Karel Lidický

Profesor Karel Lidický
Narození	17. června 1900; Hlinsko ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. května 1976 (ve věku 75 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	pedagog, sochař, učitel a publicista
Ocenění	národní umělec (1968)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku^[1] – 21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.

Život

Byl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.

Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.

Další aktivity

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění. Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[2] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[3] Na ustavující konferenci Svazu československých výtvarných umělců, konané v říjnu 1956 v Mánesu, byl zvolen do ústředního výboru tohoto svazu. Na následujím prvním (1960) a druhém (1964) sjezdu SČSVU bylo jeho členství v ústředním výboru potvrzeno.^[4] Komunistickým režimem byl oceňován.

Pedagogická činnost

Od roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha, Ivan Záleský nebo Zdeněk Preclík.

Nejznámější díla

Hrob Karla Lidického na Vinohradském hřbitově v Praze

Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
Památník, Obětem světové války,^[5] Kameničky
Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
Dětský akt, bronz, 1942
Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
Básník František Halas, bronz, 1942
Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
Busta spisovatele Vladislava Vančury, bronz, 1959
Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
Busta spisovatele Jana Weisse, cín, 1972, Jilemnice
Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton
Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech (spolupráce Vojtěch Kerhart)

Odkazy

Reference

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených1894-1906 v Hlinsku, sign. 6906, ukn. 2306, str.197. Dostupné online
↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-17]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Příprava vydání Jiří Knapík, Martin Franc. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 991, 1147, 1148,1150. OCLC: ocn780284198.
↑ Památník, Obětem světové války. sixside.galerie.cz [online]. [cit. 2009-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-30.

Literatura

Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lidický na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Lidický
Katalog městské knihovny v Praze
Pamětní síň Karla Lidického v Hlinsku
encyklopedie na seznamu
Karel Lidický v informačním systému abART
Karel Lidický v databázi Olympedia (anglicky)

[MatrN-1] SOA Zámrsk, Matrika narozených1894-1906 v Hlinsku, sign. 6906, ukn. 2306, str.197. Dostupné online

[2] KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.

[3] Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-17]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.

[4] KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Příprava vydání Jiří Knapík, Martin Franc. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 991, 1147, 1148,1150. OCLC: ocn780284198.

[5] Památník, Obětem světové války. sixside.galerie.cz [online]. [cit. 2009-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-30.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]