Přeskočit na obsah

Fakulta strojní ČVUT

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fakulta strojní
České vysoké učení technické v Praze
Faculty of Mechanical Engineering
Budova fakulty v Praze-Dejvicích
Vedení fakulty
Děkandoc. Ing. Miroslav Španiel, CSc.
Proděkandoc. Ing. Jan Skočilas, Ph.D.
Proděkanprof. Ing. Tomáš Jirout, Ph.D.
Proděkandoc. Ing. Jan Halama, Ph.D.
TajemníkIng. Jiří Zápotocký
Statistické údaje k 12/2021
Studenti2 470
Základní informace
Datum založení1864
Statusveřejná
Kontaktní údaje
AdresaČVUT v Praze
Fakulta strojní
Technická 1902/4
Praha 6, Dejvice
160 00 Praha 6
Telefon224 351 111 (ústředna)
DIČCZ68407700
E-mailhelpdesk@fs.cvut.cz
Souřadnice
Oficiální web
www.fs.cvut.cz

Fakulta strojní ČVUT (FS ČVUT) je součástí nejstarší civilní technické univerzity ve střední Evropě. V roce 1864 se na této škole začalo vyučovat strojnictví jako samostatný obor a proto je tento rok považován za rok jejího vzniku.

Poslání fakulty

[editovat | editovat zdroj]

Strojní fakulta ČVUT poskytuje v současnosti univerzitní technické vzdělání a vychovává vysokoškolsky vzdělané odborníky.

Historie fakulty

[editovat | editovat zdroj]

Historie fakulty se odvíjí od historie Českého vysokého učení technického. Na České stavovské inženýrské škole byla zahájena v roce 1718 výuka mechaniky pevných a tekutých těles a strojnické rýsování. Po přeměně školy na Polytechnický ústav Království českého v roce 1803 samozřejmě přibyly další předměty.

V akademickém roce 1863/1864 byl v Polytechnickém ústavu schválen nový statut. Došlo k mnohým změnám a rok 1864 je chápán jako rok založení současné Fakulty strojní. Především byl vytvořen samostatný odbor strojnický v čele s přednostou a došlo i ke změnám v učebních osnovách. Součástí vyučovaných předmětů se staly exkurze a praktická cvičení.  Mezi první profesory patřil Gustav Schmidt, Čeněk Hausmann, Jan Tille a František Antonín Linhart Herget.

V polovině 19. století zájem o studium techniky narůstal. Pražská polytechnika byla v této době, hned po vídeňském ústavu, nejnavštěvovanější technickou školou v Evropě. Polytechnický ústav byl v roce 1869 rozdělen na dva samostatné ústavy, německý a český. Pro něj byla postavena v letech 1872–1874 nová budova na Karlově náměstí, kde sídlí část fakulty strojní dodnes.

Polytechnický ústav byl v roce 1875 zestátněn. O 3 roky později byl zaveden systém dvou státních zkoušek a ustaveno právo absolventů používat označení „inženýr“ a Polytechnický ústav byl přejmenován na Císařská královská česká vysoká škola technická v Praze.

Systém státních zkoušek byl praktikován od roku 1880 až do roku 1950. V roce 1901 byly zavedeny přednášky z elektrotechniky a škole bylo přiznáno právo udělovat hodnost doktora věd technických. Od roku 1904 rektorům příslušelo po dobu výkonu funkce oslovení magnificence a zanedlouho i povolení nosit při akademických slavnostech čestný řetěz.

Stoupal význam výukových pomůcek. O rozvoj sbírek a výukových pomůcek se zasloužil i Josef Božek, význačný český konstruktér a talentovaný mechanik pražské polytechniky.

Počátkem 20. století se do historie vysoké školy významně zapsali profesoři August Salaba a Jan Zvoníček.

