Přeskočit na obsah

Bohumír Lifka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Bohumír Lifka
Narození24. března 1900
Radomyšl
Úmrtí24. listopadu 1987 (ve věku 87 let)
Praha
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníknihovník, heraldik, publicista, literární historik, redaktor, archivář a bibliofil
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Osobní věci a dílo Bohumíra Lifky

Bohumír Lifka (24. března 1900 Radomyšl[1] – 24. listopadu 1987 Praha)[2] byl český knihovník, bibliofil, heraldik a archivář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Radomyšli v rodině obchodníka Bohumíra Lifky (* 1864) a jeho manželky Anny Rozarie rozené Fialové (* 1871).[1] Studoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V letech 1919–1923 vystudoval filozofii a dějiny moderních literatur na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V letech 1921–1922 také absolvoval Státní knihovnickou školu. Studia zakončil a doktorát získal dne 5. prosince 1923 obhajobou disertační práce s titulem Josef Dastich, příspěvek k dějinám českého herbartismu.[3] Při studiu na univerzitě ho zaujala osobnost F. X. Šaldy, jehož přednášky o srovnávacích literaturách navštěvoval. Touto osobností se pak zabýval a věnoval ji řadu tvůrčích, edičních i vzpomínkových prací.[4]

Po studiích nastoupil s pomocí Josefa Volfa jako knihovník do knihovny šlechtické rodiny Stadionů, majitelů zámku Trhanov, uložené v jejich zámečku v Koutu u Domažlic. Působil i jako archivář u šlechtické rodiny Colloredo-Mansfeldů. V roce 1925 se začal jako tajemník podílet na přípravě a vydávání Masarykova slovníku naučného v nakladatelství Československý kompas. V této funkci setrval až do konce projektu v roce 1933.

V roce 1979 se stal magistrálním rytířem, Maltézského řádu,[5] a byl také rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.[6]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. září 1930 se v Radomyšli oženil s Marií Baborovou z Černíkova (* 1908).[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Do Masarykova slovníku naučného přispěl hesly z oblasti historie, literatury, bibliografie a působil i jako jeho redaktor. Podílel se rovněž na přípravě Ottova slovníku naučného nové doby. Redigoval časopisy Český bibliofil (1939–1941), Marginalie (1934–), řídil redakci Erbovních knížek (1940–) a Časopisu Rodopisné společnosti československé (1946–1947). Psal i do Heraldické ročenky.

V roce 1957 se stal spoluzakladatelem Muzea knihy ve Žďáře nad Sázavou. Působil rovněž krátce v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde se podílel na katalogizaci starých tisků.

V roce 1934 se stal vedoucím knihovny Náprstkova muzea, v roce 1941 a opět v roce 1951 zde zorganizoval velkou výstavu o životě a díle Julia Zeyera se vzpomínkovou slavností pamětníků.[8]

V knihovně působil až do roku 1959. V tomto roce byl neprávem obviněn z velezrady a na rok uvězněn. Po propuštění z vazby pracoval jako skladník ve společnosti Obuna a i jako antikvář v antikvariátu Praha-Smíchov. Poté pracoval do roku 1985 v knihovně Akademie věd České republiky. Úplné rehabilitace se však dočkal až posmrtně roku 1992.

Zabýval se zejména problematikou a historií klášterních a zámeckých knihovních fondů. V této oblasti provedl velmi záslužnou koncepční práci, kdy tyto vzácné fondy z pověření ministerstva kultury katalogizoval, třídil, hodnotil, zpopularizoval a zejména zachraňoval před zkázou. Snahou bylo zpřístupnit tyto fondy za pomocí souborných a lokálních katalogů[9]

Stal se členem Spolku sběratelů a přátel exlibris a jiné užitkové grafiky, kde rovněž publikoval několik svých článků z této oblasti. Za zásluhy se mu dostalo cti se stát čestným členem Spolku českých bibliofilů. Z literární historie se zabýval zejména osobností spisovatele F. X. Šaldy a spisovatele Julia Zeyera.

Hlavní díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Zámecké a palácové knihovny v Čechách: přehled historicko-topografický. Praha: Dr. Bohumír Lifka, 1934
  • Roucho díla Zeyerova. Praha: Spolek českých bibliofilů, 1941
  • Minulost a přítomnost knižní kultury ve Žďáře nad Sázavou. Brno: Krajské nakladatelství, 1964
  • Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 1982
  • Radomyšl: dějiny jihočeského městečka a jeho okolí (spoluautor Bořivoj Nechvátal). Radomyšl: Obecní úřad v Radomyšli, 1993. 299 s. ISBN 80-900018-8-2

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matrika narozených Radomyšl, 1900-1910, snímek 3 [online]. SOA Třeboň [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 17. 2. 2022]
  3. ↑ Matrika doktorů Univerzity Karlovy V. (1922–1924). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Bohumír Lifka. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Šumavský rozcestník: Lifka Bohumír [online]. Šumava.cz [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ DOLEJŠÍ, PhDr. Josef. Duch smaragdového kříže. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 80-902873-9-5. S. 109. 
  7. ↑ Matrika oddaných Radomyšl, 1895-1933, snímek65 [online]. SOA Třeboň [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Rukopisy a dokumentace v Archivu NpM
  9. ↑ CEMPÍRKOVÁ, Květa. Bohumír Lifka - knihovník, jehož práce si cenili i maltézští rytíři. Bulletin SKIP. 2022, roč. 31, čís. 1. ISSN 1213-5828. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumír_Lifka&oldid=23398651“