Přeskočit na obsah

Josef Bartončík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Josef Bartončík
JUDr. Josef Bartončík (8. června 2013)
JUDr. Josef Bartončík (8. června 2013)
8. předseda ČSL / KDU-ČSL
Ve funkci:
listopad 1989 – červen 1990
PředchůdceZbyněk Žalman
NástupceJosef Lux
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
23. ledna 1982 – 22. května 1986
Ve funkci:
24. května 1986 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL / KDU-ČSL (1964–1992)
KSU (1992–1996)
Narození18. března 1943
Pozlovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí29. srpna 2024 (ve věku 81 let)
Dětisynové Michael a Josef[1]
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Profesepolitik, právník a podnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bartončík (18. března 1943 Pozlovice u Luhačovic – 29. srpna 2024 Rajhrad) byl český a československý politik, člen Československé strany lidové (ČSL), poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace a počátkem 90. let. V letech 1989–1990 předseda Československé strany lidové. Z politiky odešel po obvinění ze spolupráce se Státní bezpečností, které bylo zveřejněno v době voleb v roce 1990. Působil jako právník a podnikatel[2] v Brně.

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se vyučil elektrikářem a složil úspěšně maturitní zkoušky, absolvoval při práci koncem 60. a začátkem 70. let studium na právnické fakultě tehdejší brněnské univerzity, které zakončil doktorátem.

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Funkcionář Československé strany lidové

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1964 byl členem Československé strany lidové. Byl vedoucím tajemníkem ČSL v Jihomoravském kraji (1982–1989) a členem Ústředního výboru ČSL (1982–1992).

Po volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 101 – Kroměříž-Gottwaldov, Jihomoravský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v lednu 1982 po doplňovacích volbách poté, co zemřel poslanec Josef Plojhar. Mandát obhájil ve volbách roku 1986 (obvod Kroměříž-Gottwaldov). Ve Federálním shromáždění setrval i po sametové revoluci. A byl za ČSL zvolen do Sněmovny lidu i ve svobodných volbách roku 1990. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[3][4][5][6]

Ve stejnou dobu, kdy byl zvolen poslancem Federálního shromáždění, mu byl kvůli podezření z protistátní činnosti zabaven jako jedinému tehdejšímu poslanci diplomatický pas. Během 80. let se v rámci ČSL stával představitelem opozičního tzv. obrodného proudu, který prosazoval sebevědomější politiku lidové strany, méně závislou na Komunistické straně Československa (KSČ). Josef Bartončík byl jediným poslancem, který se zdržel hlasování ohledně pendrekového zákona na počátku roku 1989, čímž na sebe upoutal pozornost opozičních vrstev obyvatelstva.[7]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po sametové revoluci, kdy byl krátce předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění a stal se i předsedou Československé strany lidové. 26. listopadu 1989 totiž rezignovalo dosavadní vedení strany. Ihned zahájil kroky směrem k jasnější profilaci ČSL na rodící se demokratické politické scéně. Na prosincovém jednání ÚV ČSL zdůraznil potřebu návratu ke křesťansko-sociálním ideologickým kořenům, prosazoval zahájení volební kampaně a poslancům České národní rady (ČNR) za lidovou stranu bylo uloženo, aby prosazovali zrušení interrupčního zákona. V dubnu 1990 pak za Bartončíkova předsednictví (do funkce ho právě v dubnu 1990 potvrdil 5. sjezd ČSL) došlo k vytvoření Křesťanské a demokratické unie coby širší platformy křesťanských politických proudů.[8]

Aféra Bartončík

[editovat | editovat zdroj]

Bartončíkovu politickou kariéru ale brzy přerušila aféra spojená s jeho údajnou minulostí. Těsně před volbami v polovině roku 1990 (v předvolebním moratoriu) byl Bartončík náměstkem ministra vnitra ČSFR za ODS Janem Rumlem obviněn z dřívější spolupráce se Státní bezpečností (StB) za komunistického režimu.[9] Tento skandál pravděpodobně těžce poškodil lidovou stranu ve volbách.[10] Ta to pociťovala jako křivdu a nefér úskok, na druhé straně však posléze připustila, že obvinění by mohlo být pravdivé – byť Bartončík sám obvinění systematicky popíral, a to i později.[11] Strana mu nakonec odebrala předsednické pravomoci až do doby, než se otázka jeho spolupráce s StB vyřeší.

