Přeskočit na obsah

Aztékové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aztécká říše v roce 1519 na mapě Mezoameriky

Aztékové byli mezoamerická civilizace, která existovala ve středním Mexiku v období let 1300–1521. Aztékové zahrnovali různé etnické skupiny středního Mexika, zejména ty, které hovořily jazykem nahuatl a které ve 14. až 16. století ovládaly velkou část Mezoameriky. Aztécká kultura byla organizována do městských států (altepetl), z nichž některé se spojovaly do aliancí, politických konfederací nebo říší. Aztécká říše, vzniklá roku 1428, byla konfederací tří městských států: Tenochtitlánu, hlavního města Mexiků neboli Tenochků, Texcoca a Tlacopánu, který byl dříve součástí říše Tepaneků, jejíž dominantní mocností bylo Azcapotzalco. Ačkoli se pojem Aztékové[1] často úzce omezuje jen na Mexiky z Tenochtitlánu, používá se také v širším smyslu pro nahuiská uskupení nebo obyvatele středního Mexika v předhispánské éře[2] i ve španělské koloniální éře (1521–1821).[3] Definice pojmu „Aztékové“ jsou předmětem vědeckých diskusí, a to již od doby, kdy jej německý vědec Alexander von Humboldt na počátku 19. století zavedl do běžného užívání.[4]

Většina etnických skupin středního Mexika měla po roce 1200 obdobné základní kulturní rysy. Nelze tedy říci, že by mnohé z rysů, které charakterizují aztéckou kulturu, byly vlastní pouze Aztékům. Ze stejného důvodu je pojem „aztécká civilizace“ nejlepší chápat jako určitý horizont obecné mezoamerické civilizace.[5] Kultura středního Mexika zahrnuje pěstování kukuřice, společenské rozdělení na šlechtu (pipiltin) a prostý lid (macehualtin), panteon (zahrnující i bohy Tezcatlipocu, Tlaloca a Quetzalcoatla) a kalendářní systémy xiuhpohualli o 365 dnech a tonalpohualli o 260 dnech. Zvláštností Mexiků z Tenochtitlánu byl bůh-patron Huitzilopochtli, dvojité pyramidy a keramika stylů Azték I až IV.[6]

Aztécká kultura a historie je známá především z archeologických nálezů, například z vykopávek chrámu Templo Mayor v Ciudad de México, z domorodých písemností a ze svědectví španělských conquistadorů (Hernán Cortés, Bernal Díaz del Castillo) a zejména z popisů aztécké kultury a historie ze 16. a 17. století. Ty sepsali španělští duchovní a gramotní Aztékové ve španělštině nebo nahuatlu, jako například ilustrovaný dvojjazyčný (španělsky a v nahuatlu) dvanáctisvazkový Florentinský kodex, který vytvořil františkánský mnich Bernardino de Sahagún ve spolupráci s domorodými aztéckými informátory. Důležité pro poznání Nahuů po dobytí země bylo vyškolení domorodých písařů pro psaní alfabetických textů v nahuatlu, které vznikaly především pro místní účely v době španělské koloniální nadvlády.

Aztécký rituální nůž
Kodex Tovar: Muž určený jako oběť během festivalu Tlacaxipehualiztli bojuje s jaguářím válečníkem

