José de San Martín
| José Francisco de San Martín | |
|---|---|
 Museo Histórico Nacional | |
| Rodné jméno | José Francisco de San Martín y Matorras |
| Narození | 25. února 1778 Yapeyú Místokrálovství Río de la Plata |
| Úmrtí | 17. srpna 1850 Boulogne-sur-Mer Druhá francouzská republika |
| Místo pohřbení | Buenos Aires Metropolitan Cathedral |
| Choť | María de los Remedios de Escalada |
| Děti | Mercedes Tomasa San Martín y Escalada |
| Rodiče | Juan D' San Martin y Gómez a Gregoria Matorras a Rosa Guarú |
| Příbuzní | Juan Fermín de San Martín a Jerónima San Martín de Buchardo y de Herrera (sourozenci) Josefa Dominga Balcarce a María Mercedes Balcarce (vnoučata) |
| Civilní činnost | 1814–1816: Guvernér Cuya 1821–1822: Peruánský protektor |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generál |
| Doba služby | 1789–1820 |
| Sloužil | 1789–1811: Španělská armáda 1817: Andská armáda |
| Velel | 1814: Severní armáda 1817–1820: Čilská armáda |
| Bitvy | Bitva u Bailénu Bitva u San Lorenza Bitva u Maipú Bitva u Chacabuca |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
José Francisco de San Martín (25. února 1778, Místokrálovství Río de la Plata – 17. srpna 1850, Boulogne-sur-Mer) byl jedním z nejvýznamnějších latinskoamerických vůdců boje za nezávislost kontinentu na Španělsku. V Argentině je považován za národního hrdinu a v Peru za osvoboditele země.
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v městečku Yapeyú ve španělské kolonii Río de la Plata (v dnešní argentinské provincii Corrientes) jako syn španělského vojáka a guvernéra Juana de San Martín. Jeho matka Gregoria Matorras del Ser se narodila rovněž ve Španělsku a její strýc byl guvernérem Tucumánu. V roce 1781 se rodina přestěhovala do Buenos Aires a o dva roky později do města Cádiz. Studoval na vojenské škole v Madridu a Malaze, kde se učil kastilštině, latině, francouzštině, němčině, matematice, historii, tanci i šermu, kreslení, poezii a rétorice i zeměpisu. Svou vojenskou kariéru započal v jedenácti letech, kdy vstoupil k murcijskému regimentu. Bojoval proti Maurům u Oranu a Melilly v severní Africe.
V roce 1811 ukončil svou kariéru ve španělské armádě a vydal se do Buenos Aires. V Londýně se mimo jiné setkal s Carlosem de Alvear, Josem Zapiolem, Andresem Bellem či Tomasem Guidem. Roku 1821 dobyl Limu a vyhlásil Peru nezávislou republikou[1]. Po neshodách se Simonem Bolívarem odešel v roce 1822 do Francie[2].
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1812 se oženil s Marií de los Remedios de Escalada y la Quintana, která mu porodila dceru Marii de las Mercedes Tomasa de San Martín y Escalada.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku José de San Martín na španělské Wikipedii.
- ↑ Archivovaná kopie. www.archeolog.webgarden.cz [online]. [cit. 2009-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-24.
- ↑ Archivovaná kopie. vsechno.kvalitne.cz [online]. [cit. 2009-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-10.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu José de San Martín na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Marcos Balcarce |
|
Guvernér Cuya 1814–1816 |
|
Nástupce: Toribio de Luzuriaga |
| Předchůdce: - |
|
Peruánský protektor 1821–1822 |
|
Nástupce: Francisco Xavier de Luna Pizarro |
- Osobnosti španělské války za nezávislost
- Argentinští generálové
- Argentinští revolucionáři
- Státní symboly Argentiny
- Španělští válečníci
- Prezidenti Peru
- Osobnosti na bankovkách
- Osobnosti na brazilských poštovních známkách
- Osobnosti na chilských poštovních známkách
- Narození 25. února
- Narození v roce 1778
- Narození v Corrientes (provincie)
- Úmrtí 17. srpna
- Úmrtí v roce 1850
- Úmrtí v Boulogne-sur-Mer