Kaple Staroměstské radnice

Kaple Staroměstské radnice
Východní fasády radnice a věže
Účel stavby
kaple, radnice
Základní informace
Sloh	gotika, renesance, historismus
Výstavba	14.–15. století
Přestavba	1854-1857, 1952
Stavitel	Parléřova huť
Současný majitel	město Praha
Poloha
Adresa	Staroměstské náměstí čp.1/1 , 110 00 Praha 1-Staré Město, Česko Česko
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple Staroměstské radnice je gotická kaple v Praze 1 na Starém Městě, ve čtyřicátých až sedmdesátých letech 14. století vestavěná do věže Staroměstské radnice. V roce 1945 byla poničena, roku 1952 rekonstruována, ale odsvěcena. Roku 2007 byla znovu vysvěcena a příležitostně využívaná. V letech 2017–2018 proběhla generální rekonstrukce kaple. Nyní kaple slouží reprezentačním účelům pražského magistrátu, bohoslužby se v ní slouží příležitostně a vždy jedenkrát ročně 5. května přesně od 12 hodin 33 minut na památku vypuknutí Pražského povstání z roku 1945 (momentu, kdy začal rozhlas volat o pomoc).

Od roku 1978 je kaple součástí komplexu budov Národní kulturní památky Staroměstská radnice.

Historie

Kaple byla projektována hned při založení radnice a její první (provizorní) oltář verze vysvěcen roku 1348, od roku 1350 v kapli sloužil stálý kaplan. Není jasné, zda byla v přízemí Velflinova domu nebo již v patře, a kdy se začal stavět arkýř. Definitivní kapli ke cti českých patronů a dalších svatých mučedníků 4. srpna roku 1381 vysvětil augustinián Hynek, titulární biskup vladimirský. Kaple byla poprvé zrušena (nikoliv zničena) v době husitské a obnovena za purkmistra Tomáška od Zlaté hvězdy roku 1481 ke cti Panny Marie a svatých dědiců českých. Protestanti v městské radě během 16. století opět bohoslužby v kapli zrušili. Po bělohorské bitvě zasedli v městské radě pouze katolíci a těm kapli roku 1624 vysvětil kardinál Arnošt Harrach. Za pruského obléhání Prahy v roce 1757 poškodila kapli jedna zbloudilá dělová koule. Obnovitelé z městské rady dali kapli vymalovat svými erby na stěnách a pořídili oltářní obraz Panny Marie. Potřetí byla kaple zrušena za Josefa II. roku 1783 s odůvodněním, že není veřejně přístupná. Malby na stěnách byly zabíleny, vitráže v oknech nahrazeny čirým sklem. Počtvrté opravena a vybavena byla kaple v letech 1854–1857. Barokní obraz svatého Vavřince z roku 1693 byl přestěhován do kostela sv. Vavřince na Petříně. Roku 1881 byla kaple znovu restaurována.

V posledním dnu Pražského povstání 8. května 1945 byla kaple zásadně poškozena, zřícením krovu a krytiny věže byl stržen téměř celý arkýř kaple se všemi sochami a zbortila se horní deska oltářní menzy, část východní stěny kaple a vypadaly všechny vitráže. Podle lístku, nalezeného uvnitř oltářní menzy při rekonstrukci v roce 2017, byla kaple rekonstruována k 5. červnu 1952. Z ideologických důvodů však dále nesměla být užívána k liturgickým účelům.

Architektura a její výzdoba

Kaple má obdélný půdorys, v ose Z-V řešený na šířku, je postavena z pískovcových bloků, zaklenutá pěti poli křížové klenby s žebry hruškového profilu, svedenými do figurálních konzol. Konzoly s hlavami monster mají mistrovské provedení a typiku tváří Parléřovy huti, podobně jako konzoly na vnějších stěnách arkýře. Vně má kaple pod římsou panelování – vlys z hrotitých okének a pod nimi tesané znaky. Sloupky v nároží jsou dole zakončeny maskarony s hlavami monster. Kaple je uzavřena samostatnou dlátkovou věží. Východní stěnu kaple osvětlují dvě gotická úzká okna s lomeným obloukem, kružby se čtyřlistem ve vrcholu jsou dílem novogotických úprav Josefa Krannera z roku 1854, z podstatné části byly vyměněny v roce 1952 a 2018. Mezi okna je vložen presbytář s oltářem uvnitř arkýře. Presbytář má podobu pětiosminového arkýře s kružbovými okny a věží ve tvaru osmibokého jehlance. Vně je na soklech pod baldachýny hran arkýře postaveno šest soch.