V září 1990 se ve Žďáru nad Sázavou sešel mimořádný sjezd ČSL, kde bylo voleno nové vedení. Josef Bartončík na něm znovu kandidoval na předsedu, avšak neúspěšně. Stal se však členem ÚV ČSL. Předsedou byl zvolen Josef Lux. Komise 17. listopadu v nastalých diskusích ve Federálním shromáždění specifikovala několik důkazů pro to, že Bartončík byl agentem StB, které však měly charakter spíše svědectví agentů StB než skutečných hmotných důkazů.[12][10] De facto nebyl případ Bartončíkovy spolupráce s StB uspokojivě uzavřen dodnes. Dle Archivu bezpečnostních složek byl od 21. 10. 1970 veden jako agent Státní bezpečnosti.[13]

V dalších měsících byl Josef Bartončík obviněn z toho, že během normalizace velice důsledně sloužil komunistickému režimu a tvrdě pronásledoval některé aktivní členy strany věrné politické filosofii ČSL. Šlo zejména o Augustina Navrátila, jehož vyloučení a perzekuci prosadil a jehož aktivity na podporu katolické církve a svobody vyznání mezi členy strany systematicky sabotoval.[14]

Na sjezdu lidové strany v roce 1992 odmítl Lux Bartončíkovu rehabilitaci s odůvodněním, že komise 17. listopadu jednoznačně prokázala, že byl agentem StB. Bartončík poté ze strany spolu s 60 přívrženci odešel a založil novou stranu – Křesťanskosociální unii, kde byl zvolen jejím čestným předsedou. Tato strana ovšem nezískala výraznější vliv.[15]

Posléze vypomáhal Bartončík svým synům v právnické kanceláři v Brně a politice se již nevěnoval.

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Zemřel dne 29. srpna 2024 ve věku 81 let. Příčinou jeho úmrtí bylo náhlé selhání srdce.[16] Pohřben byl 4. září 2024 na hřbitově v Rajhradě.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BÁRTOVÁ, Eliška Hradilková. Právníci, které si najali Babiš s Faltýnkem: bratři Bartončíkovi se politicky citlivých kauz nebojí. HlídacíPes.org [online]. 2017-09-01 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Profil podnikatele na rzp.cz [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1303. 
  8. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1433. 
  9. ↑ Manipulace parlamentních voleb pravdou a láskou 8. a 9. června 1990, aféra Bartončík :: Verum et Bonum: Ecclesia, Národ. verumetbonum.webnode.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1434. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. jirisoler.wz.cz [online]. [cit. 2007-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-03. 
  12. ↑ FS ČSFR 1990-1992, SL a SN, 20. schůze, část 113/135 (18. 2. 1992). psp.cz [online]. [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Protokol registrace svazků spolupracovníků (r. č. 15301, zaveden dne 21. 10. 1970) [online]. abscr.cz [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.cibulka.net [online]. [cit. 2007-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  15. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1448–1449. 
  16. ↑ VACULÍK, Radim. Zemřel bývalý předseda lidovců Bartončík. Novinky.cz [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 11. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 33. 
  • PEHR Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 48–49. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
KDU-ČSL
Historie
Předsedové
Jan Šrámek (1919–1922; 1922–1938) • František Šabata (1919–1922) • Alois Petr (1948–1951) • Josef Plojhar (1951–1968) • Antonín Pospíšil (1968–1973) • Rostislav Petera (1973–1980) • František Toman (1980–1981) • Zbyněk Žalman (1981–1989) • Josef Bartončík (1989–1990) • Josef Lux (1990–1998) • Jan Kasal (1999–2001) • Cyril Svoboda (2001–2003) • Miroslav Kalousek (2003–2006) • Jiří Čunek (2006–2009) • Cyril Svoboda (2009–2010) • Michaela Šojdrová (pověřená vedením) (2010) • Pavel Bělobrádek (2010–2019) • Marek Výborný (2019–2020) • Marian Jurečka (2020–2024) • Marek Výborný (od 2024)
Související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Bartončík&oldid=24334807“