Karel Belcredi
| Karel Belcredi | |
|---|---|
 Erb rodu Belcredi | |
| Předseda Svazu moravských velkostatkářů | |
| Narození | 24. září 1893 Líšeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. září 1972 (ve věku 78 let) Vídeň  Rakousko |
| Choť | Therese, roz. Kálnoky de Köröspatak (1893–1969) |
| Rodiče | Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) a Marie z Franckensteinu (1859–1938) |
| Děti | 1. Ludvík Hugo (1921–1981) 2. Marie Therese, provd. Lobkowiczová (1922–1978) 3. Hugo (* 1923) 4. Richard Mořic (1926–2015) 5. Egbert (* 1938) |
| Příbuzní | bratr: Egbert Belcredi (1887–1932) sestra: Marie Anna Belcredi (1888–1968) bratr: Jiří Belcredi (1889–1890) bratr: Richard Belcredi (1891–1956) sestra: Anna Belcredi (1896–1898) bratr: Jiří Jindřich Belcredi (1902–1973) děd: Richard Belcredi (1823–1902) |
| Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Profese | ekonom, zemědělec a podnikatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Jiří Belcredi (24. září 1893 Líšeň[1] – 18. září 1972 Vídeň),[2] celým jménem Karel Jiří Richard Max Belcredi, byl moravský šlechtic z rodu Belcredi.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 24. září 1893 v Líšni (dnes součást Brna) jako syn poslance Říšské rady a Moravského zemského sněmu, hraběte Ludvíka Egberta Belcrediho (1856–1914) a jeho manželky Marie von Franckenstein (1859–1938).[pozn. 1] Měl šest sourozenců. Byl vychováván na jezuitském gymnáziu.[3]
Spravoval statek a zámek Líšeň, který ovšem nevlastnil.[4] V roce 1926 přespal majetek na nejstaršího syna Ludvíka Huga.[5] Byl předsedou (nebo jednatelem)[4] Svazu moravských velkostatkářů.[6] Byl vynikajícím zemědělským odborníkem a ekonomem.[6] Např. velkostatek rodu Salmů v Rájci nad Svitavou zachránil před bankrotem.[4] Byl aktérem všech tří deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 a prohlášení v září 1939 podepsali i jeho bratři Richard (1891–1956) a Jindřich (1902–1973). Za války byla na líšeňský velkostatek uvalena nucená správa.[7]
Od roku 1940 zastával Karel Belcredi paradoxně čelný post Moravské zemské skupiny v rámci Českého svazu pro spolupráci s Němci (ČSSN). Jeho nominace i jmenování souvisely s taktikou Emila Háchy mít tuto kolaborantskou organizaci pod kontrolou.[zdroj?] Protektorátní prezident nechtěl připustit, aby se vedoucích pozic chopili pravicoví extremisté. Karel Belcredi pak v tomto duchu pokračoval na Moravě. Nepřijímal žádosti o členství od osob, u kterých předpokládal upřímné sepětí s nacistickou říší, zakládal fiktivní okresní pobočky, které nevykazovaly žádnou činnost a důsledně hájil autonomii Moravské zemské skupiny. Ta byla díky ní dlouhé měsíce imunní vůči mediálním kritikům i moravským kolaborantům, kteří si v Praze stěžovali na pasivitu.
Po skončení války byl rodině navrácen majetek. Po komunistickém převratu v květnu 1948 emigroval s manželkou a nejmladším synem do Rakouska.[3] Po epizodě ve Francii a Bavorsku se přestěhoval zpět do Rakouska. Ve Vídni se stal ředitelem továrny na zpracování dřevotřísky NOVOPAN a.s. Do Líšně se už on ani manželka nikdy nepodívali.[8]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Karel Belcredi se 5. června 1920 v Letovicích oženil s Theresií Marií Elisabeth Helenou Antonií Venerandou Kálnoky de Köröspatak (14. listopadu 1893 Olomouc – 8. října 1969 Vídeň), dcerou Huga Leopolda hraběte Kálnoky de Köröspatak (1844–1928) a jeho druhé manželky Marie hraběnky zu Herberstein (1857–1943).[pozn. 2] Jejím koníčkem byla péče o park v Líšni, prosadila pěstování chřestu, který se vyvážel do Vídně.[3] Mluvila perfektně anglicky.[8] Měli spolu pět potomků (čtyři syny a jednu dceru):
- 1. Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef (1. březen 1921 Líšeň – 19. srpen 1981 Brno), adoptován strýcem Richardem, zůstal v Česku i během komunismu.
- ∞ (9. prosinec 1949 Křtiny) Miloslava Králová (* 9. prosinec 1929 Líšeň), zrestituovala zámek Líšeň, jejich potomci:
- Karel (* 29. prosince 1950), lékař
- Ludvík (* 25. června 1954 Brno), archeolog
- 2. Marie Therese (23. dubna 1922 – 3. června 1978 Breuilpont)
- 3. Hugo Ludvík Karel Andrian-Belcredi (* 13. květen 1923 Líšeň), adoptován v roce 1936 Leopoldem svobodným pánem von Andrian-Werburg (9. května 1875 Berlín – 19. listopadu 1951 Fribourg), zrestituoval zámek v Jimramově.
- 4. Richard Mořic Karel (28. srpna 1926 Brno – 20. prosince 2015 Prostějov). Emigroval v roce 1949, redaktor rádia Svobodná Evropa (1953–1983). Český velvyslanec ve Švýcarsku (1994–1998). Zrestituoval zámek Brodek u Prostějova.
- 5. Egbert Alexander Antonín de Padua Bedřich (* 17. července 1938 Brno), emigroval s rodiči v roce 1948.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodiče Ludvík Egbert Belcredi (4. února 1856 Znojmo – 6. září 1914 Líšeň) a Marie von Franckenstein (25. prosince 1859 Mnichov – 9. srpna 1938 Gmunden) uzavřeli sňatek 15. července 1885 v Ullstadtu.
- ↑ Rodiče manželky Hugo Leopold hrabě Kálnoky de Köröspatak (2. června 1844 Letovice – 23. května 1928 Letovice) a Marie hraběnka zu Herberstein (27. dubna 1857 Štýrský Hradec – 20. října 1943 Letovice) uzavřeli sňatek 4. ledna 1892 ve Vídni.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jiljí Brno-Líšeň
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 60. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024.
- ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 35
- ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 32. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 44
- ↑ a b DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 56.
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 34
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 36
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Paradoxy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap.4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rodokmen na stránkách patricus.info Archivováno 28. 7. 2011 na Wayback Machine.
