Přeskočit na obsah

Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Karel Ludvík
Habsbursko-Lotrinský
Arcivévoda Josef Karel Ludvík
Arcivévoda Josef Karel Ludvík
Vrchní velitel Královské uherské zeměbrany
Ve funkci:
1867 – 1905
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceWilhelm Klobučar
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859)
Rodné jménoJoseph Karl Ludwig von Österreich
Narození2. března 1833
Bratislava
Úmrtí13. června 1905 (ve věku 72 let)
Rijeka
Místo pohřbeníHrobka palatinů v Budapešti
ChoťKlotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská
RodičeJosef Habsbursko-Lotrinský
Marie Dorotea Württemberská
DětiAlžběta
Marie Dorotea
Markéta Klementina
Josef August
Ladislav Filip
Alžběta Klotylda
Klotylda
PříbuzníŠtěpán Habsbursko-Lotrinský, Marie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská, Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská a Hermína Habsbursko-Lotrinská (sourozenci)
Profesevoják, politik a aristokrat
Oceněníčestný občan Miskolce (1893)
rytíř Řádu zlatého rouna
CommonsArchduke Joseph Karl Ludwig of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský (2. března 1833 Prešpurk – 13. června 1905 Rijeka) byl rakouský arcivévoda z uherské větve Habsbursko-Lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě a vyznamenal se statečností v bitvě u Hradce Králové. V letech 1867–1905 byl vrchním velitelem královské uherské zeměbrany a v roce 1874 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[1] Měl řadu různorodých zájmů, několik odborných publikací vydal například v oboru botaniky a proslul především zpracováním romské gramatiky v maďarštině a němčině.[2][3]

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Josef (1905)
Palác arcivévody Josefa v Budapešti

Byl druhým synem uherského palatina Josefa Antonína. Jeho matkou byla otcova třetí manželka Marie Dorotea Württemberská. Jeho strýcem byl císař František I. Získal výborné vzdělání, zejména od svého učitele, benediktinského mnicha a historika Flórise Rómera.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Od dvanácti let sloužil v rakouské armádě a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech. Již v osmnácti letech byl majorem 3. dragounského pluku, později sloužil u 60. pěšího pluku. V rychlém sledu dosáhl hodnosti podplukovníka (1854) a plukovníka (1856), poté byl velitelem 37. pěšího pluku, jehož byl zároveň čestným majitelem. V roce 1859 byl povýšen na generálmajora a převzal velení brigády u 2. armádního sboru v Itálii (1860–1864), později byl velitelem v Linci. Vyznamenal se především během prusko-rakouské války,[4] byl zraněn v bitvě u Hradce Králové, kde pod ním padli čtyři koně. Ještě během války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[5] a krátce byl velitelem 4. armádního sboru. Od roku 1867 až do smrti zastával funkci vrchního velitele královské uherské zeměbrany a v roce 1874 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[6][7] Od roku 1861 byl členem rakouské Panské sněmovny.[8]

Vyznal se jak v přírodních, tak společenských vědách. Proslul především svým zájmem o problematiku Cikánů, který byl u příslušníka vládnoucí dynastie velmi neobvyklý. S Cikány se poprvé setkal u svého prvního pluku jako mladý důstojník a začal se zajímat o jejich hudbu a zvyky. Později vydal obsáhlé pojednání o gramatice cikánského jazyka a cikánské etnografii v maďarštině a němčině. Svému zájmu o botaniku dal průchod na svém sídle v Alcsútu, kde nechal vybudovat tzv. palmový dům a ze zámeckého parku se stalo hodnotné arboretum. Od roku 1888 byl čestným členem Uherské akademie věd a roku 1896 získal čestný doktorát univerzity v Budapešti.[5] V roce 1897 obdržel doktorát univerzity Františka Josefa v Kluži. Zemřel v roce 1905 v Rijece a byl pohřben v Budapešti.

Majetek

[editovat | editovat zdroj]

Po otci byl dědicem rozsáhlých statků v Uhrách, v několika župách mu patřilo přes 50 000 hektarů půdy.[9] Jeho hlavním sídlem byl zámek Alcsút, který během života rozšiřoval a upravoval. Po druhé světové válce byl zámek pravděpodobně úmyslně zapálen a zcela shořel, dodnes se z něj dochovala jen část vstupního portálu. V Budapešti byl jeho sídlem honosný palác, který koupil v roce 1889 od uherské vlády a nechal jej přestavět v historizujícím stylu. Palác byl poškozen za druhé světové války a během následujících dvaceti let zcela zdemolován. Od roku 1881 vlastnil také vilu v Rijece známou jako Villa Giuseppe. K tomuto paláci přikupoval sousední pozemky a získal tak prostor pro zřízení rozsáhlého parku. Vila byla přestavěna v letech 1892–1895 a stala se oblíbeným sídlem rodiny v zimních měsících (arcivévoda Josef zde také zemřel). V paláci dnes sídlí Národní archiv Chorvatska.[10]

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]
Josefova manželka arcivévodkyně Klotylda

V bavorském Coburgu se 12. května 1864 oženil s princeznou Klotyldou Sasko-Kobursko-Gothajskou (1846–1927). Z manželství vzešlo sedm dětí, šest z nich dosáhlo dospělosti.[11]

