Přeskočit na obsah

Gonzalo Escobar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gonzalo Escobar
Gonzalo Escobar na Monte-Carlo Masters 2022
Gonzalo Escobar na Monte-Carlo Masters 2022
StátEkvádorEkvádor Ekvádor
Datum narození20. ledna 1989 (35 let)[1]
Místo narozeníManta, Ekvádor[1]
BydlištěManta, Ekvádor[1]
Výška178 cm[1]
Hmotnost79 kg[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek908 452 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů4–5
Tituly0 ATP, 6 Futures
Nejvyšší umístění281. místo (15. června 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů122–106
Tituly6 ATP, 12 challengerů, 8 Futures
Nejvyšší umístění38. místo (15. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022, 2023)
French Open2. kolo (2022, 2024)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open3. kolo (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2022)
Wimbledon3. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240830a30. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gonzalo Escobar (* 20. ledna 1989 Manta, Manabí) je ekvádorský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2015 na 281. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 38. místě. Trénuje ho Ana María Constantinescuová.[1]

V ekvádorském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 světovou baráží proti Švýcarsku, v němž za rozhodnutého stavu vyhrál závěrečnou dvouhru nad Marcem Chiudinellim. Švýcaři zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 6–6 ve čtyřhře.[3]

Univerzitní tenis hrál během studia na Texas Tech University se sídlem v Lubbocku. V roce 2012 byla zařazen do celonárodního deblového výběru All-America NCAA („týmu hvězd“).[4][5]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2004, když zasáhl do čtyřhry v rodné Mantě, na turnaji s dotací 25 tisíc dolarů. V úvodním kole podlehl s krajanem Patriciem Alvaradem kanadsko-brazilskému páru Pierre-Ludovic Duclos a Julio Silva. Během srpna 2014 získal premiérovou trofej v této úrovni tenisu, když ovládl dvouhru i čtyřhru na turnaji ITF v ekvádorském Guayaquilu s rozpočtem 10 tisíc dolarů.[6][2]

Ve finále okruhu ATP Tour debutoval v deblu Delray Beach Open 2021, kde v páru s Uruguaycem Arielem Beharem porazili americké bratry Christiana a Ryana Harrisonovi. Oba si připsali první kariérní trofeje.[7] Jako poražení finalisté pak odešli s Beharem z boje o titul na Argentina Open 2021 v Buenos Aires poté, co nestačili na bosensko-srbskou dvojici Tomislav Brkić a Nikola Ćaćić.[8] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2020. V úvodním kole však s Arielem Beharem prohráli s pozdějšími americkými čtvrtfinalisty Nicholasem Monroem a Tommym Paulem až v tiebreaku rozhodující sady.[6]

Na Panamerických hrách v Limě v roce 2019̟ vyhrál zlatou medaili v mužské čtyřhře, v téže soutěži v Torontu v roce 2015 získal v mužské čtyřhře bronzovou medaili.

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 14 (6–8)

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (6–8)
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. leden 2021 Delray Beach, Spojené státy ATP 250 tvrdý Uruguay Ariel Behar USA Christian Harrison
USA Ryan Harrison
6–7(5–7), 7–6(7–4), [10–4]
Finalista 1. březen 2021 Buenos Aires, Argentina ATP 250 antuka Uruguay Ariel Behar Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Srbsko Nikola Ćaćić
3–6, 5–7
Vítěz 2. duben 2021 Marbella, Španělsko ATP 250 antuka Uruguay Ariel Behar Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Srbsko Nikola Ćaćić
6–2, 6–4
Finalista 2. duben 2021 Bělehrad, Srbsko ATP 250 antuka Uruguay Ariel Behar Chorvatsko Ivan Sabanov
Chorvatsko Matej Sabanov
3–6, 6–7(5–7)
Finalista 3. červen 2021 Stuttgart, Německo ATP 250 tráva Uruguay Ariel Behar Brazílie Marcelo Demoliner
Mexiko Santiago González
6–4, 3–6, [8–10]
Finalista 4. leden 2022 Adelaide, Austrálie ATP 250 tvrdý Uruguay Ariel Behar Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(5–7), 4–6
Vítěz 3. duben 2022 Bělehrad, Srbsko ATP 250 antuka Uruguay Ariel Behar Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
6–2, 3–6, [10–7]
Finalista 5. červen 2022 Mallorca, Španělsko ATP 250 2tráva Uruguay Ariel Beharr Brazílie Rafael Matos
Španělsko David Vega Hernández
6–75–7, 7–68–6, [1–10]
Finalista 6. červen 2023 Rosmalen, Nizozemsko ATP 250 tráva Kazachstán Oleksandr Nedověsov Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(1–7), 2–6
Vítěz 4. červenec 2023 Båstad, Švédsko ATP 250 antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov Portugalsko Francisco Cabral
Brazílie Rafael Matos
6–2, 6–2
Finalista 7. srpen 2023 Kitzbühel, Rakousko ATP 250 antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov Rakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
4–6, 4–6
Finalista 8. listopad 2023 Sofie, Bulharsko ATP 250 tvrdý (h) Kazachstán Oleksandr Nedověsov Spojené království Julian Cash
Chorvatsko Nikola Mektić
6–3, 3–6, [13–11]
Vítěz 5. únor 2024 Los Cabos, Mexiko ATP 250 tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov Austrálie Max Purcell
Austrálie Jordan Thompson
5–7, 6–7(2–7)
Vítěz 6. duben 2024 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov Francie Sadio Doumbia
Francie Fabien Reboul
7–5, 6–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (0 D; 12 Č)
Futures (6 D; 8 Č)

