Přeskočit na obsah

František Drašner

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Drašner
Narození1. srpna 1896
Vamberk; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 46 let)
Koncentrační tábor Mauthausen; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěPraha–Holešovice, V Háji 1243/35[p. 1]
Povoláníkrejčí; poštovní úředník (vrchní kancelářský správce ředitelství pošt)
Zaměstnavatelprotektorátní pošta
ChoťVilemína Drašnerová (rozená: Hurdálková; 1897–1942)
DětiFrantišek Drašner (1923–1942)
Rodiče
  • Antonín Drašner;
  • Marie Drašnerová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho manželka Vilemína Drašnerová rozená Hurdálková

František Drašner (1. srpna 1896 Vamberk – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi,[1] po vzniku protektorátu se on i jeho manželka Vilemína Drašnerová zapojili do domácí protiněmecké rezistence a v rámci spolupráce s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) se posléze zařadili mezi významné členy této ilegální zastřešující odbojové organizace.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

František Drašner se narodil 1. srpna 1896 ve Vamberku do rodiny Antonína Drašnera a jeho manželky Marie Drašnerové.[1] Po pěti třídách obecné školy absolvoval 3 třídy měšťanské školy a dva roky pokračovací školy. Původní profesí byl sice krejčí, ale po návratu z bojů první světové války na východní frontě[1] a až do konce svého života byl poštovním úředníkem. Za protektorátu vykonával funkci vrchního kancelářského správce ředitelství pošt.[3]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování prezenční služby u 18. pěšího pluku rakousko-uherské armády narukoval v hodnosti vojína k téže jednotce a s ní pak byl odvelen na ruskou frontu. Jako vojín 18. pěšího pluku rakousko-uherské armády padl na západní Ukrajině 22. září 1915 do zajetí u města Luck. Přihlášku do řad příslušníků československých legií na Rusi podal František Drašner v Kyjevě 15. května 1917 a do 5. střeleckého pluku byl zařazen v hodnosti vojína počínaje tímto datem. Jeho působení v československých legiích bylo ukončeno formálně demobilizací ke dni 17. května 1921. Legie tak opustil po čtyřech letech coby vojín 5. střeleckého pluku.[4][3]

Odboj

[editovat | editovat zdroj]

Za protektorátu byl členem Jednoty bratrské, pracoval jako poštovní úředník, byl ženat Vilemínou Drašnerovou (rozenou Hurdálkovou; * 1. května 1897 – 24. října 1942 KT Mauthausen) a manželé společně bydleli v Praze–Holešovicích v ulici V Háji 1243/35.[1][2][5][p. 1]

V domácím odboji manželé Drašnerovi, společně s jejich synem Františkem Drašnerem mladším (* 2. května 1923 – 24. října 1942 KT Mauthausen), spolupracovali s čelnými představiteli (docent Vladimír Krajina, JUDr. Rudolf Mareš) Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). ÚVOD fungoval jako zastřešující ilegální odbojová centrála a František Drašner (krom jiného) vykonával pro tuto organizaci funkci spojky.[1] Holešovický byt manželů Drašnerových sloužil do poloviny června 1942 také jako významný ilegální úkryt pro mnohé odbojáře z ÚVODu.[2]

Oba výše uvedené muže také Drašnerovi ukrývali ve svém bytě a Vladimír Krajina, který se v bytě Drašnerových ukrýval již v létě 1941, přečkal ukryt na římse okna u Drašnerových dokonce i policejní razii, která se uskutečnila v noci po atentátu na Reinharda Heydricha (tedy z 27. května na 28. května 1942).[1][2]

O svém ilegálním pobytu u Drašnerových se zmiňoval i ve svých poválečných vzpomínkách docent Vladimír Krajina. Ještě před vykonáním atentátu na Reinharda Heydricha se dne 9. května 1942 v noci sešli a chodili holešovickými ulicemi s Vladimírem Krajinou i člen ÚVODu Jaroslav Valenta; velitel paravýsadku Silver A nadporučík Alfréd Bartoš a oba členové paravýsadku Anthropoid rotmistři pěchoty Jozef Gabčík a Jan Kubiš.[5] Vladimír Krajina se na tomto setkání snažil vysvětlit parašutistům svoje argumenty hovořící proti útoku na zastupujícího říšského protektora. Vzhledem k vojenskému charakteru celé operace se ale parašutisté nedali přesvědčit, aby od provedení atentátu ustoupili. Nakonec Vladimír Krajina odešel z této schůzky do místa svého ilegálního pobytu tedy do holešovického bytu manželů Františka a Vilemíny Drašnerových v ulici V Háji 1243/35.[5]

Zatčení, věznění, ...

