Přeskočit na obsah

Guercino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guercino
Autoportrét, kolem roku 1635
Autoportrét, kolem roku 1635
Rodné jménoGiovanni Francesco Barbieri
Narození2. února 1591
Cento u Ferrari
Úmrtí22. prosince 1666
Bologna
Národnostitalská
Povoláníbarokní malíř
PříbuzníLucia Barbieri[1] (sourozenec)
Významná dílaPaesaggio con donne bagnanti
Et in Arcadia ego
Ecce homo
The Burial of Saint Petronilla
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Francesco Barbieri známý jako Il Guercino (8. února 1591, Cento – 22. prosince 1666, Bologna) byl italský barokní malíř. Guercino byl jeden z nejvýznamnějších představitelů italského baroka, následovník Caravaggia. Přezdívka „Il Guercino“ znamená šilhavý. Malíř skutečně neměl příliš dobrý zrak, ale maloval skvělé obrazy s vynikajícím použitím světla a stínu. Vybíral si scény koupelí, náboženské výjevy, portréty a další motivy.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Guercino se narodil se v malé vesnici Cento mezi Bolognou a Ferrarou. Pro svou oční vadu – trpěl totiž strabismem, tedy šilhavostí – dostal už v raném věku přezdívku Il Guercino, anglicky squinter. Byl malířský samouk, od svých 16 let pracoval jako učeň v dílně Benedetta Gennari, malíře bolognské školy. V roce 1615 odešel Guercino malovat do Bologny. Jeho práci zde ocenil Ludovico Carracci. Guercino namaloval dvě velká plátna Elijah Fed Ravens a Samson seized by Philistines určená pro kardinála Serra, papežského legáta ve Ferraře. Plátna mají naturalistický caravaggiovský styl, ačkoli je nepravděpodobné, že by Guercino viděl jakékoli z římských Caravaggiových prací. On sám často tvrdil, že jeho raný styl byl ovlivněn plátnem Ludovica Carracci, které viděl v kapucínském kostele v Cento. Některé z jeho pozdějších prací jsou blíže stylu jeho současníka Guido Reniho a jsou vytvořeny s lehkostí a jasností.

Guercino – Cizoložnice (The Woman taken in Adultery), Dulwich Picture Gallery
Guercino – Bičování Krista

Obraz Arcadian Shepherds (Et v Arcadia ego) Guercino namaloval v roce 1618 a ve stejném roce vytvořil i obraz The Flaying of Marsyas by Apollo pro Palazzo Pitti ve Florencii. Svou dramatičností se řadí k typickým Guercinovým plátnům raného období na rozdíl od jeho prací z pozdějšího období. Gurcino dostal od bolognského markýze Enza Bentivoglio doporučení pro papeže Řehoře XV. (rodným jménem Alessandro Ludovisi, (9. ledna 1554 – 8. července 1623). Rodina Bentivogli de facto vládla v Bologny a byla zodpovědná za to, že město získalo svou politickou autonomii během období renesance. Roky strávené v Římě, tedy mezi lety 1621–23 byly pro Guercina velmi produktivní. Z tohoto období jsou jeho fresky Aurora v kasinu Casino di Villa Boncompagni Ludovisi ve vile Villa Ludovisi, strop v San Crisogono (1622) San Chrysogonus in Glory, Portrét papeže Řehoře XV. (Nyní v Getty Museum) a The Burial of St. Petronilla – Pohřeb svaté Petronily, oltářní obraz pro baziliku svatého Petra v Římě, nyní v Museo Capitolini, který je považován za jeho mistrovské dílo. Po smrti Řehoře XV. se Guercino vrátil do svého rodného města. V roce 1626 začal tvořit fresky v katedrále v Piacenze. Podrobnosti o jeho kariéře po roce 1629 jsou dobře zdokumentovány v účetní knize Libro dei Conti di Casa Barbieri, kterou Guercino a jeho bratr Paolo Antonio Barbieri aktualizovali a která se zachovala. Giovanni Battista Pasqualini vytvořil mezi roky 1618 až 1631 celkem 67 rytin, které dokládají počáteční tvorbu Guercina. Tato díla v účetní knize Libro dei Conti di Casa Barbieri nejsou. V roce 1642, po smrti Guida Reniho, Guercino přestěhoval svou objednávkami vytíženou dílnu do Bologni a stal se hlavním malířem města. V roce 1655 mu františkánský řád Reggio zaplatil 300 dukátů za oltářní obraz Saint Luke Displaying a Painting of the Madonna and Child (Svatý Lukáš a Madona s dítětem, nyní v Nelson-Atkins Museum of Art v Kansas City.) Corsini mu také zaplatil 300 dukátů za Flagellation of Christ (Bičování Krista) namalovaný v roce 1657.

