998), spisovatel a politik (CDU), MdB (1990–1994)
Alfred princ ze Šumburku-Hartenštejna (* 1953), podnikatel, předseda Svazu německých šlechticů, velvyslanec Maltézského řádu v Bratislavě
Gloria princezna z Thurnu a Taxisu (* 1960), roz. Hraběnka ze Šumburka-Hluchova, podnikatelka, matka prince Alberta, hlavního představitele rodu Thurnu-Taxisů
Christoph hrabě ze Šumburka-Hluchova (* 1962), nositel Spolkové filmové ceny z roku 2005, Sound-Designer v Oscarovém filmu Životy těch druhých (Das Leben der Anderen) z roku 2007
Alexander hrabě ze Šumburka-Hluchova (* 1969), německý novinář a spisovatel

Reference

↑ ^a ^b ^c VYHNIS, V. Šumburkové. Památky, příroda, život. Listopad 1986, roč. 18, čís. 3, s. 74–76.
↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 129. Dále jen Anděl 1984.
↑ Anděl 1984, str. 463
↑ Anděl 1984, str. 370–371
↑ JAN, Halada. Lexikon české šlechty.. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Akropolis, 1993. 190 s. ISBN 80-85770-04-0. Kapitola ze Šumburka, s. 153–154.

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
z Šumburka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumburkové na Wikimedia Commons

[ppz-1] VYHNIS, V. Šumburkové. Památky, příroda, život. Listopad 1986, roč. 18, čís. 3, s. 74–76.

[andel-2] ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 129. Dále jen Anděl 1984.

[3] Anděl 1984, str. 463

[4] Anděl 1984, str. 370–371

[halada-5] JAN, Halada. Lexikon české šlechty.. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Akropolis, 1993. 190 s. ISBN 80-85770-04-0. Kapitola ze Šumburka, s. 153–154.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]