Aharon Amir
| Aharon Amir | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. ledna 1923 Kaunas, Litva |
| Úmrtí | 28. února 2008 (85 let) Crifin, Izrael |
| Alma mater | Hebrejská univerzita |
| Ocenění | Izraelská cena |
| Manžel(ka) | Bettine Amir |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aharon Amir (hebrejsky: אהרן אמיר, žil 5. ledna 1923 – 28. února 2008) byl izraelský spisovatel, překladatel a básník.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v litevském Kaunasu a v roce 1933 podnikl společně s rodinou aliju do britské mandátní Palestiny, kde vyrůstal v Tel Avivu. Jeho otcem byl Me'ir Lipec, pozdější ředitel nakladatelství Am Oved. Úspěšně absolvoval gymnázium Herzlija, po němž studoval arabštinu a arabskou literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Byl členem podzemních revizionistických uskupení Irgun a Lechi a patřil k zakládajícím členům Kanaánského hnutí,[1] podle něhož byla hebrejská či izraelská kultura definována spíše geografickou lokalizací nežli náboženským poutem. Oženil se s Bettine, která byla básnířka a malířka. Zároveň měl tři děti z předchozího manželství.
Zemřel 28. února 2008 ve věku 85 let na rakovinu a své tělo daroval vědě.[2]
Literární kariéra
[editovat | editovat zdroj]Do hebrejštiny přeložil více než 300 knih, včetně anglických a francouzských klasiků Melvilla, Charlese Dickense, Camuse, Lewise Carrolla, Josepha Conrada, Virginii Woolfovou, Edgara Allana Poea, Ernesta Hemingwaye, Johna Steinbecka, Emily Brontëovou a O. Henryho.[2] Rovněž tak přeložil díla Winstona Churchilla a Charlese de Gaulla. Založil a vedl literární magazín Kešet, který roku 1976 zrušil po osmnácti letech publikování, aby se mohl soustředit na vlastní tvorbu.[3] V roce 1998 byl magazín obnoven pod názvem Nový Kešet.
V Izraeli byl znám i díky populární písni Me'ira Ariela, který cituje Amirův překlad Hemingwayovy knihy Ostrovy uprostřed proudu.[2]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1951 byl oceněn Černichovského cenou za překlad. V roce 2003 získal za stejnou činnost Izraelskou cenu.[4][5] Ta je udílena od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Knihy v hebrejštině
[editovat | editovat zdroj]- Kadim (poezie), Machbarot le-sifrut, 1949
- Ahava (povídky), Machbarot le-sifrut, 1951
- Ve-lo tehi la-mavet memšala (román), Zohar, 1955
- Saraf (poezie), Machbarot le-sifrut, 1956
- Nun (trilogie), Massada, 1969-1989
- Jated (poezie), Levin-Epstein, 1970
- Proza (povídky), Hadar, 1972
- Olam še-kulo tov (román), Massada, 1975
- Šalom Nifrad (poezie), Massada, 1979
- Afroditi o ha-Tijul ha-meurgan (novela), Ma'ariv, 1984
- Heres (poezie), Zmora Bitan, 1984
- Ve-šavu he-avim achar ha-gešem (poezie), Bialik Institute/Machbarot le-sifrut, 1991
- Mate Aharon (poezie), Zmora Bitan, 1996
- ha-Nevalim (román), 1998[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aharon Amir na anglické Wikipedii.
- ↑ LAOR, Dan. American Literature and Israeli Culture: The Case of the Canaanites. Israel Studies. 2000, roč. 5, čís. 1, s. 287–300. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c LEV-ARI, Shiri. Tribute to a Hebrew man [online]. Haaretz, 2008-03-13 [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b Aharon Amir [online]. The Institute for the Translation of Hebrew Literature [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-17. (anglicky)
- ↑ Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-11-09]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-11-09]. Dostupné online. (hebrejsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aharon Amir na Wikimedia Commons - (anglicky) AMIR, Aharon. One of the chosen [online]. Haaretz, 2004-02-20 [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-10.
- (anglicky) AMIR, Aharon. The Jewish State: The Next Fifty Years. Azure. 1999, roč. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Archivováno 6. 3. 2008 na Wayback Machine.
