František Řivnáč
| František Řivnáč | |
|---|---|
 František Řivnáč (1886) | |
| Narození | 1. září 1807 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. června 1888 (ve věku 80 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | vydavatel a knihkupec |
| Zaměstnavatelé | Kronberger & Weber Knihkupectví Františka Řivnáče |
| Děti | Antonín Řivnáč |
| Příbuzní | Ignác Řivnáč (sourozenec) Antonín Řivnáč (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Řivnáč (1. září 1807 Praha – 25. června 1888 Praha[1]) byl český knihkupec a nakladatel.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Syn pražského císařského kožešníka a bratr kněze Hynka Ignáce Řivnáče.[2]
Po absolvování akademického gymnázia staroměstského nastoupil roku 1825 jako praktikant do knihkupectví Kronberger & Weber. Po čase se v něm stal společníkem (firma se přejmenovala na Kronberger & Řivnáč). Roku 1839 ho portrétoval v Praze usazený belgický malíř Alexander Clarot (1796-1842).[3]
V roce 1848 ze společnosti vystoupil a založil si vlastní knihkupectví v provizorním sídle Českého muzea, které tehdy bylo střediskem národního života. V té době byl jedním z pouhých dvou českých knihkupců v Praze. Převzal také expedici Matice české a v komisi prodával muzejní publikace. Jeho nakladatelství vydalo například Děje království českého (V. V. Tomka) a Průvodce po Čechách. Kromě uspokojování domácího publika také úspěšně prodával do zahraničí, čímž uváděl českou literaturu na německý a dále na světový trh. Podnik vedl do roku 1884, kdy jej převedl na syna Antonína (který se stal společníkem už roku 1872).
Řivnáč byl také veřejně činný – působil jako obecní starší, druhý přednosta grémia pražských knihkupců a pokladník výboru pro vystavění Národního divadla.
V 50. letech 19. století byl jednou z nejpopulárnějších osobností a požíval úcty až do konce života. Zasloužil se o rozvoj české literatury, zejména vědecké a vzdělávací, a byl uznávaný doma i v zahraničí pro solidní vedení svého podniku.
Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve stejném hrobě se svým bratrem Ignácem a ostatními členy rodiny. Plastika anděla byla z náhrobku ukradena. Jeho syn Antonín v rodinné hrobce pohřben není, má totiž svůj vlastní hrob, ale ten se nachází ve stejném oddělení a je vzdálený jen pár desítek metrů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice ve Spálené ul., sign. TRS Z5, s. 67
- ↑ SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 204.
- ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 87
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Řivnáč
- František Řivnáč. Zlatá Praha. 2. 1886, roč. 3, čís. 10, s. 158–159. Dostupné online.
- František Řivnáč. Humoristické listy. 3. 1886, roč. 28, čís. 12, s. 92. Dostupné online.
- František Řivnáč. Světozor. 7. 1888, roč. 22, čís. 33, s. 526. Dostupné online.
- Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 78, 82, 87, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Řivnáč na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Řivnáč (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- František Řivnáč v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Řivnáčův průvodce po královstvím českém
