Přeskočit na obsah

Emmanuel Mounier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emmanuel Mounier
Narození1. dubna 1905
Grenoble
Úmrtí22. března 1950 (ve věku 44 let)
Châtenay-Malabry
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníCimetière ancien de Châtenay-Malabry
Povolánífilozof, novinář, spisovatel, učitel a šéfkuchař
Alma materUniverzita Complutense v Madridu
Université Grenoble Alpes
lycée du Parc
Tématapolitická filozofie
Významná dílaPersonalistický manifest
Existentialism and Activism
OceněníCena Paula Flata (1931)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emmanuel Mounier (1. března 1905 Grenoble23. března 1950 Châtenay-Malabry u Paříže) byl francouzský katolický publicista a filosof, zakladatel personalistického hnutí.

Mounier studoval v letech 1924–1927 filosofii v Grenoblu a 1927–1928 v Paříži, učil na středních školách ve Francii a v Belgii a roku 1932 založil s přáteli revue Esprit. Roku 1936 vydal Manifest personalismu, kde klade na první místo starost o prospěch lidské osoby a ostře se vymezuje jak vůči kapitalistické bezohlednosti, tak vůči socialistickému a fašistickému kolektivismu. Po propuštění z válečného zajetí 1940 byl opakovaně vězněn a žil do konce války v ilegalitě. Po osvobození v roce 1944 obnovil časopis Esprit, mnoho psal a cestoval a významně se zasadil o francouzsko-německé smíření. Sebrané spisy vyšly ve čtyřech svazcích 1962-4.

Už v Grenoblu se Mounier zblízka seznámil s hmotnou i duchovní nouzí dělnických čtvrtí a rozhodl se proti ní něco udělat. Východiskem Mounierovy „personalistické revoluce“ je uznání svrchované hodnoty každé lidské osoby. Osoba ovšem není izolovaný jednotlivec, nýbrž potřebuje žít ve svobodném společenství, ve vztazích a zejména v lásce. Uspořádání lidské společnosti musí být zaměřeno především na osobu a její svobodu, nikoli jen na hospodářský rozvoj.

„Pojem personalismu budeme užívat pro každou nauku a civilizaci, která zastává primát lidské osoby před hmotnými potřebami a podmínkami, které člověk k rozvoji osoby potřebuje.“[1]
„Někteří nemohou personalismus pochopit proto, že hledají myšlenkový systém, kdežto personalismus je perspektiva, metoda a nárok.“

Mounierovo personalistické hnutí, jež vycházelo z myšlenek Maurice Blondela a Charles Péguyho, mělo velký význam v poválečných letech v Evropě i v USA, přispělo k poválečnému smíření a bylo také – alespoň zpočátku - myšlenkovým základem poválečných křesťansko-demokratických stran i odborových organizací. Trvale ovlivnilo katolickou teologii i některé protestantské teology, např. B. Brunnera a P. Gogartena. Mezi významné personalistické myslitele a autory patří Jean Lacroix, Paul Ludwig Landsberg, Nikolaj Berďajev, Jacques Maritain, Gabriel Marcel, François Mauriac, Romano Guardini, Heinrich Böll a Paul Ricoeur.

  1. Mounier, Manifest personalismu.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • E. Mounier, Místo pro člověka: Manifest personalismu. Praha 1948
  • J. Lacroix, Smysl člověka. Praha 1970
  • P. Wust, Nejistota a odhodlání. Praha 1970
  • Filosofický slovník FIN, Olomouc 1998
  • Hügli – Lübke (vyd.), Philosophielexikon. Stuttgart 1991

PREISNER, Rio. Americana : zpráva o velmoci (I). Svazek 1. Brno: Atlantis, 1992. 552 s. ISBN 80-7108-041-1. Kapitola 6, s. 307–350. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]