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. srpen 2014 Guayaquil, Ekvádor antuka Ekvádor Roberto Quiroz 6–2, 6–2
2. srpen 2014 Guayaquil, Ekvádor tvrdý Ekvádor Iván Endara 6–3, 7–5
3. srpen 2014 Quito, Ekvádor antuka USA Jean-Yves Aubone 4–6, 7–6(7–5), 6–3
4. září 2014 Quito, Ekvádor antuka Peru Mauricio Echazú 6–2, 6–1
5. srpen 2015 Winnipeg, Kanada tvrdý Jižní Afrika Fritz Wolmarans 7–6(7–4), 6–0
6. květen 2017 Frascati, Itálie antuka Chorvatsko Viktor Galović 6–1, 6–2

Čtyřhra (20 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2014 Guayaquil, Ekvádor antuka USA Jean-Yves Aubone Ekvádor Iván Endara
Brazílie Caio Silva
7–6(8–6), 6–2
2. srpen 2014 Quito, Ekvádor antuka Peru Rodrigo Sánchez Brazílie Caio Silva
Brazílie Thales Turini
6–1, 6–0
3. říjen 2014 Lima, Peru antuka Ekvádor Emilio Gómez Brazílie Eduardo Dischinger
Brazílie Tiago Lopes
6–3, 6–2
4. květen 2016 Tampa, Spojené státy antuka Ekvádor Roberto Quiroz Srbsko Miomir Kecmanović
Německo Jonas Lütjen
6–4, 7–6(7–4)
5. prosinec 2017 Metepec, Mexiko tvrdý Mexiko Manuel Sánchez USA John Paul Fruttero
USA Thai-Son Kwiatkowski
6–3, 6–3
6. prosinec 2017 Cancún, Mexiko tvrdý Brazílie Bruno Sant'Anna Bolívie Boris Arias
Bolívie Federico Zeballos
1–6, 6–3, [10–4]
7. březen 2018 Poreč, Chorvatsko antuka Brazílie Bruno Sant'Anna Chorvatsko Ivan Sabanov
Chorvatsko Matej Sabanov
6–4, 5–7, [11–9]
1. duben 2018 León, Mexiko tvrdý Mexiko Manuel Sánchez Austrálie Bradley Mousley
Austrálie John-Patrick Smith
6–4, 6–4
8. srpen 2018 Bolzano, Itálie antuka Argentina Hernán Casanova Brazílie Wilson Leite
Brazílie Bruno Sant'Anna
7–5, 6–2
2. květen 2019 Jeruzalém, Izrael tvrdý Uruguay Ariel Behar USA Evan King
Itálie Julian Ocleppo
6–4, 7–6(7–5)
3. červenec 2019 Praha, Česko antuka Uruguay Ariel Behar Kazachstán Andrej Golubjev
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
6–7(4–7), 7–5, [10–8]
4. září 2019 Janov, Itálie antuka Uruguay Ariel Behar Argentina Guido Andreozzi
Argentina Andrés Molteni
3–6, 6–4, [10–3]
5. říjen 2019 Santo Domingo, Dominikánská republika antuka Uruguay Ariel Behar Brazílie Orlando Luz
Venezuela Luis David Martínez
6–7(5–7), 6–4, [12–10]
6. říjen 2019 Lima, Peru antuka Uruguay Ariel Behar Brazílie Felipe Meligeni Alves
Venezuela Luis David Martínez
6–2, 2–6, [10-3]
7. listopad 2019 Guayaquil, Ekvádor antuka Uruguay Ariel Behar Brazílie Thiago Seyboth Wild
Brazílie Pedro Sakamoto
7–6(7–4), 7–6(7–5)
8. leden 2020 Bangkok, Thajsko tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Čína Čang Ze
Čína Kung Mao-sin
6–3, 6–3
9. leden 2020 Newport Beach, Spojené státy tvrdý Uruguay Ariel Behar Chorvatsko Antonio Šančić
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
6–2, 6-4
10. říjen 2020 Istanbul, Turecko tvrdý Uruguay Ariel Behar USA Robert Galloway
USA Nathaniel Lammons
4–6, 6–3, [10–7]
11. červen 2023 Ilkley, Spojené království tráva Kazachstán Oleksandr Nedověsov USA Robert Galloway
Austrálie John-Patrick Smith
2–6, 7–5, [11–9]
12. březen 2024 Girona, Španělsko antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov Francie Jonathan Eysseric
Francie Albano Olivetti
7–6(7–1), 6–4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gonzalo Escobar na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Gonzalo Escobar na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240411a11. dubna 2024
  2. a b Gonzalo Escobar na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240411a11. dubna 2024
  3. Gonzalo Escobar na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  4. Raony Carvalho, Gonzalo Escobar Named ITA All-Americans [online]. Texas Tech Univ., 2012-06-08 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Gonzalo Escobar Wins First Pro Event [online]. Texas Tech Univ., 2014-08-13 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Gonzalo Escobar | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Behar/Escobar Claim Delray Beach Doubles Title In Style [online]. ATP Tour, Inc., 2021-01-13 [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Tomislav Brkic/Nicola Cacic Earn First ATP Title In Buenos Aires [online]. ATP Tour, Inc., 2021-03-07 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]