V akademickém roce 1913/1914 byl odbor strojního inženýrství rozdělen na oddělení stavby strojů a oddělení elektrotechnické. Po první světové válce došlo k dalším změnám. Škola byla v roce 1920 pojmenována na České vysoké učení technické v Praze a rozdělena na samostatné vysoké školy. Vznikla tak Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. Po vzniku samostatného státu působilo na škole 22 profesorů ve 26 samostatných ústavech. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 byla výuka obnovena až v roce 1945.

V roce 1950 byl vydán zákon o vysokých školách, po kterém následoval i nový statut ČVUT. Vysoké školy technické se rozdělily na fakulty a uvnitř na katedry. Byly zavedeny vědecké aspirantury a po úspěšné disertaci udíleny vědecké hodnosti kandidát věd (CSc.) a doktor věd (DrSc.). ČVUT mělo 8 fakult: inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojní, elektrotechnickou, chemickou, zemědělskou a lesnickou, speciálních nauk a hospodářských věd. Později se fakulty chemická, zemědělská a hospodářských věd vyčlenily do samostatných vysokých škol, ale na ČVUT byly zřízeny nové fakulty - radiotechniky, lesnická, zeměměřická a ekonomicko-inženýrská. Od roku 1960 mělo ČVUT čtyři fakulty: strojní, stavební, elektrotechnickou a technické a jaderné fyziky.

Transformovaná fakulta strojního inženýrství vznikla v roce 1951 se 12 studijními obory: stavební, dopravní a zdvihací stroje, automobily a traktory, zemědělské stroje, pístové stroje, chladicí technika, kotle, projektování, stavba a provoz tepelných a energetických zařízení, vytápění a vzduchotechnika, chemické a potravinářské stroje, strojírenská technologie, obrábění, obráběcí a tvářecí stroje, přesná mechanika a optika, provozní praxe.

Denní studium trvalo celkem 10 semestrů - 8 semestrů základního studia a 2 semestry specializace. Byly zavedeny také mimořádné způsoby studia: večerní, dálkové, speciální externí. Koncem 50. let měla fakulta 18 kateder a kabinety vojenské přípravy a politické ekonomie. Začátkem 80. let se změnil název na Fakultu strojní ČVUT. Do roku 1998 zde působilo celkem 33 kateder přeměněných po 10 letech na 15 ústavů. V akademickém roce 2021/2022 tvoří Fakultu strojní 17 ústavů a 3 centra specializovaného výzkumu.

Studijní programy

[editovat | editovat zdroj]

Na fakultě strojní je akreditováno jak strukturované studium, které probíhá v šesti a osmisemestrových bakalářských studijních programech a ve čtyřsemestrových navazujících magisterských studijních programech, tak i doktorský studijní program.[1]

Bakalářské studijní programy

  • Strojní inženýrství - Pro akademický rok 2024/2025 je možné vybírat z následujících patnácti profilů:
    • 3D tisk
    • Biomechanika
    • Energetika
    • Informatika a automatizace
    • Konstrukce přístrojů
    • Letecká a kosmická technika
    • Management a ekonomika v průmyslu
    • Matematické a fyzikální modelování
    • Materiálové inženýrství
    • Počítačová a experimentální mechanika
    • Robotika, mechatronika a Průmysl 4.0
    • Strojírenská technologie
    • Technika prostředí budov
    • Udržitelné zpracovatelské stroje a technologie
    • Vozidla a pohony 21. století
  • Strojírenství

Navazující magisterské studijní programy (dvouleté, čtyřsemestrové)