[editovat | editovat zdroj]

Významná odbojářka a členka ÚVODu Vilemína Drašnerová byla zapojena do podpůrné sítě parašutistů a do sítě docenta Vladimíra Krajiny. Byla zatčen jako první z rodiny a to 19. srpna 1942. O své odbojové činnosti začala vypovídat teprve po sérii zostřených (brutálních) výslechů a pod pohrůžkami, že budou zabiti členové její rodiny. Následující den (20. srpna 1942) pak byl zatčen její syn František Drašner mladší.[6]

Františka Drašnera zatklo gestapo 20. srpna 1942.[6] K trestu smrti Františka Drašnera odsoudil v nepřítomnosti německý stanný soud v Praze dne 5. září 1942. Stanný soud toho dne odsoudil k trestu smrti 8 podporovatelů doc. Vladimíra Krajiny. Kromě Vilemíny Drašnerové, jejího manžela Františka Drašnera a jejich syna Františka Drašnera mladšího byli mezi odsouzenými ještě:[7]

Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl František Drašner přemístěn 10. října 1942 do policejní věznice v Malé pevnosti Terezín. Odtud pak byl hromadným transportem s ostatními pomocníky (podporovateli) a příbuznými parašutistů deportován 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen. Tam transport dorazil 23. října 1942 a následujícího dne (24. října 1942) byl František Drašner zavražděn střelou z malorážní pistole do týla v odstřelovacím koutě mauthausenského „bunkru“ při fiktivní lékařské prohlídce v 14.10 hodin. Ve stejný den (a na stejném místě) byla zavražděna i jeho manželka a syn.[1][8][9][10][11][12]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]

Pomník v Resslově ulici v Praze

[editovat | editovat zdroj]
  • Jeho jméno (Drašner František *1.8.1896) i jméno jeho manželky (Drašnerová Vilemína roz. Hurdálková *1.5.1897) a jejich syna (Drašner František *2.5.1923) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[13][14][15]

Pamětní deska ve vchodové chodbě

[editovat | editovat zdroj]

Ve „výklenku“ (vchodové chodbičce) nahoře nalevo od vchodu do domu na adrese V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice je umístěna pamětní deska, která připomíná oběti druhé světové války:

  • Poštovního úředníka Františka Kohouta (* 19. července 1923 Kolín), který padl 5. května 1945 při pražském květovém povstání v bojích na Staroměstském náměstí;
  • Františka Drašnera (* 1896), Vilemínu Drašnerovou (* 1897) a jejich syna Františka Drašnera mladšího (* 1923), kteří zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.[16][17]

Na pamětní desce je nápis: V TOMTO DOMĚ ŽILI / FRANTIŠEK KOHOUT / POŠT. ÚŘEDNÍK / * 19/VII 1923 V KOLÍNĚ/ PADL ZA SVOBODU 5/V 1945 NA STAROMĚSTSKÉM NÁM. / MANŽELÉ DRAŠNEROVI/ A JEJICH SYN FRANTIŠEK / POPRAVENI BYLI R. 1942 V MAUTHAUSENU / ČEST BUDIŽ JEJICH PAMÁTCE![16]

Pamětní deska na vnějším plášti

[editovat | editovat zdroj]

Na vnějším plášti vlevo od vchodu do domu na adrese V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice je umístěna kovová pamětní deska s následujícím nápisem: PAMÁTCE LEGIONÁŘE / ZDE ŽILI HRDINOVÉ ČESKÉHO / ODBOJE ORGANISACE „ÚVOD“ / FRANTIŠEK DRAŠNER * 1.VIII.1896, / VRCH. KANCEL. SPRÁVCE ŘED. POŠT, / VILEMÍNA DRAŠNEROVÁ * 1.V.1897, / FRANTIŠEK DRAŠNER * 2.V.1923, / POPRAVENÍ 24.X.1942 V MAUTHAUSENU. / PADLI, ABYCHOM ŽILI V SVOBODĚ.[18]

