Přeskočit na obsah

Josef Kudela

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Josef Kudela
Josef Kudela v době služby v čs. legiích (asi 1919)
Josef Kudela v době služby v čs. legiích (asi 1919)
Narození27. května 1886
Horní Lhota
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. března 1942 (ve věku 55 let) nebo 23. března 1945 (ve věku 58 let)
Auschwitz
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbeníhřbitov ve Svinově
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníčeskoslovenský legionář, básník, historik, učitel, publicista, spisovatel, středoškolský učitel, kulturní pracovník, politik a prozaik
Politická stranaČeská strana pokroková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na průčelí rodinného domu v Brně

Josef Kudela (27. května 1886 Horní Lhota[1] – 23. března 1942 Auschwitz) byl legionářský spisovatel a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Josef Kudela se narodil v Horní Lhotě (dnes okres Ostrava-město) rodině šafáře Františka Kudely a jeho manželky Františky, rozené Žebrákové.[1] Po maturitě se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval klasickou filologii. Před válkou byl činný v realistické straně a navštěvoval přednášky Tomáše Garrigua Masaryka na universitě. Po absolvování univerzity se vrátil do rodného kraje, kde učil na gymnáziích v Moravské Ostravě, Přerově, Orlové, Kyjově a Strážnici.[2]

Činnost v československých legiích

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a 23. září 1915 byl na ruské frontě u Lucka zajat. Ještě před tím, než se doslechl o československém odboji a dobrovolnických jednotkách, začal v zajateckém táboře agitovat ve prospěch české nezávislosti, jak o tom sám napsal: „Měl jsem tam přednášku o historickém vývoji českého národa. … Výklad měl dvě hlavní vůdčí myšlenky; jedna byla založena na slovech Palackého, že smysl našich dějin je v boji s němectvím a že tedy i v této válce docela ve shodě s celým svým dějinným vývojem postavil se národ svým smýšlením na stranu nepřátel Německa, druhá pak ukazovala, že náš národ ve světových srážkách pokroku a reakce stál vždy na straně pokroku, tak tomu bylo za válek husitských, tak tomu bylo za války třicetileté.“ [3] 8. června 1916 podal přihlášku do československého vojska, kam byl přijat v hodnosti podporučíka.[4]

Ještě v roce 1916 se výrazně angažoval po boku J. Patejdla proti aktivitám J. Düricha v Rusku ve jménu jednoty odboje pod Masarykovým vedením. Poté pracoval v redakci deníku Čechoslovan v Kyjevě. Již v této době byl znám zapisováním záznamů ze schůzí, kterých se zúčastnil, do objemného sešitu, které si pořizoval pro budoucí použití a který byl marně hledán po jeho smrti.

Participoval na zřízení Masarykovi podřízené Odbočky Čs. Národní rady v Rusku (OČSNR), do které byl zvolen do výboru pro propagační činnost 4. srpna 1918 a poté působil jako šéfredaktor Československého deníku v letech 1918 až 1920 a stal se náčelníkem Informačně osvětového odboru legií.[5] Prakticky tak řídil veškerý tisk na Sibiři a s trochou nadsázky ho lze označit za hlavního ideologa legionářů v Rusku. Pod pole působnosti tohoto orgánu spadaly také aktivity jako stavění pomníků po délce Sibiře, mobilní tiskárna, symfonický orchestr s dirigentem R. Karlem a divadelní oddělení, kde například začínal český herec Zdeněk Štěpánek. Tento odbor měl také ještě na půdě Ruska například svou vlastní dílnu, která navrhovala a realizovala pomníky padlým legionářům po celé délce Sibiřské magistrály. Již na Sibiři je hlavní náplní ideologického oddělení vojska starost o politiku paměti. V prvé řadě shromažďovalo historicko-archivní oddělení dokumenty, rozkazy, autentické kusy časopisů a podobně a shromáždili úctyhodný počet kartonů, které se později staly základem archiválií Památníku Odboje a jejího nástupce, dnešního Vojenského historického ústavu.

Meziválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu působil jako učitel na gymnáziu v Brně, v roce 1937 se stal jeho ředitelem.[2] Byl mimo jiné také svobodným zednářem a sokolem a v neposlední řadě členem dozorčí rady Legiobanky.

Období německé okupace

[editovat | editovat zdroj]
Stolperstein Josefa Kudely v Brně

V době německé okupace se zapojil do odbojové skupiny Obrana národa (ON). Byl zatčen 30. září 1941 a vězněn v Brně. 5. března 1942 byl převezen do koncentračního tábora Osvětim, kde jeho život skončil už 23. března téhož roku.[2]

Spisovatelská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Současně s pedagogickou činností se věnoval rozsáhlým literárním aktivitám a svá díla publikoval. Databáze Národní knihovny ČR uvádí přes 100 publikací (některé jsou uvedeny opakovaně) jejichž byl autorem nebo na jejichž vydání se aktivně podílel.[6]

Rozsáhlá aktivita a spojení historické práce s osvětovými cíli byly na něm oceňovány, neboť „ vykonal nesmírné dílo pro uvědomění našeho lidu a pro šíření legionářské myšlenky mezi ním. To byla ta drobná práce, kterou po inteligenci žádal Masaryk, a kterou Kudela, jeho oddaný žák, plnil co nejsvědomitěji.“[7]

