Elsa Dorfman
| Elsa Dorfman | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. dubna 1937 Cambridge |
| Úmrtí | 30. května 2020 (ve věku 83 let) Cambridge |
| Alma mater | Bostonská kolej |
| Povolání | fotografka |
| Manžel(ka) | Harvey A. Silverglate |
| Webová stránka | elsadorfman |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elsa Dorfman (26. dubna 1937 – 30. května 2020) byla americká portrétní fotografka. Pracovala v Cambridge v Massachusetts a byla známá používáním velkoformátové instantní fotografické kamery Polaroid.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Dorfmanové hlavní publikovaná práce, původně publikovaná v roce 1974, byla Elsa's Housebook – Woman's Photojournal, fotografický záznam rodiny a přátel, kteří ji navštívili v Cambridge, když tam žila na konci šedesátých a na počátku sedmdesátých let.[2] Kniha obsahuje celou řadu prominentů, zejména literárních osobností spojených s generací beatníků, včetně takových jako byli Lawrence Ferlinghetti, Allen Ginsberg a Peter Orlovsky, Gary Snyder, Gregory Corso a Robert Creeley, nebo i z jiných oblastí, jako je radikální feministka Andrea Dworkin nebo právník v oblasti občanských práv Harvey A. Silverglate (který se stal manželem Dorfmanové). Fotografovala také účastníky bostonské rockové scény jako jsou Jonathan Richman, frontman The Modern Lovers nebo Steven Tyler z kapely Aerosmith.
Dorfman se přestěhovala do New Yorku v roce 1959 a našla práci jako sekretářka editorů v Grove Press, předním vydavateli beatníků.[3] Když se později přestěhovala domů do Cambridge, aby pokračovala ve svém magisterském studiu, nazývala se „Paterson Society“ a začala organizovat čtení pro mnoho autorů beatníků, kteří se spřátelili, a udržovali spolu aktivní korespondenci, když cestovali po světě. V roce 1962 vyučovala pátou třídu. O rok později, v roce 1963, začala pracovat pro společnost Educational Development Corporation, jejíž fotograf George Cope jí v červnu 1965 zasvětil do fotografie. Svůj první prodaný snímek přišel o dva měsíce později, v srpnu 1965, za 25 dolarů za fotografii Charlese Olsona, která byla použita na obálce jeho knihy The Human Universe. Kvůli ekonomickým omezením koupila svůj vlastní fotoaparát až v roce 1967, kdy poslala šek za 150 $ Philipu Whalenovi, který byl tehdy v Kjótu v Japonsku, a on následně sehnal Garyho Snydera, který dokázal mluvit japonsky, aby pořídil fotoaparát a poslal jí ho. V květnu 1968 se přestěhovala do domu Flagg Street, který se stal základem jejího Housebooku.
Byla známá díky používání velkoformátové fotografické kamery Polaroid formátu 20x24 palců (jeden ze šesti existujících exemplářů)[4], ze kterého vytvářela velkoformátové tisky. Fotografovala slavné spisovatele, básníky a hudebníky, včetně Boba Dylana a Allena Ginsberga.[5] Polaroid Corporation v roce 2008 kvůli bankrotu zcela zastavila výrobu svých jedinečných produktů instantního filmu. Dorfman se zásobila posledním dostupným instantním filmem 20x24" na rok dopředu.[1]
Život a dílo Dorfmanové byly předmětem dokumentárního filmu 2016 The B-Side: Elsa Dorfman's Portrait Photography, který režíroval Errol Morris.[6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
-
Gail Mazur a Gordon Cairnie ve společnosti Grolier -
-
-
Zvyšování povědomí
[editovat | editovat zdroj]Dorfman svou práci využívala různými způsoby jako terapii. Fotografovala pacienty s karcinomem v posledním stádiu a zdůrazňovala jejich důstojnost. V roce 1995 spolupracovala s grafikem Marcem A. Sawyerem na ilustraci brožury 40 Ways to Fight the Fight Against AIDS (40 způsobů, jak bojovat proti AIDS). Fotografovala lidi s AIDS i bez něj, z nichž každý se účastnil jedné ze čtyřiceti aktivit, které by mohly obětem AIDS pomoci v jejich každodenním životě. Fotografie byly vystaveny v roce 1995 v Lotus Development Corporation v Cambridge, v Provincetownu a v New Yorku. Umělkyně darovala náklady na výrobu fotografií pro tento projekt.[7]
Dorfman hrála v dokumentárním filmu No Hair Day (1999), když snímala portréty tří žen podstupujících léčbu rakoviny prsu.
Osobní život a smrt
[editovat | editovat zdroj]V roce 1967 se Dorfman setkala s Harveyem Silverglateem, který byl obhájcem v drogovém procesu. Dorfman si myslela, že případ by mohl být předmětem knihy a hledala ho, poté Silverglate požádal o portrét jeho a jeho bratra, který dal jejich matce. Oženili se téměř o deset let později, v roce 1976.
Dorfman zemřela na selhání ledvin ve svém domě v Cambridge 30. května 2020. Bylo jí 83 let.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elsa Dorfman na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Mark Feeney. Instant karma. The Boston Globe. March 16, 2008. Dostupné online [cit. 2014-03-15]. (anglicky)
- ↑ Elsa Dorfman's Housebook. elsa.photo.net [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-20.
- ↑ Dorfman explains her background in her Housebook The Camera Archivováno 1. 9. 2006 na Wayback Machine.
- ↑ According to her web site FAQ, Frequently Asked Questions about Elsa Dorfman's Portrait Photography on the Polaroid 20x24 Camera Archivováno 3. 4. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Allen Ginsberg on Flagg Street, 1973 at the Jewish Museum (New York) [online]. Thejewishmuseum. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Andrew Barker. Film Review: 'The B-Side: Elsa Dorfman’s Portrait Photography' [online]. September 13, 2016 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Hoffmann, K. (1999). Elsa Dorfman: Portraits of Our Time. Woman's Art Journal Vol. 20, No. 2, 1999, 28.
- ↑ Elsa Dorfman, photographer whose distinctive portraits illuminated her subjects and herself, dies at 83
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elsa Dorfman na Wikimedia Commons 
Osoba Elsa Dorfmanová ve Wikicitátech- Oficiální stránky
- Elsa Dorfman photographs, 1957–1970, University Archives and Special Collections, Joseph P. Healey Library, University of Massachusetts Boston
