Přeskočit na obsah

Daniel Evans (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniel Evans
Daniel Evans na Monte-Carlo Masters 2022
Daniel Evans na Monte-Carlo Masters 2022
PřezdívkaEvo[1]
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození23. května 1990 (34 let)[1]
Místo narozeníBirmingham, Spojené království[1]
BydlištěBirmingham, Spojené království[1]
Výška175 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2006
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek7 510 385 USD
Dvouhra
Poměr zápasů141–150
Tituly2 ATP, 9 challengerů, 16 Futures
Nejvyšší umístění21. místo (7. srpna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2017)
French Open2. kolo (2022)
Wimbledon3. kolo (2016, 2019, 2021)
US Open4. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů46–58
Tituly0 ATP, 7 Futures
Nejvyšší umístění52. místo (26. dubna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon1. kolo (2014, 2016, 2019)
US Open3. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2015)
Hopman Cupzákladní skupina (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220815a15. srpna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Evans (* 23. května 1990 Birmingham) je britský profesionální tenista a vítěz Davisova poháru 2015. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře včetně Mubadala Citi DC Open 2023 z kategorie ATP Tour 500. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet dvaa titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v dubnu 2021 roku na 52. místě. Trénuje ho Mark Hilton a od roku 2019 také David Felgate.[1]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2009 semifinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Polsku, v němž prohrál obě dvouhry. Britové odešli poraženi 2:3 na zápasy. V roce 2015 byl členem vítězného týmu, když odešel poražen z obou semifinálových singlů proti Austrálii. Do září 2022 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 10–18 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Dne 23. června 2017 tenista oznámil, že měl v dubnu téhož roku pozitivní dopingový test na kokain. Mezinárodní tenisová federace mu s okamžitou platnosti zakázala start na turnajích, respektive do určení výše trestu.[4][5]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Raná fáze: Juniorský tenis a nižší okruhy

[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát v sedmi letech. Ještě předtím zkoušel squash. V roce 2004 jako čtrnáctiletý vyhrál s britským dorosteneckým týmem Mistrovství světa v této věkové kategorii, probíhající v České republice.[6] V juniorské kategorii se na grandslamu probojoval nejdále do čtvrtfinále dvouhry US Open 2007 a podruhé na Australian Open 2008,[7] kde podlehl Jukimu Bhambrimu.[8] V deblové soutěži téhož melbournského majoru vypadl opět mezi poslední osmičkou se spoluhráčem Danem Coxem. Nejvyššího umístění na juniorském žebříčku ITF dosáhl v lednu 2008, když mu patřila 10. příčka.[1]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2005, když na turnaj v anglickém Nottinghamu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Leemu Childsovi ve dvou setech.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni získal v srpnu 2008 na turnaji v anglickém Wrexhamu, když mu ve třetí sadě finále skrečoval Ian Flanagan.[9] O týden později triumfoval na londýnské události Futures[10] a v říjnu pak vybojoval třetí trofej v Glasgowě, opět po skreči finalisty Marcuse Willise.[11]

V rámci challengerů si odvezl první titul z březnového The Caversham International 2009 v Jersey, když v závěrečném duelu zdolal Jana Mináře. Druhou trofej pak dobyla v listopadu 2015 z amerického halového Knoxville Challengeru po vítězství nad Američanem Francesem Tiafoem. Průnik mezi sto nejlepších tenistů premiérově zaznamenal 2. května 2016 po titulu na tchajwanském Santaizi ATP Challenger a finálové výhře s Rusem Konstantinem Kravčukem.[2][1]

ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Bekhend v kvalifikaci Wimbledonu 2015

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na londýnské trávě v kvalifikaci červnového Queen's Club Championships 2007. Dohrál v prvním kole na raketě krajana Jamese Warda. Premiérový zápas v hlavní soutěži si pak zahrál na stejném turnaji v roce 2008, když do dvouhry obdržel divokou kartu. Na Belgičana Xaviera Malisse však v prvním utkání dokázal uhrát jen dva gamy. Z pozice šťastného poraženého kvalifikanta (po odhlášení Štěpánka z dvouhry) si své premiérové čtvrtfinále i semifinále na okruhu ATP Tour zahrál během PBZ Zagreb Indoors 2014, kde na jeho raketě zůstali Jan Hájek, Michael Berrer a třetí nasazený Philipp Kohlschreiber, za nímž na žebříčku zaostával o 120 míst. V semifinále jej zastavil třetí německý soupeř v řadě Tommy Haas. Bodový zisk znamenal v únoru 2014 nové kariérní maximum, 123. příčku.[12][13]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal jako devatenáctiletý v mužském singlu Wimbledonu 2009, kam obdržel divokou kartu.[14] V prvním kole jej vyřadila ruská turnajová dvanáctka Nikolaj Davyděnko po setech 2–6, 3–6 a 3–6.[15][1] V srpnu pak vypadl v úvodní fázi kvalifikace US Open 2009 s Brazilcem Júliem Silvou po dvou nezvládnutých tiebreacích.[16] Třetí kola si zahrál ve Wimbledonu 2016 a na US Open 2016. Na londýnské trávě jej vyřadil Švýcar Roger Federer a v New Yorku jeho krajan a pozdější šampion Stan Wawrinka, až po pětisetovém dramatu, když ztratil vedení 2–1 na sety.[1]

