Přeskočit na obsah

Jaroslav Kmenta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jaroslav Kmenta
Jaroslav Kmenta v roce 2014
Jaroslav Kmenta v roce 2014
Narození16. února 1969 (55 let)
Nymburk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materGymnázium Nymburk
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel a novinář
Zaměstnavatelmagazín Reportér
Znám jakoinvestigativní novinář
OceněníCena Karla Havlíčka Borovského (2009)
Cena Ferdinanda Peroutky (2018)
Čestné občanství města Nymburka (2018)
DětiKateřina Kmentová
Funkcezastupitel obce v Česku (Nymburk; od 1990)
Webwww.kmenta.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kmenta (* 16. února 1969 Nymburk, Československo) je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér.[1] Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města.[2]

V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě.[3]

Působení v Mladé frontě DNES

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů.[3]

Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích.[3][zdroj⁠?!] V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto.[3] Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS (Lajos Bács a Radjiv M. Sinha) přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský (ČSSD) má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci.[3][zdroj⁠?!] V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance.[3] V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice.[4][zdroj⁠?!] V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4] V témže roce také Kmenta přinesl reportáž o tom, jak si vysoce postavený pracovník resortu ministerstva financí, který tehdy řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD), tajně ulil desítky milionů korun z vymožené pohledávky českého státu v Peru. Policie pak případ vyšetřila a úředníka obvinila.[4][zdroj⁠?!] Začátkem roku Kmenta 2006 popsal, jak předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus tajně vyjednával v Ghaně o miliardové investici do podniku na zpracování kakaa. Kraus pak odešel ze všech politických funkcí.[4][zdroj⁠?!]

V roce 2000 absolvoval stáž investigativní žurnalistiky v USA.[5]

V roce 2003 se do redakce MF DNES vrátil po tříleté absenci na pozici vedoucího reportérského oddělení. V mezidobí byl zaměstnán v redakcích periodik Zemské noviny, Super, Impuls a magazínu Instinkt.

V roce 2012 byl Jaroslav Kmenta zmiňován někdejším dopravním policistou a následně asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou a bývalým detektivem agentury ABL Pavlem Pertlíčkem v záznamu rozhovoru, který byl součástí soudního přelíčení v kauze financování poslanců politické strany Věci veřejné. Šlechta měl v rozhovoru Perlíčka přesvědčovat, aby svědčil proti Vítu Bártovi coby vůdčí postavě agentury i strany, a sliboval mu podpůrnou kampaň v MF DNES prostřednictvím své údajné známosti s Kmentou.[6][7][8][9]

V roce 2013 v redakci MF DNES skončil, podle vlastních slov dal výpověď zejména proto, že vydavatele deníku, společnost MAFRA, koupil podnikatelský magnát a politik Andrej Babiš, kterého Kmenta označil jako kmotra.[10][11]

Od roku 2014 začal působit jako reportér pod vedením šéfredaktora Roberta Čásenského v měsíčníku Reportér.[12][13]

Je ženatý, má dvě děti.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Roku 2005 založil nakladatelství JKM - Jaroslav Kmenta.

  • Pouštní horečka, 1999.
  • Český špion Erwin van Haarlem. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2005.
  • Kmotr Mrázek. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2007.
  • Kmotr Mrázek II. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2008.
  • Kmotr Mrázek III. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2009.
  • Svědek na zabití Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2010.
  • Všehoschopní – superguru Bárta Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2011.
  • Padrino Krejčíř – Afričan – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2015.
  • Padrino Krejčíř – Gangster – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Padrino Krejčíř – Žralok – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Boss Babiš – Jaroslav Kmenta, 2017.
  • Boss Babiš – audiokniha, Audiotéka, načetl Petr Kubes, 2017.
  • Rudý Zeman, Jaroslav Kmenta, 2019.
  • Babišovo Palermo I, Jaroslav Kmenta, 2021.
  • Babišovo Palermo II, Jaroslav Kmenta, 2021.
  • Ruská mafie: Polosvět díl I., Jaroslav Kmenta, 2022.

Podle knihy Kmotr Mrázek byl v roce 2013 natočen film Příběh kmotra,[1] podle série Padrino Krečíř filmy Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan, oba z roku 2015.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 mu byla udělena Cena Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a investigativní žurnalistiku.[14] Na začátku roku 2019 získal spolu s Ondřejem Kundrou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2018.[2][15][16]

V roce 2018 se stal čestným občanem města Nymburka.[17][18]

Citáty

[editovat | editovat zdroj]
„ Proč je dobré mít v redakci Jaroslava Kmentu? Protože ho nikdo nemá rád … Tedy přesněji, nemá ho ráda drtivá většina politiků, ať zprava nebo zleva. To může být důkazem, že svou práci investigativního reportéra dělal dobře a navíc nestranně. “
— Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor MF DNES[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Jaroslav Kmenta [online]. Reportér [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b DOKSANSKÝ, Adam (ado). Silná témata a politika. Cenu Ferdinanda Peroutky získali Jaroslav Kmenta a Ondřej Kundra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 14.
  4. ↑ a b c d KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 15.
  5. ↑ Jaroslav Kmenta: Jako investigativní novinář jsem se začal cítit až po patnácti letech práce. Plus [online]. 2017-05-13 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Přepis rozhovoru asistenta poslance Humla, Petra Šlechty, s detektivem společnosti ABL, Pavlem Petrlíčkem, Novinky.cz, 19.5.2011. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 
  7. ↑ Záznam rozhovoru poslankyně Kristýny Kočí s podnikatelem Lukáše Víchem a tajemnicí VV Markétou Dobešovou, ČT24, 9.4.2011. soundcloud.com [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-29. 
  8. ↑ Soudní proces s Vítem Bártou. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ VACULÍK, Radim; KOUKAL, Josef; Novinky, Právo. Bárta si politiku představoval jako tunel a podrážení nohou lidí, řekl Škárka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-04-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Nemůžu pracovat pro média, která vlastní aktivní politik, tvrdí novinář Jaroslav Kmenta. Radiožurnál [online]. 2013-12-04 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Novinář Kmenta utíká z MF Dnes před Babišem, kterému řekl, že je kmotr. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ AUST, Ondřej. Čásenského magazín bude Reportér. Médiář [online]. 2014-05-17 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ AUST, Ondřej. Startuje nový měsíčník Reportér, vychází na papíře i pro tablety. Médiář [online]. 2014-09-14 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Cenu K. H. Borovského získal Jaroslav Kmenta [online]. ČT24, 2010-06-10 [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK. Novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky získal redaktor Respektu Ondřej Kundra a investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Hospodářské noviny [online]. 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ mld. Peroutkovu cenu získali novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Kmenta. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ ŘEHOUNEK, Jan. V Nymburce udělovali nejvyšší městská vyznamenání. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ JILEMNICKÝ, Miroslav. Novinář Jaroslav Kmenta se má stát Čestným občanem Nymburka. Nymburský deník. 2018-09-11. Dostupné online [cit. 2019-02-10]. 
  19. ↑ Nervák být reportérem nemůže, říká Jaroslav Kmenta, iDNES.cz, 10.7.2008

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Kmenta&oldid=23977430“