Tvorba a styl

[editovat | editovat zdroj]

Guercino byl v malbě pozoruhodně rychlý a pilný. Vytvořil nejméně 106 velkých oltářních obrazů pro kostely, a asi 144 dalších obrazů. Byl také velmi plodný kreslíř. Jeho tvorba zahrnuje mnoho perokreseb červenou rudkou. Většinou jde o přípravné studie pro obrazy, ale kreslil také krajiny, žánrové scény z každodenního života i karikatury pro své vlastní potěšení. Guercinovy kresby jsou známé pro svůj plynulý styl, ve kterém „formu zvýrazňují rychlé, kaligrafické tahy pera v kombinaci s tečkami, čárkami, a paralelním šrafováním (Griswold 1991)“.

Smrt a hrob

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobní deska

Guercino maloval a učil až do své smrti v roce 1666. Byl podle svého přání pohřben společně se svým bratrem do rodinné hrobky uprostřed v chrámu Spasitele (chiesa di San Salvatore) u augustiniánů kanovníků v Bologni.

Neustále hromadil majetek, nikdy se neoženil, a proto jeho majetek zdědili synovci a žáci Benedetto Gennari II a Cesare Gennari.

Mezi jeho další žáky patřili Giulio Coralli, Giuseppe Bonati z Ferrary, Cristoforo Serra z Ceseny, otec Cesara Pontiho z Ferrary, Sebastiano Ghezzi, Sebastiano Bombelli, Lorenzo Bergonzoni z Bologny, Francesco Paglia z Brescie, Benedetto Zallone z Centa a Matteo Loves.

Galerie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Et in Arcadia Ego, 1618, olej na plátně, 1618, 82 cm × 91 cm, dva pastýři hledící na lebku, pod níž je nápis „Také jsem v Arkádii“; oblíbený renesanční motiv memento mori, připomínka lidské smrtelnosti.
  • Zuzana a starci, 1617, olej na plátně, 175 cm × 207 cm. Zralé dílo z Guercinova raného období. Malířovo vynikající studie přírody ve hře světla a stínu na Zuzanině tváři a na hlavách starců a na ztvárnění krajiny; kontrast mezi půvabným a osvětleným tělem ženy a perspektivně zkrácenými gesty hrubých mužských postav.
  • Venuše, Mars a kupido , 1620, olej na plátně, 139 cm × 161 cm. Obraz si objednal vévoda z Modeny. Mezi Guercinovými díly má jedinečné postavení. Ukazuje postavu Marta, boha války, s jeho manželkou, bohyní lásky, Venuší. Venuše učí svého synka Kupida střílet z luku. Kupido svým lukem míří na pozorovatele a hlavně objednatele – jeho erb je vidět na toulci.
  • Svatý Vilém z Akvitánie přijímá mnišskou kutnu od sv. biskupa Felixe, 1620, olej na plátně, 345 cm × 231 cm; namalováno před odchodem do Říma namaloval Guercino tento oltářní obraz pro kostel San Gregorio v Bologni. Obraz je ukázkou jeho rané tvorby, pro kterou jsou charakteristické měkké a plynulé ztvárnění, teplý tónový kolorit, světelné efekty, rozrušující celistvost forem. Guercino zde užívá novátorský přístup, vedoucí k sjednocení a podmanivému slévání figur a prostoru. Guercino tak nabízí alternativu k plastické izolovanosti prvků v dílech raného baroka.
  • Vysvobození svatého Petra – 1622,kolem 1622, olej na plátně,105 cm × 136 cm. Apoštolu Petrovi zajatému Herodovými vojáky se zjevuje anděl a přikazuje mu, aby se oblékl a následoval ho.
  • Nevěřící Tomáš – 1621, olej na plátně, 115 cm × 142 cm, replika originálu. V biblické epizodě Kristus vyzval nevěřícího apoštola, aby se dotkl jeho ran. Prchavý okamžik malíř brilantně zachycuje detailem, jakým učedník klade svou ruku do Kristovy jizvy. Intenzitu výjevu podtrhuje vedení světla[2].
  1. Dizionario Biografico degli Italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2021-09-30].
  2. STUKENBROCK, Christine; TÖPPER, Barbora. 1000 mistrovských děl Evropského malířství. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. [s.l.]: Nakl. Slovart, s.r.o., 2008. 1008 s. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN 978-3-8331-2128-9. S. 436 až 438. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guercino na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]