Přeskočit na obsah

Jolanda Aragonská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jolanda Aragonská
vévodkyně z Anjou
Portrét
Jolanda Aragonská (detail vitráže v Le Mans)
Narození11. srpna 1381
Zaragoza
Úmrtí14. listopadu 1442
Saumur
Pohřbenakatedrála sv. Mořice v Angers
ManželLudvík II. z Anjou
PotomciLudvík III. z Anjou
Marie z Anjou
René I. z Anjou
Jolanda z Anjou
Karel IV. z Anjou
DynastieBarcelonská dynastie
OtecJan I. Aragonský
MatkaJolanda z Baru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jolanda Aragonská (katalánsky Violant d'Aragó, francouzsky Yolande d'Aragon, 11. srpna 1381, Zaragoza14. listopadu 1442, Saumur) byla vévodkyně z Anjou a hraběnka z Maine, Provence, Forcalquier a Piedmontu a titulární královna neapolská. Hrála významnou roli během konce stoleté války, financovala francouzská vojska Jany z Arku a byla diskrétní rádkyní svého zetě, francouzského krále Karla.[1] Dle svědectví současníků byla velmi krásná a roku 1999 byla ztvárněna herečkou Faye Dunawayovou ve filmu Johanka z Arku.

Byla jediným dospělosti se doživším potomkem aragonského krále Jana I. a jeho druhé choti Jolandy, dcery Roberta, vévody z Baru. 2. prosince 1400 v katedrále v Arles uzavřela po desetiletém zasnoubení sňatek s Ludvíkem z Anjou a během manželství mu porodila šest dětí. Svazek mezi nimi měl vyřešit sporné nároky obou dynastií na království sicilské a neapolské. Ludvík trávil spoustu času snahou o získání neapolského království a Jolanda se zdržovala ve Francii, převážně v Saumuru a Angers. Po bitvě u Azincourtu a převzetí moci Burgunďany spolčenými s Angličany se společně s dětmi a budoucím zetěm Karlem raději uchýlila do Provence.[1]

Princ Karel byl od roku 1413 zasnouben s Jolandinou dcerou Marií a po nečekané smrti dvou starších bratrů (1415, 1417) se stal následníkem trůnu a místodržitelem království.[1] Tehdy Jolanda odmítla návrh královny, aby se dauphin vrátil zpět na pařížský dvůr.

Roku 1417 se vévodkyně po manželově smrti stala regentkou svých nezletilých synů a nadále podporovala mladého dauphina Karla ve snaze o udržení moci a po převzetí žezla roku 1422 patřila mezi jeho nejbližší poradce a stála za volbou Artura z Richemontu francouzským konetáblem. Podporovala Janu z Arku, osobně se zúčastnila zkoumání, zda je Jana skutečně pannou a měla na mnoha dvorech vyzvědačskou síť složenou z půvabných žen.

Zemřela v listopadu 1442 a byla pohřbena v katedrále sv. Mořice v Angers. Společně s dalšími osobnostmi závěru stoleté války je zpodobněna na vitráži pod rozetou severního transeptu v katedrále sv. Juliána v Le Mans.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Jakub II. Aragonský
 
 
Alfons IV. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Blanka z Anjou
 
 
Petr IV. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Gombald d'Entença
 
 
Teresa d'Entença
 
 
 
 
 
 
Konstancie z Antilonu
 
 
Jan I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Sicilský
 
 
Petr II. Sicilský
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Anjou
 
 
Eleonora Sicilská
 
 
 
 
 
 
Ota III. Korutanský
 
 
Alžběta Korutanská
 
 
 
 
 
 
Eufémie Slezská
 
Jolanda Aragonská
 
 
 
 
 
Eduard I. z Baru
 
 
Jindřich IV. z Baru
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Robert I. z Baru
 
 
 
 
 
 
Robert z Casselu
 
 
Jolanda z Dampierre
 
 
 
 
 
 
Jana Bretaňská
 
 
Jolanda z Baru
 
 
 
 
 
 
Filip VI. Francouzský
 
 
Jan II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Jana Burgundská
 
 
Marie Francouzská
 
 
 
 
 
 
Jan Lucemburský
 
 
Jitka Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Eliška Přemyslovna
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yolande of Aragon na anglické Wikipedii.

  1. a b c EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 305. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jehanne d'Orliac. Yolande d'Anjou, la reine des quatre royaumes. Paris, Plon, 1933.
  • Arnaud des Roches de Chassay. Yolande d'Aragon (1379–1442) ou l'unité de la France. Charles Hérissey, 2006

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]