Přeskočit na obsah

Konrád I. Brněnský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konrád I. Brněnský
Český kníže
Doba vlády1092
Narození1035 nebo 1036
Praha
Úmrtí6. září 1092
Praha
PohřbenVyšehrad
PředchůdceVratislav II.
NástupceBřetislav II.
ManželkaVirpirka z Tenglingu (1054-1092)
PotomciI. Oldřich Brněnský
II. Litold Znojemský
DynastiePřemyslovci
OtecBřetislav I.
MatkaJitka ze Svinibrodu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád I. Brněnský (asi 1035 – 6. září 1092, Praha), syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurtu), byl kníže brněnského údělu (1055–1056 a 1061–1092)[1] a český kníže (1092) z dynastie Přemyslovců.

Konrád byl bratrem knížete Spytihněva II., krále Vratislava II., Oty Olomouckého a biskupa Jaromíra.

Zřízení údělů na Moravě

[editovat | editovat zdroj]

Břetislav I. krátce před svou smrtí ustanovil stařešinský nástupnický řád, kdy se českým knížetem měl stát vždy nejstarší Přemyslovec, a Moravu rozdělil na severní a jižní část.

Po smrti knížete Břetislava I. a nástupu jeho syna Spytihněva II. na český trůn získal Konrád do správy jednu z částí rozdělené Moravy a usídlil se v Brně (v Olomouci sídlil jeho bratr Vratislav, budoucí český kníže a král, ve Znojmě bratr Ota). Když se moravská knížata postavila na počátku Spytihněvova panování proti jeho způsobům, vytáhl český kníže proti Moravě. Konráda i Otu vzal k sobě ke dvoru, Konrád se stal nejvyšším lovčím, moravské úděly byly zrušeny.

Podpora bratra Jaromíra

[editovat | editovat zdroj]

Po náhlé smrti Spytihněvově se ujal vlády Vratislav II. a r. 1061 vrátil bratrům údělná knížectví; Ota převzal Olomoucko. Roku 1063 se Konrád aktivně podílí na zřízení biskupství v Olomouci. Po smrti pražského biskupa Šebíře vystupují Ota a Konrád ve prospěch jmenování svého bratra Jaromíra, jak ve své závěti ustanovil jejich otec. Přestože Vratislav II. obávaje se rostoucí moci svých bratrů postavil vlastního kandidáta, musel pod hrozbou vzpoury ustoupit.

Konrád šel proti Vratislavově politice i nadále a o své vůli odňal olomouckému biskupství hrad Podivín a vrátil ho pod správu pražské diecéze. Proti olomouckému biskupu Janovi si počínal velmi hrubě, což nakonec vedlo k zásahu římského papeže Řehoře VII. (1075), který oba biskupy smířil.

Období boje o investituru

[editovat | editovat zdroj]
Bitva u Mailbergu

Přemyslovci stáli na straně císaře Jindřicha IV. v bojích o investituru proti papeži Řehoři VII. Po kajícném setkání Jindřicha s Řehořem v Canosse 1077 se proti císaři postavil rakouský markrabě Leopold II. Babenberský, který začal napadat území českého státu. Spojené oddíly Vratislavovy, Otovy i Konrádovy Leopoldovo vojsko porazily v bitvě u Mailbergu 12. května 1082. Za podporu císaře byl v roce 1085 Vratislav II. prohlášen českým králem.[2]

Vratislavovo tažení na Moravu

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Oty Olomouckého roku 1087 se jeho vdova Eufemie Uherská vydala do ochrany Konrádovi a Konrád tak získal celou Moravu. Odpůrci sílící Moravy v čele se Zderadem vyprovokovali Vratislava k novému tažení proti Moravě. Byla dobyta Olomouc, kde kníže ustanovil údělným knížetem svého prvorozence z třetího manželství Boleslava. Pak oblehl Brno, kde se však postavil proti otci syn Břetislav.

Když byl v půtce zabit Zderad, získala Břetislavova strana ve vojsku převahu a Vratislav musel v této těžké situaci ustoupit. V souladu se stařešinským řádem svého otce prohlásil král Vratislav Konráda I. Brněnského za svého nástupce. Princ Břetislav odešel před zlobou otce ze země.

Doba panování

[editovat | editovat zdroj]

Titul českého knížete získal Konrád po smrti svého bratra Vratislava II. v roce 1092, na knížecí stolec usedl 20. ledna t. r.

Jeho krátkou dobu vlády poznamenala jen jediná událost, když se pokusil opět spojit pražské a olomoucké biskupství a vypravil poselství k císaři. Ten však mezitím oba biskupy ve funkcích potvrdil, a tak Konrádovi nezbylo, než velikonoční svátky r. 1092 světit s oběma biskupy na Vyšehradě ve vzájemné shodě. Jeho smrtí po osmi měsících 6. září 1092 se završilo období 37 let, v jejichž průběhu vládli v Čechách Břetislavovi synové.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 7. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článků • Nápověda

S manželkou Virpirkou, hraběnkou z Tenglingu, měl Konrád I. dva syny:

∞ N.N.
∞ Ida Babenberská

Genealogie

[editovat | editovat zdroj]
Oldřich
zm. 9. listopadu 1034 		  Božena?
zm. po 1052 		  Jindřich Nordgavský
zm. 18. září 1017 		  Gerberga
(z Grabfeldu)?
zm. po 1036
         
     
  Břetislav I.
zm. 9. listopadu 1034 		  Jitka ze Svinibrodu
zm. po 1052 		 
     
   
Virpirka z Tenglingu
zm. po 1092
OO   1054 		Konrád I. Brněnský
nar. asi 1035
zm. 6. září 1092
                   
                   
Oldřich Brněnský
 zm. 27. března 1113
  		Litold Znojemský
 zm. 15. března 1112
 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43. 
  2. ↑ KVIRENC, Jan. Slavné bitvy českých dějin. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-271-2936-2, ISBN 80-271-2936-2. OCLC 1140087285 S. 45–51. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Vratislav II. 		Znak z doby nástupu Český kníže
Konrád I. Brněnský
1092 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Břetislav II.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Konrád_I._Brněnský&oldid=24121760“