Ankylosauridi

Ankylosauridae; Stratigrafický výskyt: Spodní až svrchní křída, asi před 122 až 66 mil. let
	Ankylosaurus magniventris, největší zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	ptakopánví (Ornithischia);
Podřád	Thyreophora;
Infrařád	Ankylosauria;
Čeleď	Ankylosauridae; Brown, 1908
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ankylosauridi, tedy zástupci čeledi Ankylosauridae, byli tzv. „obrnění“ ptakopánví dinosauři. Šlo o mohutné a široké čtyřnohé býložravce, kteří se vyskytovali na severní polokouli (Severní Amerika, Evropa a východní Asie) v období spodní a svrchní křídy (asi před 122 až 66 miliony let). Příbuznou čeledí těchto obrněných tyreoforanů byli nodosauridi.

Popis

Tito dinosauři vykazovali silně vyvinuté kostěné destičky (osteodermy), které na jejich tělech vytvářely jakési ochranné brnění (kostěná byla dokonce i oční víčka). Většina ankylosauridů měla na konci ocasu také těžkou palici, tvořenou kostní hmotou.^[1] Pokud se touto "zbraní" velký ankylosaurid oháněl, dokázal si držet od těla i největší dravé dinosaury, zejména pak tyranosauridy. Virtuální modely ukázaly, že ankylosauridi dokázali švihat ocasem do stran až do úhlu kolem 100°, vertikálně s ním ale příliš hýbat nedokázali (což limitovalo jeho účinnost při sebeobraně).^[2] Jak ukázal výzkum, publikovaný na konci roku 2022, tito dinosauři také často bojovali svými ocasy navzájem s jedinci vlastního druhu.^[3]

Lebka ankylosauridů byla také obrněná, vepředu vybíhala v bezzubý zobák, malé zuby byly jen po stranách čelistí. Někteří ankylosauři měli dokonce i kostěná oční víčka (např. rod Euoplocephalus). Spásali zřejmě nízko rostoucí vegetaci.^[4]

Některé objevy naznačují, že ankylosauři mohli být schopni aktivně hrabat do země kvůli podzemním rostlinným částem (kořenům, hlízám apod.).^[5]

Způsob zachování

Fosilie ankylosauridů se zejména v Severní Americe velmi často dochovávají v pozici otočení na hřbet, což zřejmě souvisí se způsobem smrti a fosilizace těchto dinosaurů v podobě transportu vodním prostředím.^[6] V některých případech se v sedimentech u fosilií ankylosauridů dochová i původní textura kůže, dermální kostěné destičky v původní konfiguraci a obrysy měkkých tělních orgánů (například u druhu Zuul crurivastator).^[7]

Vzácné objevy fosilních otisků stop ankylosauridů z Colorada a Kanady (ichnorod Tetrapodosaurus) dokládají vysokou variabilitu (různorodost) ve stylu jejich chůze, a to v rámci běžné "chodecké" rychlosti.^[8]

Systematika

Zejména podle Bentona, 2004:

Infrařád Ankylosauria
- Čeleď Ankylosauridae
  - Akainacephalus
  - Aletopelta
  - Bissektipelta
  - Cedarpelta
  - Chuanqilong
  - Gobisaurus
  - ?Heishansaurus
  - Minotaurasaurus
  - Shamosaurus
  - ?Sinankylosaurus
  - Podčeleď Ankylosaurinae
    - Ankylosaurus
    - Anodontosaurus
    - Crichtonpelta
    - Crichtonsaurus?
    - Dyoplosaurus
    - Euoplocephalus
    - Huaxiazhoulong
    - Jinyunpelta
    - Nodocephalosaurus
    - Pinacosaurus
    - Platypelta
    - Saichania
    - Scolosaurus
    - Shanxia
    - Talarurus
    - Tarchia^[9]
    - Tianzhenosaurus
    - Tsagantegia
    - Zaraapelta
    - Ziapelta
    - Zuul
  - Podčeleď Polacanthinae
    - Gargoyleosaurus
    - Gastonia
    - Hoplitosaurus
    - Hylaeosaurus
    - Mymoorapelta
    - Polacanthus

Odkazy

Reference

↑ Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2018). The evolution of tail weaponization in amniotes. Proceedings of the Royal Society B. 285: 20172299. doi: 10.1098/rspb.2017.2299
↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)
↑ https://phys.org/news/2022-12-ankylosaurs-fought-rex.html
↑ Antonio Ballell, Bohao Mai & Michael J. Benton (2023). Divergent strategies in cranial biomechanics and feeding ecology of the ankylosaurian dinosaurs. Scientific Reports. 13: 18242. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-45444-1
↑ Jin-Young Park, Yuong-Nam Lee, Philip J. Currie, Michael J. Ryan, Phil Bell, Robin Sissons, Eva B. Koppelhus, Rinchen Barsbold, Sungjin Lee & Su-Hwan Kim (2021). A new ankylosaurid skeleton from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia: its implications for ankylosaurid postcranial evolution. Scientific Reports. 11, Article number: 4101. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-83568-4
↑ Jordan C. Mallon, Donald M. Henderson, Colleen M. McDonough & W.J. Loughry (2018). A 'bloat-and-float' taphonomic model best explains the upside-down preservation of ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.02.010
↑ Článek na webu Pravěk.info
↑ Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.
↑ SOCHA, Vladimír. Kráčející pevnost z křídového Mongolska. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2020. Dostupné online. (česky)

Literatura

Carpenter, K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. ISBN 0-253-33964-2.
Kirkland, J. I. (1996). Biogeography of western North America's mid-Cretaceous faunas - losing European ties and the first great Asian-North American interchange. J. Vert. Paleontol.. 16 (Suppl. to 3): 45A

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ankylosauridae na Wikimedia Commons
Informace o skupině Ankylosauridae (anglicky)
Vývojový strom skupiny (anglicky)

[1] Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2018). The evolution of tail weaponization in amniotes. Proceedings of the Royal Society B. 285: 20172299. doi: 10.1098/rspb.2017.2299

[2] SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)

[3] ttps://phys.org/news/2022-12-ankylosaurs-fought-rex.html

[4] Antonio Ballell, Bohao Mai & Michael J. Benton (2023). Divergent strategies in cranial biomechanics and feeding ecology of the ankylosaurian dinosaurs. Scientific Reports. 13: 18242. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-45444-1

[5] Jin-Young Park, Yuong-Nam Lee, Philip J. Currie, Michael J. Ryan, Phil Bell, Robin Sissons, Eva B. Koppelhus, Rinchen Barsbold, Sungjin Lee & Su-Hwan Kim (2021). A new ankylosaurid skeleton from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia: its implications for ankylosaurid postcranial evolution. Scientific Reports. 11, Article number: 4101. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-83568-4

[6] Jordan C. Mallon, Donald M. Henderson, Colleen M. McDonough & W.J. Loughry (2018). A 'bloat-and-float' taphonomic model best explains the upside-down preservation of ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.02.010

[7] Článek na webu Pravěk.info

[8] Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.

[9] SOCHA, Vladimír. Kráčející pevnost z křídového Mongolska. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2020. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]