Založil a vedl nakladatelské družstvo Moravský Legionář, které bylo součástí struktur Československé obce legionářské . Kudela „tematicky neusiloval podle Masarykova požadavku drobné práce o jednorázové celkové zpracování historie odboje, nýbrž zkoumal základní prvky podle odborného zájmu i z vnějších podnětů, jimiž byly výročí a oslavy, tvořící součást státního života mladé republiky.“ [8]

Kudela psal o událostech, na kterých participoval, měl o nich poznámky a jeho dílo je rozloženo do období 20 let. Některé Kudelovy práce jsou chápány jako příspěvky k historiografii odboje a bývá obecně oceňován pro faktografickou spolehlivost. Věnoval pozornost křivdám, kterých se na bývalých legionářích dopouštěla státní byrokracie.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozval armády (1921) – deník plukovníka Vacetise, z ruštiny přeložil, úvodní poznámky a doslov [10]
  • Přehled vývoje čsl. revolučního hnutí na Rusi do odchodu čsl. armádního sboru z Ukrajiny (1923) – šestá přednáška cyklu Československá Revoluce, proslovena 29. března 1923 [11]
  • V počátcích revoluce (1923) – vzpomínky a vypravování [12]
  • V řadách České družiny a Československé brigády (1925) – příhody a zkušenosti starodružiníkovy [13]
  • Washingtonská deklarace (1925) [14]
  • Dva měsíce v Řecku (1926) [15]
  • Rok 1917 v dějinách odboje (1927) [16]
  • Rok 1918 v dějinách odboje, Část I. (1928) – Leden-červen [17]
  • Rok 1918 v dějinách odboje, Část II. (1928) – Červenec-prosinec [18]
  • Deník plukovníka Švece (1929) – k tisku připravil Josef Kudela [19]
  • Masaryk, vychovatel legií (1934) – přednáška k 84. narozeninám presidenta T.G. Masaryka [20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matrika narozených Čavisov, Horní Lhota, 1868-1900, snímek 39[nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c Encyklopedie města Brna: Kudela Josef
  3. ↑ KUDELA, Josef. V počátcích revoluce. Praha: Šolc a Šimáček, 1923, 213 s. Matice lidu: LI, 3. Str. 137 - 138
  4. ↑ Josef Kudela v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  5. ↑ HEJL, Alexander. Legionářská literatura autorů bojujících v Rusku. In: Legie a Múzy. K historii československých zahraničních vojsk v letech 1914-1920 / Praha : Památník národního písemnictví 40, (2008,) s. 157-191.
  6. ↑ Databáze NK ČR: autor Kudela Josef
  7. ↑ Památce Dr. Josefa Kudely, květen 1946. Brno: Státní gymnasium Dr. Josefa Kudely v Brně, 1946. Str. 26
  8. ↑ KUDELA, Ivan. PhDr. Josef Kudela (1886-1942) a první československý odboj. In: Historie a vojenství: Časopis Vojenského historického ústavu. Praha: Vojenský historický ústav, roč. 52, č. 1 , (2003), s. 156-173 ISSN, 0018-2583 Str. 169
  9. ↑ MICHL, Jan. Legionáři a fenomén legionářství v moderní čs. státnosti. Praha, 2008. Dizertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivan Šedivý. s. 31. Dostupné online.
  10. ↑ KUDELA, Josef. Rozval armády [online]. Královské Vinohrady: Vydavatelské sdružení Kolokol, 1921 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ KUDELA, Josef. Přehled vývoje čsl. revolučního hnutí na Rusi do odchodu čsl. armádního sboru z Ukrajiny [online]. Praha: Památník Odboje, 1923 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ KUDELA, Josef. V počátcích revoluce [online]. Praha: Šolc a Šimáček, 1923 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ KUDELA, Josef. V řadách České družiny a Československé brigády [online]. Brno: Moravský legionář, 1925 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ KUDELA, Josef. Washingtonská deklarace [online]. Brno: Moravský legionář, 1925 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ KUDELA, Josef. Dva měsíce v Řecku [online]. Brno: Moravský legionář, 1926 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ KUDELA, Josef. Rok 1917 v dějinách odboje [online]. Brno: Moravský legionář, 1927 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ KUDELA, Josef. Rok 1918 v dějinách odboje, Část I. [online]. Brno: Moravský legionář, 1928 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ KUDELA, Josef. Rok 1918 v dějinách odboje, Část II. [online]. Brno: Moravský legionář, 1928 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ KUDELA, Josef. Deník plukovníka Švece [online]. Praha: Za Svobodu, 1929 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ KUDELA, Josef. Masaryk, vychovatel legií [online]. Praha: Svaz čs. důstojnictva, 1934 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Památce Dr. Josefa Kudely, květen 1946. Brno: Státní gymnasium Dr. Josefa Kudely v Brně, 1946, 96 s.
  • KUDELA, Ivan. PhDr. Josef Kudela (1886–1942) a první československý odboj. In: Historie a vojenství: Časopis Vojenského historického ústavu. Praha: Vojenský historický ústav, roč. 52, č. 1 , (2003), s. 156–173 ISSN, 0018-2583 Str. 169

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Kudela&oldid=23810008“