Přeskočit na obsah

Judita Čeřovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Judita Čeřovská
Základní informace
Rodné jménoJudita Štěrbová
Narození21. dubna 1929
Československo Most, Československo
Úmrtí9. října 2001 (ve věku 72 let)
Česko Praha, Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánízpěvačka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judita Čeřovská, rozená Judita Štěrbová, (21. dubna 1929, Most – 9. října 2001, Praha) byla česká a německá zpěvačka a šansoniérka. Pocházela ze smíšeného manželství, matka byla rodilá Němka, otec Čech; tento fakt jí zejména v mládí působil řadu osobních potíží, což bylo dáno především politickou situací jak v Německu, tak v Československu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožila v Mostě a jelikož pocházela ze smíšené rodiny, ovládala plynně jak češtinu, tak němčinu.[1] Školní docházku zahájila v české škole, po záboru Sudet Němci zůstala Judita s babičkou v Mostě, neboť rodiče se odstěhovali do ŘevnicPrahy. Chodila do německé školy a od dvanácti let se učila hrát na klavír. Juditini rodiče byli v roce 1942 zatčeni, protože je někdo udal, že poslouchají zahraniční rozhlas (rádio Londýn). Rodiče pak strávili v nacistickém vězení několik měsíců, nakonec je propustili. Od roku 1944 žila s rodiči v Řevnicích. Zde chodila do české měšťanské školy. Její matku, snad proto, že byla Němka, zatkli ještě jednou krátce po válce. Dvoje vězení na ni mělo výrazně negativní dopad; zemřela velmi záhy. Její dceru pak vychovával hlavně otec (babička se odstěhovala do západního Německa).[1]

Po válce vystudovala obchodní akademii v Berouně, během studií a po nich často zpívala s různými studentskými kapelami. Nastoupila do podniku zahraničního obchodu, kde roku 1951 účetnickou chybou způsobila značnou finanční ztrátu, za kterou byla souzena a během soudu podepsala spolupráci s StB, která trvala do roku 1966. V letech 1953 až 1974 byla provdaná za právníka Vladimíra Čeřovského. Svoji poloprofesionální pěveckou dráhu začala až ve 27 letech, kdy už byla matkou dvou dětí. Tehdy se umístila jako 2. v soutěži Hledáme mladé talenty a ihned na to začala zpívat v pražském music hallu Alhambra.

Roku 1959 utrpěla velmi vážné zranění při autonehodě, z níž se zotavovala dva roky, následky si ale nesla až do konce života.[1] Při této nehodě byl zraněn i zpěvák a herec Josef Zíma. V tuzemsku nazpívala počátkem 60. let několik velmi známých a populárních hitů. Protože ale nebyla plně „profesionalizovaná“, nikdy naplno nespolupracovala s velkým tanečním orchestrem či renomovaným hudebním autorem; to nakonec způsobilo, že se doma nestala opravdovou hvězdou popmusic. Často spolupracovala s českou textařkou Jiřinou Fikejzovou. K úspěchu přispěl také její osobní šarm, přirozená noblesa, jakož i důslednost spojená s důkladností, s jakou přistupovala ke každé práci. Byla považována za velmi atraktivní a neobyčejně půvabnou ženu s velice podmanivým hlasem.[1] Stala se mnohem populárnější v německy mluvících zemích než v ČSSR, v bývalé Spolkové republice Německo pravidelně vystupovala na koncertech a měla i své stálé televizní pořady. Úspěšně vystupovala nejen v Německu, ale po celé Evropě, včetně tehdejšího Sovětského svazu. Spolu s Karlem Gottem, Hanou HegerovouJosefem Lauferem zpívala i na světové výstavě EXPO ’67kanadském Montrealu v pořadu Pop stars of Prague. Zde ji viděli někteří američtí hudební manažeři, kteří jí nabízeli zajímavé angažmá v zámoří. Všechny nabídky odejít do zámoří odmítla (a to zejména z rodinných důvodů). Od roku 1989 vystupovala se skupinou Pavel Smetáček & Traditional Jazz studio, se kterým zpívala šansony, swingové a jazzové evergreeny. Byla také dlouholetou životní partnerkou Pavlova bratra Ivana Smetáčka.[1] V 90. letech se často objevovala i v České televizi a kromě toho tehdy vyšlo několik hitových výběrů s hudbou 60. let na CD.

Místo posledního odpočinku na pražských Olšanech

Zemřela ve věku 72 let v Praze, pochována je na Olšanských hřbitovech. Dnes je považována ze jednu z  pěveckých legend československé populární hudby 20. století.[2]

výběr

  • 1957 – 2. místo na soutěži Hledáme nové talenty [2][3]
  • 1963 – Cena kritiky, písňový festival Sopoty, Polsko
  • 1965 – 2. místo na III. Festival international de Rennes 1965, Francie
  • 1965 – Velká cena za interpretaci na III. Festival international de Rennes 1965, Francie
  • 1970 – Zlatý lev lipského veletrhu, Leipzig (NDR)
  • 1976 – Mimořádná Zlatá bratislavská lyra za přínos populární hudbě, písňový festival Bratislava (ČSSR)
  • 1999 – Zlatá platina, Praha (ČR)

Známé písničky

[editovat | editovat zdroj]
Až skončí můj song
  • Akropolis Adieu
  • Malý vůz
  • Co dál
  • Dominiku
  • Řekni, kde ty kytky jsou
  • Sám pod svou hvězdou
  • Můj ideál
  • Dream (Sen) [anglicky]
  • Zas jako dřív
  • Srdce plné hudby
  • Orion
  • Mé oči říkají
  • Každý jednou velkou lásku potká
  • Dlouhá bílá noc
  • Pozdrav od dobré známé
  • Až skončí můj song
  • Que sera

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

diskografie není úplná

  • Zlato české populární hudby 1 – Supraphon, CD – 01. Dominiku/07. Malý vůz – Judita Čeřovská
  • 1960 Milan Chladil – Snění, to pro mě není / Judita Čeřovská – Slib že sejdem se /druhá strana: Pavlína Filipovská – Nej, nej, nej… / Josef Zíma – Kytička fialek – Supraphon, SP
  • 1999 Písničky z filmu Pelíšky – Sony Music/Bonton – 16. Je po dešti
  • 1999 Hity 1964 vol. 2 – Sony Music/Bonton – Malý vůz
  • 2000 Mamince – Supraphon – 21. Růžová krinolína
  • 2002 Romantické hity – Czech Press Group – Řekni, kde ty kytky jsou
  • 2006 Made in Francie – Supraphon – Dominiku/Malý vůz
  • 2007 Lásko voníš deštěm – Universal Music – 18. Je po dešti

Seznam písní

[editovat | editovat zdroj]

Viz článek seznam písní Judity Čeřovské.

  1. a b c d e Byla slavná víc za hranicemi než doma. Osudové ženy: Judita Čeřovská. Český rozhlas Dvojka [online]. 2019-01-04 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  2. a b SeniorTip. www.seniortip.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  3. http://www.radioservis-as.cz/archiv07/25_07/25plus.htm Josef sochor - I starší mají právo na svou hudbu, Týdeník Rozhlas, 25/2007

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]