Obraz v médiích a dopingová aféra

[editovat | editovat zdroj]

Britská média o tenistovi často hovořila jako o „zkaženém chlapci britského tenisu“[17] a „největším promarněném talentu britského tenisu“.[18]

Tenisový svaz Lawn Tennis Association (LTA) mu dvakrát odňal dotační podporu pro jeho chování mimo dvorec a neplnění závazků. Poprvé, když se jako 18letý bavil v nočním klubu do ranních hodin v den čtyřhry s Danem Smethurstem na juniorce Wimbledonu 2008, kterou následně prohráli. Evans byl považován za mimořádně nadaného tenistu, ale svazoví trenéři LTA hodnotili jeho práci v průběhu let za nevyrovnanou a nedostatečnou, a z jejich strany za frustrující, což v roce 2012 vyústilo k druhému zrušení dotačních příspěvků.[19] Evans získal reputaci osoby, která miluje noční život a nevyhýbá se alkoholu, ale sama tvrdí, že má vše pod kontrolou.[20]

Sportovní agent Stuart Duguid, z managementu firmy Lagardere Unlimited, se v roce 2014 k Evansovi vyjádřil slovy: „Britští tenisoví fanoušci zoufale touží mít dalšího elitního hráče ve špičce, který by kryl Murraymu záda. Dan ovšem nabízí něco malinko jiného – více podrážděnosti a nepředvídatelnosti. Je tak trochu hádankou.“[21]

Žebříčkový růst hráč nastartoval v květnu 2015, kdy mu patřila 772. příčka a během dvou sezón se vyhoupl do první padesátky klasifikace, což britská média v roce 2017 na adresu tenisty kvitovala slogany typu „bývalý zkažený chlapec či napravený chlapec britského tenisu“.[22]

Dne 23. června 2017 tenista oznámil, že měl v dubnu téhož roku pozitivní dopingový test na kokain, o jehož výsledku byl informován v týdnu svého prohlášení. Mezinárodní tenisová federace mu s okamžitou platnosti zakázala start na turnajích, respektive do určení výše trestu. Evans se za své jednání omluvil: „Zklamal jsem spoustu lidí, svou rodinu, trenéra, tým, sponzory, britský svaz a fanoušky. Mohu se jen ze srdce upřímně omluvit.“[4][5] V říjnu 2017 mu byl uložen za pozitivní test na kokain uložen roční zákaz startu na okruzích.[23]

Trenérské vedení

[editovat | editovat zdroj]
  • Mark Taylor (2004)
  • Leighton Alfred (2004)
  • Scott Key
  • Graeme Adams
  • Mark Hilton (2007)
  • Paul Annacone (únor 2008 – červen 2008)
  • Mark Taylor (2009–2016)
  • Leighton Alfred (červenec 2010–2012)
  • Julien Hoferlin (prosinec 2011 – duben 2012)
  • Julien Hoferlin (duben 2013 – červen 2014)
  • David Felgate (2019)
  • Mark Hilton (2016–)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–3 Č)
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP Tour 250 (1–2 D)

Dvouhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 14. ledna 2017 Sydney, Austrálie tvrdý Lucembursko Gilles Müller 6–7(5–7), 2–6
Finalista 2. 24. února 2019 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Moldavsko Radu Albot 6–3, 3–6, 6–7(7–9)
Vítěz 1. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Kanada Félix Auger-Aliassime 6–2, 6–3
Vítěz 2. 6. srpna 2023 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Nizozemsko Tallon Griekspoor 7–5, 6–3

Čtyřhra: 3 (0–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 3. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić 		4–6, 4–6
Finalista 2. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka Spojené království Neal Skupski Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić 		3–6, 6–4, [7–10]
Finalista 3. 14. srpna 2022 Montréal, Kanada tvrdý Austrálie John Peers Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski 		2–6, 6–4, [6–10]

