Ferdinand Hrdý

Ferdinand Hrdý
Monsignore; Ferdinand Hrdý
	Msgre. Ferdinand Hrdý
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	1897
Osobní údaje
Datum narození	22. ledna 1872
Místo narození	Milíčeves
Datum úmrtí	4. března 1949 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí	Libáň
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Církevní heraldikaŘímskokatolický duchovní
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Hrdý (22. ledna 1872 Milíčeves – 4. března 1949 Libáň) byl český katolický kněz, prvo-děkan v Libáni, čestný kanovník katedrální kapituly v Pule, osobní arciděkan, papežský komoří, biskupský notář královéhradecký, čestný konzistorní rada litoměřický, horlivý katolický a národní pracovník u Jižních Slovanů.

Činnost v Chorvatsku

Rodák z Milíčevese byl na kněze vysvěcen v roce 1897. Primici měl ve farním kostele ve Velíši na svátek sv. Václava 28. září 1897. Dále odešel působit do Chorvatska. Rok byl prefektem gorického semináře, načež se stal kaplanem v Labinu, později od roku 1904 byl farářem ve Sv. Lovreči v Istrii. Roku 1917 se stal kanovníkem v Pule, kam už ale nenastoupil. Málokterý kněz mohl prokázat tolik jazykových schopností jako Hrdý. Mluvil a psal česky, německy, italsky, chorvatsky, slovinsky, srbsky, maďarsky a francouzsky. V pěti řečech kázal. Ve svých působištích neměl snadné úkoly. Chyběly zde většinou školy. Vystavěl školy a knihovny ve Sv. Lovreči v roce 1914, a také v S. Marině, Rabaeu, Lipendě a Rogočaně. Než vystavěl školu, začal vyučovat na chodbě fary. Do této primitivně zařízené školy chodilo 135 dětí. Večer pak změnila se tvářnost žáků, to v primitivních lavicích zasedli dospělí, aby se naučili číst a psát. Pracoval na hospodářském povznesení osadníků, byl chorvatskému lidu nejen knězem, ale především učitelem a rádcem. Za tuto námahu zůstali Chorvati Hrdému navždy vděčni, což se projevilo i v dubnu 1918, kdy do Labinu přijel rakouský císař Karel I. Habsburský. Slovo Hrdého mezi chorvatským lidem platilo jako zákon. Svým vzorně kněžským životem, vlídným a srdečným vystupováním dovedl si získat mnoho přátel. Úcta a láska Chorvatů provázela ho na všech cestách a když od nich odcházel neradi se s ním loučili.

Pronásledování

Jako panslavista byl za svou buditelsko-vlasteneckou činnost pro Chorvaty v Istrii od italských vojáků vyrabován a uvězněn v Terstu. Když se dovolával, aby jako Čech byl souzen v přítomnosti československého konzula, byl bez soudu poslán do Jugoslávie. Italové ho vyvezli za hranice a on se pak usadil v Záhřebu. Zde byl v letech 1920–1927. V Záhřebu pracoval v konzistorní kanceláři a posléze byl jmenován apoštolským vikářem v Niši, kde postavil krásný gotický kostel. Za svoji činnost však byl pronásledován od místních pravoslavných a záhy vypovězen ze Srbska.

Návrat do Čech

Vrátil se do Čech, kde úspěšně působil v různých funkcích. Jako prvo-děkan v Libáni. Zde se spolupodílel na založení muzea. Dále se stal spolupracovníkem biskupských konzistoří v Hradci Králové a v Litoměřicích. Jeho kněžský život ocenil papež titulem Msgre. Zemřel 4. března 1949 a byl pohřben do rodinného hrobu vedle své matky ve Velíši u Jičína.

Odkazy

Literatura

PETERA Václav, Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964

Externí odkazy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.