  • Aplikované vědy ve strojním inženýrství – Program má 4 specializace
    • Aplikovaná mechanika
    • Biomechanika
    • Matematické modelování v technice
    • Mechatronika
  • Automatizační a přístrojová technika – Program má 2 specializace
    • Automatizace a průmyslová informatika
    • Přístrojová technika
  • Dopravní a transportní technika – Program má 4 specializace
    • Motorová vozidla
    • Kolejová vozidla
    • Spalovací motory
    • Transportní technika
  • Energetika a procesní inženýrství – Program má 2 specializace
    • Energetika
    • Procesní inženýrství
  • Inteligentní budovy – Program je bezoborový
  • Jaderná energetická zařízení – Program je bezoborový 
  • Robotika a výrobní technika – Program má 2 specializace
    • Výrobní technika
    • Robotika
  • Letectví a kosmonautika – Program je bezoborový 
  • Master of Automotive Engineering – Program má 5 studijních oborů
    • Vehicle Dynamics and Clean Driveline Control Systems
    • Architecture des véhicules / Konstrukce vozidel
    • Calculs et Modélisation / Výpočty a modelování
    • Advanced Powertrains / Pokrokové hnací jednotky vozidel
    • Fuel Cell Drives / Pohony palivovými články
  • Řízení průmyslových systémů – Program je bez specializací
  • Technika prostředí – Program je bez specializací
  • Výrobní inženýrství – Program je bez specializací

Doktorský studijní program (čtyřletý) – Program má 5 studijních oborů

  • Aplikované vědy ve strojním inženýrství
  • Energetika a procesní inženýrství
  • Konstrukční inženýrství a mechatronika
  • Řízení strojů a procesů
  • Výrobní a materiálové inženýrství

Organizační členění[2]

[editovat | editovat zdroj]

Ústavy

  • Ústav technické matematiky (Karlovo nám.)
  • Ústav fyziky (Dejvice)
  • Ústav jazyků (Karlovo nám.)
  • Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky (Dejvice)
  • Ústav přístrojové a řídicí techniky (Dejvice)
  • Ústav mechaniky tekutin a termodynamiky (Dejvice)
  • Ústav konstruování a částí strojů (Dejvice)
  • Ústav energetiky (Dejvice)
  • Ústav techniky prostředí (Dejvice)
  • Ústav procesní a zpracovatelské techniky (Dejvice)
  • Ústav automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel (Dejvice)
  • Ústav letadlové techniky (Karlovo nám.)
  • Ústav materiálového inženýrství (Karlovo nám.)
  • Ústav strojírenské technologie (Dejvice)
  • Ústav technologie obrábění, projektování a metrologie (Dejvice)
  • Ústav výrobních strojů a zařízení (Albertov)
  • Ústav řízení a ekonomiky podniku (Karlovo nám.)

Vědecká pracoviště

  • Centrum vozidel udržitelné mobility Josefa Božka (CVUM)
  • Inovační centrum diagnostiky a aplikace materiálů (ICDAM)
  • Centrum leteckého a kosmického výzkumu

Vedení fakulty[3]

[editovat | editovat zdroj]
  • doc. Ing. Miroslav Španiel, CSc. – děkan
  • prof. Ing. Tomáš Jirout, Ph.D. – proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost
  • doc. Ing. Jan Skočilas, Ph.D. – proděkan pro pedagogickou činnost
  • doc. Ing. Jan Halama, Ph.D. – proděkan pro vnější vztahy a spolupráci s průmyslem
  • Ing. Jiří Zápotocký – tajemník

Pracoviště fakulty jsou organizačně rozmístěna do čtyř základních objektů:

  • Dejvice – Technická 4, Praha 6 - Dejvice, PSČ 160 00
  • Karlovo náměstí – Karlovo náměstí 13, Praha 2 - Nové Město, PSČ 121 35
  • Albertov – Horská 3, Praha 2 - Nové Město, PSČ 128 03
  • Juliska – Pod Juliskou 4, Praha 6 – Dejvice, PSČ 166 07
  • Školicí středisko Herbertov

Významné projekty

[editovat | editovat zdroj]
  • UL–39 Albi – ultralehká stíhačka vyvinutá Ústavem letadlové techniky
  • S.A.W.E.R. – plně efektivní a autonomní systém na kultivaci pouště
  1. Formy studia | ČVUT Fakulta strojní. www.fs.cvut.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. 
  2. Ústavy a vědecká pracoviště | ČVUT Fakulta strojní. www.fs.cvut.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 
  3. Vedení fakulty strojní | ČVUT Fakulta strojní. www.fs.cvut.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 
  4. Budovy | ČVUT Fakulta strojní. www.fs.cvut.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]