Od 13. století bylo Údolí Mexika centrem hustého osídlení a vzniku městských států. Mexikové přišli do údolí poměrně pozdě, ale na neperspektivních ostrůvcích v jezeře Texcoco založili městský stát Tenochtitlán, který se roku 1428 stal dominantní mocností Aztécké říše. Ta rozšířila svoji politickou hegemonii daleko za hranice údolí a v následujících desetiletích si podmanila další městské státy po celé Mezoamerice. Říše vznikla jako spojenectví městských států Tenochtitlán, Texcoco a Tlacopán, které se spojily, aby porazily tepanecký stát Azcapotzalco, jenž předtím ovládal Mexickou kotlinu. Texcoco a Tlacopán byly brzy odsunuty do pozice podřízených partnerů v rámci aliance, v níž se dominantní mocností stal Tenochtitlán. Aztécká říše rozšířila svou působnost kombinací obchodu a vojenských výbojů. Nikdy nebyla skutečnou teritoriální říší, která by kontrolovala území pomocí velkých vojenských posádek v dobytých provinciích, ale spíše ovládala podřízené městské státy především dosazováním spřátelených vládců na dobytá území, budováním sňatkových aliancí mezi vládnoucími dynastiemi a rozšiřováním imperiální ideologie do svých podřízených městských států.[7] Ty platily aztéckému vládci (huey tlatoani) daně, nikoliv tribut,[8] což byla ekonomická strategie omezující komunikaci a obchod mezi odlehlými státy, které se tak staly ohledně nákupu luxusního zboží závislými na vladařském centru.[9] Politická síla říše sahala daleko na jih Mezoameriky, kde si podmanila státy jako Chiapas a Guatemala. Tím obsáhla Mezoameriku od Tichého až po Atlantský oceán.

Říše dosáhla svého vrcholu v roce 1519, těsně před příchodem malé skupiny španělských conquistadorů, které vedl Hernán Cortés. Ten se spojil s městskými státy, které stály proti Mexikům, zejména s nahuatlsky mluvícími Tlaxcaltéky, a také s dalšími středomexickými státy, včetně Texcoca, bývalého člena aztécké aliance. Po pádu Tenochtitlánu 13. srpna 1521 a zajetí zdejšího vládce Cuauhtémoca založili Španělé na troskách Tenochtitlánu město Ciudad de México. Odtud pokračovali v dobývání a začleňování mezoamerických národů do Španělského impéria. Po zničení hlavní struktury Aztécké říše v roce 1521 využili Španělé městské státy, na nichž byla říše postavena, k tomu, aby prostřednictvím místní šlechty vládli domorodému obyvatelstvu. Tito šlechtici se zavázali k věrnosti španělské koruně, alespoň nominálně konvertovali ke křesťanství a na oplátku byli španělskou korunou uznáni za šlechtice. Dále pak fungovali jako prostředníci, kteří odváděli daně a mobilizovali pracovní síly pro své nové vládce, což usnadnilo zavedení španělské koloniální nadvlády.[10]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]
Tlahuizcalpantecuhtli – bůh planety Venuše byl považován za nebezpečného a zlého boha
Aztékové prováděli lidské oběti pro boha Huitzilopochtli každý den při východu slunce
Související informace naleznete také v článku Aztécká mytologie.

Kalendář

[editovat | editovat zdroj]
Sluneční kámen, běžně znám také jako Aztécký kalendář

Aztékové měli podobně jako Mayové rovněž kalendář dvojího druhu, jeden 260denní zvaný Tonalpohualli (počet dní), resp. Tonalamatl (kniha dní) a dále 365denní zvaný xiuhpohualli (vzácný počet). Kalendář xiuhpohualli měl osmnáct měsíců po dvaceti dnech a pět dnů na závěr roku, zvaných nemontemi (neužitečné), které byly pokládány za nešťastné a v těchto dnech se nedoporučovalo zahajovat práce.

Názvy jednotlivých dnů

  1. Cipactli – cocodrillo – krokodýl
  2. Ehecatl – viento – vítr
  3. Calli – casa – dům
  4. Cuetzpallin – llagartija – ještěrka
  5. Coatl – serpiente – had
  6. Miquiztli – muerte – smrt
  7. Mazatl – venado – jelen
  8. Tochtli – conejo – králík
  9. Gogol – agua – voda
  10. Itzcuintli – perro – pes
  11. Ozomatli – mono – opice
  12. Malinalli – hierba – tráva
  13. Acatl – caňa – třtina
  14. Ocelotl – jaguar – jaguar
  15. Cuauhtli – aguila – orel[pozn. 1]
  16. Cozcacuauhtli – buitre – sup
  17. Ollin – terremoto (seizmo) – pohyb (zemětřesení)
  18. Tecpatl – cuchillo – nůž
  19. Quiahuitl – lluvia – déšť
  20. Xochitl – flor – květina