  • Připomínky (pamětní desky)
  • Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[13][14]
    Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[13][14]
  • Pamětní deska ve „výklenku“ nahoře nalevo od vchodu do objektu na adrese: V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice[16]
    Pamětní deska ve „výklenku“ nahoře nalevo od vchodu do objektu na adrese: V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice[16]
  • Pamětní deska na vnějším plášti objektu na adrese: V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice[18]
    Pamětní deska na vnějším plášti objektu na adrese: V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Zdroj[1] uvádí jako adresu bydliště Drašnerových za protektorátu pražské Holešovice, ulici Zubatého číslo 1235.[1] Zdroje[2][5] uvádí ale pražskou holešovickou adresu poněkud jinou a sice: V Háji 1243/35 s dovětkem, že se v letech 1940 až 1945 ulice jmenovala Zubatého (německy Zubatý–Strasse).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i Oběti heydrichiády / František Drašner (1896–1942) [online]. Podkást pro každého (na You Tube com), 2022-08-06 [cit. 2024-10-23]. Stopáž: 2 minuty a 20 sekund. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Drašner). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 642. 
  3. ↑ a b DRAŠNER František (*1.8.1896 Vamberk, okres Rychnov nad Kněžnou – 24. 10. 1942 popraven v KT Mauthausen); zaměstnání: krejčí; povolání v letech 1918-1938: poštovní úředník; účastník II. odboje [online]. Krev legoináře, projekt Legie 100 [cit. 2024-10-23]. Zdroj informací: legionářský poslužný spis; osobní karta legionáře. Dostupné online. 
  4. ↑ DRAŠNER František (* 1.8.1896 Vamberk okr. Rychnov nad Kněžnou) / Detail legionáře [online]. Vojenský ústřední archiv, databáze legionářů [cit. 2024-10-23]. Archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války: Osobní karta legionáře; Legionářský poslužný spis. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Drašner). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 627. 
  6. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Drašner, s. 449. 
  7. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Drašner, s. 468. 
  8. ↑ František Drašner ( * 1. srpen 1896 – 24. říjen 1942) [online]. Billion Graves com [cit. 2024-10-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let [online]. Fronta cz [cit. 2024-10-23]. Spolupráce s ÚVOD (doc. Krajina); vyvražděna celá rodina; 33: Drašner František (* 1. 8. 1896 – 24. 10. 1942); 34: Drašner František (* 2. 5. 1923 – 24. 10. 1942); 35: Drašnerová Vilemína, rozená Hurdálková ( * 1. 5. 1897 – 24. 10. 1942). Dostupné online. 
  10. ↑ František Drašner (* 1. 8. 1895 nebo 1. 8. 1896 Vamberk); bydliště: Praha; povolání: poštovní zřízenec [online]. Památník Terezín: Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-10-23]. Odchod do transportu směr KT Mauthausen 22. 10. 1942; příjezd do KT Mauthausen: 23. 10. 1942; tam popraven 24. 10. 1942. Dostupné online. 
  11. ↑ Poštovní zřízenec František Drašner (* 1. 8. 1896 Vamberk – 24. 10. 1942 KT Mauthausen, popraven) [online]. Památník Terezín: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-10-23]. Z Praha Pankrác 10. 10. 1942; do KT Mauthausen 22. 10. 1942. Dostupné online. 
  12. ↑ František Drašner (1896 - 1942) [online]. Raum der Namen, Mauthausen memorial [cit. 2024-10-23]. Narozen: 1.8.1896 in Vamberk; zahynul: 24.10.1942 in Mauthausen. Dostupné online. 
  13. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-05-07]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Drašner František *1.8.1896; Drašner František *2.5.1923; Drašnerová Vilemína roz. Hurdálková *1.5.1897 .... Dostupné online. 
  14. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-05-07]. Drašner František *1.8.1896; Drašner František *2.5.1923; Drašnerová Vilemína roz. Hurdálková *1.5.1897. Dostupné online. 
  15. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-05-07]. Drašner František *1.8.1896; Drašner František *2.5.1923; Drašnerová Vilemína roz. Hurdálková *1.5.1897. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro pietní vojenská místa (vets cz), 2015-10-15 [cit. 2024-10-23]. Centrální evidence válečných hrobů CZE-0007-26588; Umístění: Praha 7, V Háji 1243/35, ve výklenku nalevo od vchodu do domu. Dostupné online. 
  17. ↑ V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 - Holešovice, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2024-10-23]. GPS souřadnice: 50°6'16.843"N, 14°27'14.223"E (50.1046786N, 14.4539508E). Dostupné online. 
  18. ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2005-10-15 [cit. 2024-10-23]. Umístění: Praha 7, V Háji 1243/35, na domě; Centrální evidence válečných hrobů CZE-0007-18917. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Drašner&oldid=24377688“