Přeskočit na obsah

Felix Wimpffen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Felix hrabě von Wimpffen
Erb rodu Wimpffenů
Erb rodu Wimpffenů
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1882 – 1882
PředchůdceFriedrich Ferdinand von Beust
NástupceLadislaus Hoyos
Ve funkci:
1876 – 1878
PředchůdceRudolf Apponyi
NástupceFriedrich Ferdinand von Beust
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
1879 – 1882
PředchůdceHeinrich Karl von Haymerle
NástupceEmanuel Ludolf
Ve funkci:
1871 – 1876
PředchůdceAlois Kübeck
NástupceHeinrich Karl von Haymerle
Rakousko-uherský vyslanec v Prusku
Ve funkci:
1866 – 1871
PředchůdceAlois Károlyi
NástupceAlois Károlyi
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku
Ve funkci:
1866 – 1866
PředchůdceHeinrich Karl von Haymerle
NástupceKarl Franckenstein
Narození16. března 1827
Eichfeld
Úmrtí30. prosince 1882 (ve věku 55 let)
Paříž
Profesediplomat a právník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix hrabě von Wimpffen (Felix Bedřich Eduard Václav hrabě von Wimpffen / Felix Friedrich Eduard Wenzel Graf von Wimpffen) (16. března 1827, Brunnsee, Rakousko – 30. prosince 1882, Paříž, Francie) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent Univerzity Karlovy vstoupil do diplomatických služeb a zastával řadu funkcí v různých evropských zemích. Dvakrát byl rakousko-uherským velvyslancem v Itálii (1871–1876, 1879–1882) a Francii (1876–1878, 1882).[1][2] Krátce po svém druhém jmenování do funkce velvyslance ve Francii spáchal v Paříži sebevraždu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z německé šlechtické rodiny povýšené v roce 1797 do hraběcího stavu. Byl nejmladším synem z druhého manželství Františka Karla Wimpffena (1776–1842), který byl generálem ve württemberské armádě a vlastnil několik panství ve Štýrsku.[3] Felix studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze a v revolučním roce 1849 sloužil v armádě v Itálii, krátce poté vstoupil do diplomatických služeb. Na nižších postech působil v Římě a Londýně, v lednu 1866 byl jmenován vyslancem v Dánsku.[4] Když byly po prusko-rakouské válce obnoveny diplomatické styky s Berlínem, stal se v říjnu 1866 vyslancem v Prusku, kde setrval pět let (1866–1871).[5] V letech 1871–1876 byl rakousko-uherským velvyslancem v Itálii,[6] odkud ve stejné funkci přešel do Francie (1876–1878).[7] Poté se jako velvyslanec vrátil do Itálie (1878–1882). V květnu 1882 byl jmenován velvyslancem opět ve Francii. Kvůli depresím z postupující Alzheimerovy choroby spáchal v Paříži 30. prosince 1882 sebevraždu.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1852 jmenován c. k. komořím.[8] Jako vyslanec v Prusku obdržel v roce 1868 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] Během diplomatické služby se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.[10]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Během svého působení v Berlíně se seznámil s hraběnkou Margaretou Lynarovou (1837–1895), c.k. palácovou dámou, která se v roce 1867 stala jeho manželkou.[11] Měli spolu dvě dcery, starší Marie Margareta (1858–1930) byla manželkou hraběte Theodora Zichyho (1847–1927) z uherské rodiny Zichyů,[12] který byl též diplomatem (1896–1905 rakousko-uherský vyslanec v Bavorsku). Mladší dcera Paulina (1874–1961) se provdala za německého diplomata hraběte Maxe Montgelase. Proslula jako spisovatelka, katolická aktivistka a odpůrkyně nacismu.

Z otcova prvního manželství měl Felix dva bratry, kteří byli o generaci starší. František (1797–1870) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního zbrojmistra, vynikl během tažení proti revoluci 1848–1849. Další bratr Gustav Adolf (1805–1880) byl též armádním důstojníkem a nakonec c.k. polním podmaršálem.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 402 dostupné online
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl 27.; Praha, 1908, s. 246–247 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 130 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 140 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 181 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1877; Vídeň, 1877; s. 199 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 99 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 167 dostupné online
  10. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Felixe Wimpffena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; díl II., s. 5 dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 1113–1114 dostupné online
  12. ↑ Rodokmen rodu Zichyů na webu euweb.cz dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Felix Wimpffen in: Biographisches Lexion des Kaiserthums Österreich dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Felix_Wimpffen&oldid=24251556“