Přeskočit na obsah

Johannes Carsten Hauch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johannes Carsten Hauch
Narození12. května 1790
Frederikshald, Království Dánska a Norska
Úmrtí4. března 1872 (ve věku 81 let)
Řím, Itálie
Místo pohřbeníCimitero acattolico di Roma
Povoláníbásník, dramatik a prozaik
Národnostdánská
Alma materKodaňská univerzita
Literární hnutíromantismus
Manžel(ka)Rinna Hauchová (1811–1896)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Carsten Hauch (12. května 1790, Frederikshald, dnes Halden, Norsko – 4. března 1872, Řím, Itálie) byl dánský romantický básník, dramatik a prozaik.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v norském Frederikshaldu, kde jeho otec působil jako soudní vykonavatel. Roku 1802 mu zemřela matka a roku 1803 se vrátil s otcem do Dánska. Jako dobrovolník se zúčastnil obrany Kodaně proti britské invazi roku 1807. Roku 1808 začal studovat na Kodaňské univerzitě. Stal se přítelem básníka a dramatika Adama Oehlenschlägera a pod jeho vlivem a pod vlivem norsko-německého filosofa, vědce a básníka Henrika Steffense přijal romantické názory na literaturu a filosofii.[2]

Roku 1821 získal doktorát ze zoologie a po získání stipendia odjel studovat do Francie. Roku 1823 měl v Nice nehodu, po které mu v důsledku zánětu museli amputovat jednu nohu, což zničilo jeho záměry být přírodovědcem. Velkou duševní krizi a neúspěšný pokus o sebevraždu prožil následně roku 1826 v Neapoli. Překonání krize posílilo jeho literární talent. Po návratu domů v roce 1827 se stal profesorem fyziky na Akademii v Sorø, kde působil do roku 1846.[2] Roku 1829 se oženil, jeho manželka, se kterou měl osm dětí, byla rovněž spisovatelkou.[3]

V roce 1846 byl jmenován profesorem skandinávských jazyků na univerzitě v Kielu, ale když vypukla prusko-dánská válka, vrátil se do Kodaně. Roku 1851 se stal profesorem estetiky na Kodaňské univerzitě a v letech 1858–1860 byl ředitelem dánského národního divadla. Zemřel při svém pobytu v Římě, kde je také pochován.[2]

Básně začal psát již jako student roku 1814, jeho první dramatické práce však velkou pozornost nezískaly. Po roce 1826 proto obrátil svou pozornost k próze a napsal postupně několik románů a pak následovaly i úspěšné tragédie a také sbírky básní. Vycházel z německé spekulativní přírodní filosofie a romantiky, hlavně z Novalise, jehož přírodní mystika je v jeho dílech silně patrná. Jeho díla se vyznačují mistrovským stylem a zájmem o nadpřirozené jevy. Mimo to vydal své přednášky a vzpomínky.[4]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Hauchova busta v parku Akademie v Sorø

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Contrasterne (1816, Kontrasty), dramatická báseň.
  • Rosaura (1817), lyrické drama.
  • Hamadryaden (1826, Hamadryády), dramatická pohádková báseň.
  • Bajazet (1828), tragédie.
  • Tiber (1828, Tiberius), tragédie.
  • Gregorius den Syvende (1828, Řehoř VII.), tragédie.
  • Karl V. Död (1831. Smrt karla V.), tragédie.
  • Maastrichts Beleiring (1832, Obléhání Maastrichtu), drama.
  • Svend Grathe (1841), drama z dánských dějin.
  • Søstrene paa Kinnekullen (1848, Kinnekulské sestry), lyrické pohádkové drama o démonické moci zlata nad duší.
  • Marsk Stig (1850), drama z dánských dějin.
  • Tycho Brahes Ungdom (1851, Nládí Tycha de Brahe), drama.

Romány

[editovat | editovat zdroj]

Básně

[editovat | editovat zdroj]
  • Lyriske digte (1842, Lyrické básně).
  • Lyriske Digte og Romancer (1861, Lyrické básně a romance).
  • Valdemar Atterdag (1861), epická báseň.
  • Valdemar Sejer (1862, Valdemar vítězný), epická báseň.
  • Nye Digtninger (1862, Nové básně).

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
  • Die nordische Mythenlehre (1847, Nordikcám mytologue), německé přednášky.
  • Afhandlinger og ästhetiske Betragtninger (1855, 1861, 1869), přednášky, tři svazky.
  • Minder (1871, Vzpomínky).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 202.
  2. ↑ a b c Johannes Carsten Huach Encyclopædia Britannica 1911
  3. ↑ Rinna Hauch - Dansk Kvindebiografisk Leksikon
  4. ↑ Ottův slovník naučný. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 963.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johannes_Carsten_Hauch&oldid=22962010“