Finále na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (9–6 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 15 (9–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. března 2009 Jersey, Spojené království tvrdý Česko Jan Minář 6–3, 6–2
Finalista 1. 4. srpna 2013 Vancouver, Kanada tvrdý Kanada Vasek Pospisil 0–6, 6–1, 5–7
Finalista 2. 11. srpna 2013 Aptos, Spojené státy tvrdý USA Bradley Klahn 6–4, 6–7(5–7), 4–6
Vítěz 2. 15. listopadu 2015 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) USA Frances Tiafoe 5–7, 6–1, 6–3
Finalista 3. 6. února 2016 Dallas, Spojené státy tvrdý (h) Spojené království Kyle Edmund 3–6, 2–6
Vítěz 3. 20. března 2016 Drummondville, Kanada tvrdý (h) Spojené království Edward Corrie 6–3, 6–4
Vítěz 4. 1. května 2016 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Rusko Konstantin Kravčuk 3–6, 6–4, 6–4
Finalista 4. 8. května 2016 Pusan, Jižní Korea tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk 4–6, 4–6
Vítěz 5. 14. srpna 2016 Aptos, Spojené státy tvrdý Spojené království Cameron Norrie 6–3, 6–4
Finalista 5. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Alex de Minaur 6–7(4–7), 5–7
Vítěz 6. 19. srpna 2018 Vancouver, Kanada tvrdý Austrálie Jason Kubler 4–6, 7–5, 7–6(7–3)
Finalista 6. únor 2019 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Grégoire Barrère 6–4, 2–6, 3–6
Vítěz 7. červen 2019 Surbiton, Spojené království tráva Srbsko Viktor Troicki 6–2, 6–3
Vítěz 8. červen 2019 Nottingham, Spojené království tráva Rusko Jevgenij Donskoj 7–6(7–3), 6–3
Vítěz 9. červen 2022 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Jordan Thompson 6–4, 6–4

Čtyřhra: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 19. března 2016 Drummondville, Kanada tvrdý (h) Spojené království Lloyd Glasspool USA James Cerretani
USA Max Schnur 		6–3, 3–6, [9–11]
Finalista 2. září 2018 Manacor, Španělsko tvrdý Španělsko Gerard Granollers Uruguay Ariel Behar
Španělsko Enrique López Pérez 		bez boje

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Evans (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Daniel Evans na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220503a3. května 2022
  2. ↑ a b c Daniel Evans na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220503a3. května 2022
  3. ↑ Daniel Evans (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220503a3. května 2022
  4. ↑ a b Dan Evans: Great Britain Davis Cup player fails drugs test [online]. 23-06-2017. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Dopingový skandál v tenisu. Brit přiznal užití kokainu [online]. Londýn: Sport.cz, 2017-06-23 [cit. 2017-06-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dan Evans [online]. 21-10-2015. Dostupné online. 
  7. ↑ Birmingham player gets wildcard [online]. 05-06-2008. Dostupné online. 
  8. ↑ Evans misses out on junior semis [online]. 24-01-2008. Dostupné online. 
  9. ↑ Wrexham champion [online]. ITF Tennis, 10-08-2008. Dostupné online. 
  10. ↑ London champion [online]. ITF Tennis, 17-08-2008. Dostupné online. 
  11. ↑ Glasgow champion [online]. ITF Tennis, 26-10-2008. Dostupné online. 
  12. ↑ Dan Evans: Briton into maiden ATP Tour semi-final in Zagreb [online]. BBC Sport, 16-02-2014. Dostupné online. 
  13. ↑ Tennis: Dan Evans reaches new rankings high [online]. BBC, 16-02-2014. Dostupné online. 
  14. ↑ Hall Green 19-year-old Dan Evans in Wimbledon debut as wild card [online]. The Birmingham Post, 23-06-2009 [cit. 2016-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-03-2012. 
  15. ↑ Wimbledon day two as it happened [online]. BBC Sport, 23-06-2009. Dostupné online. 
  16. ↑ Robson creates shock at US Open [online]. BBC Sport, 26-08-2009. Dostupné online. 
  17. ↑ US Open: Former bad-boy Dan Evans is starting to make a name for himself - but for all the right reasons [online]. Independent, 2-9-2016. Dostupné online. 
  18. ↑ Dan Evans: From the most egregious wasted talent in British tennis to within touching distance of top 50 [online]. Telegraph, 3-9-2016. Dostupné online. 
  19. ↑ Exclusive: Dan Evans hits back at Tim Henman [online]. Birmingham Mail, 17-04-2013. Dostupné online. 
  20. ↑ US Open: Former bad-boy Dan Evans is starting to make a name for himself - but for all the right reasons [online]. Independent, 19-01-2017. Dostupné online. 
  21. ↑ Break point for Dan Evans: party-loving tennis star determined to realise potential [online]. Telegraph, 21-04-2014. Dostupné online. 
  22. ↑ Dan Evans stuns seventh seed Marin Cilic at Australian Open 2017 for biggest win of his career [online]. Telegraph, 17-01-2017. Dostupné online. 
  23. ↑ Dan Evans handed one-year ban after testing positive for cocaine [online]. The Telegraph, 3-10-2017. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniel_Evans_(tenista)&oldid=23039916“