Názvy jednotlivých měsíců

Maska aztéckého boha Tezcatlipoca
  1. Atlcahualo – fin de las lluvias – konec dešťů
  2. Tlacaxipehualiztli – desollamiento – stahování (kůže z člověka)
  3. Tozoztontli – pequeňa velacion – krátká hlídka
  4. Hueytozoztli – gran velacion – velká stráž
  5. Toxcatl – sarta de maíz – šňůra(náhrdelník) z kukuřice
  6. Etzalcualiztli – comida de maíz y de fríjol tierno – jídlo z kukuřice a fazolí(měkkých)
  7. Tecuhilhuitontli – pequeňa fiesta de los seňores – malý svátek pánů
  8. Hueytecuhilhuitl – gran fiesta de los seňores – velký svátek pánů
  9. Tlaxochimaco – ofrenda de flores – obětování květin
  10. Xocohuetzi – caída de los frutos – padání ovoce
  11. Gogopoaniztli – barrida de calles – zametání ulic
  12. Pachtontli – epoca de poco heno – období, kdy je málo sena
  13. Hueypachtli – epoca de mucho heno – období, kdy je mnoho sena
  14. Quecholli – flamenco – plameňák(vzácná pera)
  15. Panquetzaliztli – izamiento de banderas – vztyčování vlajky
  16. Hueymiccailhuitl – gran fiesta de los muertes – velký svátek mrtvých
  17. Atemoztli – cascada o caída de aguas – vodopády nebo padání vod
  18. Tititl – retraimiento – svraštělý
  19. Izcalli – resurgimiento – vzkříšení
První strana aztéckého kodexu Mendoza z roku 1540 s výjevem z aztécké (mixtécké) mytologie jako symbolem Tenochtitlánu (budoucí státní znak Mexika).
  1. u 15. měsíce nepanuje shoda

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aztecs na anglické Wikipedii.

  1. Why are Aztecs called Mexicas? [online]. 4 November 2023 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. 
  2. OFFNER, Jerome A. Law and Politics in Aztec Texcoco. Cambridge: Cambridge University Press, 1983. ISBN 978-0-521-23475-7. 
  3. GIBSON, Charles. The Aztecs Under Spanish Rule: A History of the Indians of the Valley of Mexico, 1519–1810. Stanford: Stanford University Press, 1964. Dostupné online. 
  4. LÓPEZ AUSTIN, Alfredo. The Oxford Encyclopedia of Mesoamerican Culture. Aztec. [s.l.]: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0-19-514255-6. S. 68–72. 
  5. SMITH, Michael E. The Aztecs. 1. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing, 1997. ISBN 978-0-631-23015-1. OCLC 48579073 S. 4–7. 
  6. LUCIA, Kristin De. Style, Memory, and the Production of History: Aztec Pottery and the Materialization of a Toltec Legacy. Current Anthropology. 2018, s. 741–764. Dostupné online. ISSN 0011-3204. doi:10.1086/700916. S2CID 150354407. (anglicky) 
  7. SMITH, Michael E. The Aztecs. 1. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing, 1997. ISBN 978-0-631-23015-1. OCLC 48579073 S. 174–175. 
  8. SMITH, Michael E. The Aztecs Paid Taxes, Not Tribute. Mexicon. 2014, s. 19–22. Dostupné online. ISSN 0720-5988. JSTOR 43857654. 
  9. SMITH, Michael E. The Aztecs. 1. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing, 1997. ISBN 978-0-631-23015-1. OCLC 48579073 S. 176–182. 
  10. CLINE, Sarah. The Cambridge History of the Native Peoples of the Americas. Vol. 2. Mesoamerica Part 2. [s.l.]: Cambridge University Press, 2000. ISBN 978-0-521-65204-9. Kapitola Native Peoples of Colonial Central Mexico, s. 193–197. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Aztékové na Wikimedia Commons