Oltář

Původní oltářní menza se dochovala ve spodních partiích včetně přihrádky pro relikvie a tří relikvií. Horní deska byla zničena. Trojdílná novogotická archa podle návrhu Josefa Mockera a Františka Sequense má uprostřed obraz trůnící Panny Marie s Ježíškem, na křídlech sv. Ludmilu a Václava, na predele je malovaný veraikon nesený dvěma anděly. V nástavci je socha Krista Spasitele, sv. Petra apoštola a neurčené mučednice s palmovou ratolestí. Rám a dřevořezby vyřezal pravděpodobně Jan Kastner roku 1881. Oltář uložili radní před nálety v roce 1943 do sklepa, takže jej požár radnice nezničil. V roce 1952 byl vrácen do kaple, následně rozebrán na kousky a odložen na půdu radnice. V letech 2017–2018 restaurátoři oltář sestavili a vrátili do kaple. Sochy se z původního souboru dochovaly jen torzovitě. Na soklech ve vítězném oblouku kaple nebyly vráceny sochy svatých Jana Křtitele a Jana Evangelisty, nýbrž novogotické sochy sv. Anny a sv. Josefa.

Sochy na arkýři

• Stojící Panna Marie s Ježíškem na levé paži, pískovcová socha z kaple z roku 1381 byla na vnější stranu arkýře osazená roku 1392; gotický originál byl před rokem 1938 předán do sbírek Muzea hl.m. Prahy. Kamenná kopie se z arkýře zřítila v květnu 1945. Sádrových kopií bylo v 19. století zhotoveno více. Jedna je v depozitáři Lapidária Národního muzea a byla prezentována na výstavě v Karolinu v roce 2015. Sochy světců pocházejí z 19. století:
• sv. Ludmila (podle gotického vzoru)
• sv. Václav
• sv. Vojtěch
• sv. Vít

Znaková galerie

• Znaky tesané v pískovci, polychromované a zlacené: osazeny ve třech řadách pod sebou na jižní a východní stěně kaple a na arkýři. Nejvyšší řada pod římsou kaple obsahuje znaky státní a zemské (Svatá říše římská, České království, Markrabství moravské, Lucemburské vévodství, plamenná orlice svatého Václava), církevní (Pražské arcibiskupství, Vyšehradská kapitula) a pavézu se znakem Starého Města pražského. Druhá řada na úrovni poprsně arkýře sestává z 20 znaků konšelů, kteří zasedali v městské radě v letech 1365–1366 a pokračuje čtyřmi znaky na podnoži arkýře.
• Znaky malované na stěnách uvnitř kaple: 20 znaků konšelů, kteří zasedali v městské radě v letech 1365–1366, znaky konšelů z pozdějších rad. Poslední erby měly podle F. Ekerta patřit zachráncům kaple z roku 1757. Malby v roce 1991 restaurovali Jan a Antonín Hamsíkovi.

Identifikace erbů znakové galerie a revize dosavadní datace představuje podle Martina Musílka klíč k předatování chronologie výstavby celé věže a jejích hodin do poloviny 14. století.

Galerie

• 
  Arkýř kaple
• 
  Znaky na arkýři
• 
  Klenby kaple
• 
  Znaková galerie na stěnách kaple
• 
  Arkýř kaple po rekonstrukci
• 
  Oltář po rekonstrukci
• 
  Relikvie v oltářní menze kaple

Odkazy

Literatura

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. S. 993–994, 1002-1004. 
• EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy. I. díl, Praha 1883, s. 324-327
• VOJTÍŠEK Václav: Staroměstská radnice. Praha 1948
• TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy, II.díl, 2. vyd. Praha 1892, s. 135-137.
• MUSÍLEK, Martin: „Unser stat rathaus“. Staroměstská radnice v Praze a její nejstarší znaková galerie. In: Staletá Praha č. 1/2018, s.2-27.
• VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 136-148. ISBN 80-200-0563-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple Staroměstské radnice na Wikimedia Commons
• Virtuální prohlídka kaple

Autoritní data	NKC: kn20110302001 VIAF: 168148973

Portály: Architektura a stavebnictví | Praha | Křesťanství