Přeskočit na obsah

Brhlíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBrhlíček
alternativní popis obrázku chybí
brhlíček proměnlivý (Daphoenositta chrysoptera)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbrhlíčkovití (Neosittidae)
Ridgway, 1904
Rodbrhlíček (Daphoenositta)
De Vis, 1897
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brhlíček (Daphoenositta) je rod pěvců, jediný zástupce čeledi brhlíčkovití (Neosittidae). Zahrnuje tři druhy, z nichž dva se vyskytují na Nové Guineji a jeden v Austrálii.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za popisnou autoritu rodu Daphoenositta je pokládán anglický zoolog Charles Walter De Vis (1897), za popisnou autoritu čeledi Neosittidae pak americký zoolog Robert Ridgway (1904). Rod zahrnuje tři druhy, přičemž všechny představují endemity australské zoogeografické oblasti:[1][2]

Nutno dodat, že historicky spadalo větší množství klasifikovaných druhů brhlíčků hned do dvou rodů, Daphoenositta a Neositta.[3] Výčet recentních forem navíc doplňuje ještě brhlíček Daphoenositta trevorworthyi, jehož fosilní pozůstatky byly objeveny v australském Riversleigh, datovány do středního miocénu a vědecky popsány roku 2016.[4]

Předmolekulární systematika brhlíčky klasifikovala coby zástupce brhlíkovitých (Sittidae), případně v rámci sběrné skupiny timáliovitých (Timaliidae s.l.). Podobnost s pravými brhlíky představuje jednoznačně důsledek konvergentní evoluce,[5] jak prokázaly již průkopnické práce Sibleyho a Ahlquista založené na DNA-DNA hybridizaci z 80. let 20. století.[3] Příbuzenské vztahy brhlíčků zůstávají nejisté, jde zřejmě o starou linii korvidních zpěvných, jež nemusí být blíže příbuzná jiným konkrétním čeledím.[5] Studie Aggerbeck et al., 2014 nicméně tento rod pokládala za sesterský vůči pištci laločnatému (Eulacestoma nigropectus),[6] studie Oliveros & kol., 2019 pak vůči rodu Mohoua.[7]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]
Brhlíček černý

Brhlíčci představují malé pěvce, jejich velikost činí asi 10 až 14 cm. Vyznačují se středně dlouhými zaoblenými křídly, krátkým ocasem a středně velkou hlavou na krátkém a tlustém krku. Zobák je tenký, na konci mírně zahnutý. Končetiny jsou středně dlouhé a štíhlé, s úzkými prsty, jež však nesou výrazné drápky. Opeření je buďto černé a na obličeji růžové (brhlíček černý), anebo černo-šedo-bílé, přičemž v odstínech opeření se objevuje mírný pohlavní dimorfismus. Jde převážně o hmyzožravce různých zalesněných regionů, jídelníček z velké části tvoří hmyzí larvy a podle neoficiálních záznamů mohou tito ptáci při jejich dolování ze dřeva využívat i primitivních nástrojů. Miskovitá nebo válcovitá hnízda si tito ptáci budují ze stromové kůry, zvířecí srsti, rostlinného chmýru a pavučin, přičemž bývají dovedně maskována. Snůšku tvoří 2 až 3 vejce, relativně dlouhá inkubace trvá 19 až 20 dní, opeření mláďat nastává za dalších 18 až 20 dní a zhruba dalších 80 dní jsou navíc dále krmena. Brhlíčci hnízdí kooperativně, v péči o mláďata pomáhá potomstvo z předchozích snůšek („helpers“); někdy však mohou současně zahnízdit dvě samice, a to dokonce ve stejném hnízdě.[5]

  1. Whiteheads, sittellas, Ploughbill, Australo-Papuan bellbirds, Shriketit, whistlers – IOC World Bird List v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  2. Brhlíček [online]. BioLib [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  3. a b SIBLEY, Charles G.; AHLQUIST, Jon E. The Relationships of the Australo-Papuan Sittellas Daphoenositta as Indicated by DNA-DNA Hybridization. Emu - Austral Ornithology. 1982-08, roč. 82, čís. 3, s. 173–176. Dostupné online [cit. 2024-04-25]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU9820173. (anglicky) 
  4. NGUYEN, Jmt. Australo-Papuan treecreepers (Passeriformes: Climacteridae) and a new species of sittella (Neosittidae: Daphoenositta) from the Miocene of Australia. Palaeontologia Electronica. 2016. Dostupné online [cit. 2024-04-25]. ISSN 1094-8074. DOI 10.26879/602. (anglicky) 
  5. a b c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 343. (anglicky) 
  6. AGGERBECK, Marie; FJELDSÅ, Jon; CHRISTIDIS, Les. Resolving deep lineage divergences in core corvoid passerine birds supports a proto-Papuan island origin. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-01, roč. 70, s. 272–285. Dostupné online [cit. 2024-04-25]. DOI 10.1016/j.ympev.2013.09.027. (anglicky) 
  7. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-04-25]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]