  • 1. Alžběta (18. 3. 1865 Alcsútdoboz – 7. 1. 1866 tamtéž)
  • 2. Marie Dorotea (14. 6. 1867 Alcsútdoboz – 6. 4. 1932 tamtéž),
  • 3. Markéta Klementina (6. 7. 1870 Alcsútdoboz – 2. 5. 1955 Řezno)
  • 4. Josef August (9. 8. 1872 Alcsútdoboz – 6. 7. 1962 Straubing)
    • ⚭ (15. 11 1893 Mnichov) Augusta Bavorská (28. 4. 1875 Mnichov – 25. 6. 1964 Řezno)
  • 5. Ladislav Filip (16. 7. 1875 Alcsútdoboz – 6. 9. 1895 Budapešť), zemřel na následky střelného zranění utrpěného při lovu, svobodný a bezdětný
  • 6. Alžběta Klotylda (9. 3. 1883 Alcsútdoboz – 8. 2. 1958 Řezno), svobodná a bezdětná
  • 7. Klotylda (9. 5. 1884 Rijeka– 14. 12. 1903 Alcsútdoboz), svobodná a bezdětná

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Josef s manželkou Klotyldou

Již v roce 1852 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,[12] za své zásluhy na bojištích později získal několik vojenských vyznamenání a byl také nositelem řady zahraničních ocenění.[13]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Výběr díla[5]

[editovat | editovat zdroj]
  • Fundamentum linguae Zingaricae, I. I.M. Koritschhnyák, Anno 1806, v: Egyetemes Philológiai Közlöny, Budapest 1887, 11, 705–731
  • Arborethum Alcusthiense (katalog rostlin a keřů pěstovaných v alcsutském arboretu), Kolozsvár (Cluj) 1892, 305 str.
  • Czigány nyelvtan (gramatika cikánštiny), Budapest XXIII. 1888, 377 str.
  • A cigányokról (dějiny, způsob života, pověry, lidová básnická tvorba, hudba, řeč a literatura cikánů), Budapest 1894, 97 str.
  • Zigeunergrammatik, Budapest 1902, 160 str.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Arcivévoda Josef (1846)
    Arcivévoda Josef (1846)
  • Arcivévoda Josef v hodnosti majora s dekorací Řádu zlatého rouna
    Arcivévoda Josef v hodnosti majora s dekorací Řádu zlatého rouna
  • Arcivévoda Josef jako polní podmaršál (cca 1870)
    Arcivévoda Josef jako polní podmaršál (cca 1870)
  • Zámek Alcsút
    Zámek Alcsút
  • Villa Giuseppe v Rijece
    Villa Giuseppe v Rijece
  • Arcivévoda Josef s dcerami Marií Doroteou a Markétou Klementinou (1885)
    Arcivévoda Josef s dcerami Marií Doroteou a Markétou Klementinou (1885)
  • Rodina arcivévody Josefa (cca 1889)
    Rodina arcivévody Josefa (cca 1889)
  • Interiér Villy Giuseppe v Rijece
    Interiér Villy Giuseppe v Rijece
  • Zříceniny paláce arcivévody Josefa v Budapešti (1958)
    Zříceniny paláce arcivévody Josefa v Budapešti (1958)
  • Dochovaný vstupní portál zámku Alcsút
    Dochovaný vstupní portál zámku Alcsút

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Leopold Josef Lotrinský
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 Leopold II.
 
 
 
 
 
 
 Karel VI.
 
 
 Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Filip V. Španělský
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Parmská
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
 August III. Polský
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
 Marie Josefa Habsburská
 
Josef Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 Karel Alexandr Württemberský
 
 
 Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 
 
 
 
 Marie Augusta Thurn-Taxis
 
 
 Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
 Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
 Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 
 
 
 
 Žofie Dorota Pruská
 
 
 Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
 Karel August Nasavsko-Weilburský
 
 
 Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
 Augusta Bedřiška Nasavsko-Idsteinská
 
 
 Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
 Vilém IV. Oranžský
 
 
 Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
 
 
 
 
 Anna Hannoverská
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  2. ↑ s. 26–27 [1]
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIII.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 626 ISBN 80-7185-158-2
  4. ↑ Přehled vrchního velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. ↑ a b c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188. 
  6. ↑ Služební postup arcivévody Josefa in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 15, 103 dostupné online
  8. ↑ Arcivévoda Josef na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  9. ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 27, 68 ISBN 978-80-254-9315-1
  10. ↑ Oficiální web Národního archivu v Rijece dostupné online
  11. ↑ Johann the Younger - wizg32.htm. www.hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévoda Josefa Karla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 11 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rakouští arcivévodové
1. generace
Znak rakouské císařské rodiny
Znak rakouské císařské rodiny
2. generace
3. generace
4. generace
5. generace
6. generace
7. generace
8. generace
9. generace
10. generace
11. generace
12. generace
13. generace
14. generace
15. generace
16. generace
Habsburské
Toskánsko
Uhersko

Josef Arpád • Géza

17. generace
Potomci
Karla I.
Toskánští
Falčtí
18. generace
19. generace
S: také španělský infant
T: také toskánský princ
M: také modenský princ
P: také portugalský infant
B: také belgický princ
kurzívou jsou rakouští panovníci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Karel_Ludvík_Habsbursko-Lotrinský&oldid=24646175“