Přeskočit na obsah

Kleště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štípací kleště
Dnešní podoba štípacích kleští.
Síla F2 působící na stisknutý předmět je díky principu páky větší než síla F1 vyvíjená na rukojeť.

Kleště jsou, v závislosti na provedení čelistí, nástroj k uchopení, držení, ohýbání a dělení předmětů. Využitím principu nerovnoramenné páky zvyšují sílu, kterou je předmět držen.[1] Příbuzným nástrojem kleští jsou nůžky.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Slovo kleště má velmi starý, praslovanský původ ve slově klěšča.[2] Předpokládá se, že vznik tohoto nástroje souvisí s metalurgií (lití bronzu, kovářství železa). Kleště nemají žádnou souvislost (etymologickou ani věcnou) s kleštěním (kastrací) domácích zvířat ani se slovem kleštěnec.

Druhy kleští

[editovat | editovat zdroj]

Základní, nejpoužívanější druhy kleští jsou štípací, určené ke štípání (střihání) tvrdých materiálů malého průřezu, a kombinované, které mají část čelistí plochou rýhovanou k uchopování a malou část určenou ke štípání. Dále se také požívají kleště sika (sikovky), které mají nastavitelnou vzdálenost čelistí a umožňují uchopení předmětů většího průměru.

Univerzální kleště

[editovat | editovat zdroj]
  • štípací kleště (tzv. štípačky)
    • čelní štípací kleště (tesařské)
    • stranové štípací kleště
  • kombinované kleště (tzv. kombinačky)
  • kleště sika či siko, sikovky
  • ploché kleště

Řemeslnické kleště

[editovat | editovat zdroj]

Kuchyňské kleště

[editovat | editovat zdroj]
  • kleště na cukr
  • louskáček
  • drtič česneku (mačkátko na česnek)
  • kleště pro vytahování knedlíků

Lékařské nástroje

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ottův slovník naučný 14.. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. Kapitola Kleště, s. 365. 
  2. KUBOŠKOVÁ, Barbora. Názvy bytové lexiky v staroslověnštině. Ústí n. L., 2000. Diplomová práce. Univerzita JEP. Vedoucí práce Mira Marvanová. s. 44. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]