Henri Moissan
Henri Moissan | |
---|---|
Henri Moissan (1906) | |
Narození | 28. září 1852 Paříž |
Úmrtí | 20. února 1907 (ve věku 54 let) Paříž |
Alma mater | Vysoká škola praktických studií |
Pracoviště | Sorbonna Pařížská univerzita |
Obor | chemie |
Ocenění | Davyho medaile (1896) medaile Elliotta Cressona (1898) Pamětní mince Augusta Wilhelma von Hofmanna (1903) zahraniční člen Královské společnosti (1905) Nobelova cena za chemii (1906) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Marie Léonie Lugan Moissan |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand Frédéric Henri Moissan [ánri moasán] (28. září 1852 – 20. února 1907) byl francouzský chemik, který v roce 1906 získal Nobelovu cenu za chemii za izolování fluoru ze sloučeniny.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Henri Moissan se narodil v pařížské židovské rodině.
Studoval v Meaux. Po pádu Pařížské komuny se zapsal na farmaceutickou školu v Paříži, kde získal diplom lékárníka druhé třídy. Zabýval se současně chemií, jeho zájem jej přivedl do laboratoře aplikované anorganické chemie Národního přírodovědeckého muzea Edmonda Frémyho, zde se seznámil s prací a studoval u H. S-C. Devilleho a Henri Debraye. Pracoval také v laboratoři Pierre-Paula Dehéraina i na Sorbonně. Zabýval se kyanidy, oxidy železa, sloučeninami chromu a fluoru, karbidy, silicidy, hydridy a mnoha dalšími.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Existence fluoru byla v té době známa už mnoho let, ale všechny snahy o přípravu tohoto prvku ztroskotaly. Když se chemikům povedlo oddělit fluor od sloučeniny, ten okamžitě reagoval s prvkem ve své blízkosti. Pouze zlato nepropouštělo atomy fluoru.
Moissanovi se podařilo oddělit fluor elektrolýzou roztoku hydrogendifluoridu draselného (KHF2) a kyseliny fluorovodíkové.[2] Tato směs byla nutná, protože kyselina fluorovodíková je nevodič. Přístroj na elektrolýzu byl vybaven platino-iridiovými elektrodami. Platinu zchladil a udržoval teplotu přístroje na -50 °C. Výsledkem byla izolace vodíku (na záporných elektrodách) od fluoru, který se tvořil na kladných elektrodách. Tento proces se stále využívá při výrobě fluoru. Chování fluoru studoval velmi podrobně.
V roce 1904 objevil Moissan v meteoritickém kráteru Barringer v Arizoně dosud neznámý minerál (karbid křemíku), který se svými vlastnostmi podobal diamantu. Je také druhým nejtvrdším přírodním materiálem. Minerál byl pojmenován po svém nálezci – moissanit.[3]
Moissan zemřel v Paříži, krátce po návratu ze Stockholmu, kde obdržel Nobelovu cenu. Není jasné, zda jeho náhlou smrt nezpůsobily jeho experimenty.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Frederick Henri Moissan na slovenské Wikipedii.
- ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1906. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Henri Moissan. Historie chemie [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Henri Moissan: Nouvelles recherches sur la météorite de Canon Diabolo. In: Comptes rendus. 1904, 139, S. 773–786 (Gallica, (francouzsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Moissan na Wikimedia Commons
- Francouzští chemici
- Židovští chemici
- Chemici 19. století
- Chemici 20. století
- Francouzští Židé
- Nositelé Nobelovy ceny za chemii
- Francouzští nositelé Nobelovy ceny
- Židovští nositelé Nobelovy ceny
- Držitelé Davyho medaile
- Komandéři Řádu čestné legie
- Členové Francouzské akademie věd
- Zahraniční členové Královské společnosti
- Narození v roce 1852
- Narození 28. září
- Narození v Paříži
- Úmrtí v roce 1907
- Úmrtí 20. února
- Úmrtí v Paříži
- Pohřbení na Père Lachaise