Přeskočit na obsah

Kunhuta Štaufská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kunhuta Štaufská
Česká královna
Portrét
Kunhutin hrob v Anežském klášteře
Korunovace6. února 1228, Praha
Narození1202
Švábsko
Úmrtí13. září 1248 (ve věku 45–46 let)
Praha
PohřbenaAnežský klášter
PředchůdceKonstancie Uherská
NástupceMarkéta Babenberská
ManželVáclav I.
Manželkou panovníka1224–1248
PotomciVladislav Český
Přemysl Otakar II.
Božena Česká
Anežka Přemyslovna
DynastieŠtaufové
OtecFilip Švábský
MatkaIrena Angelovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kunhuta Štaufská nebo také Švábská (1200?– 13. září 1248, Praha) byla manželkou Václava I. a českou královnou v letech 1230–1248.[1]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Kaisertochter Irene von Byzanz. Pomník z roku 2010 připomínající byzantskou princeznu a římskoněmeckou královnu Irenu Angelovnu s jejími čtyřmi dcerami (Kunhuta byla druhá či třetí)

Kunhuta byla dcerou římskoněmeckého krále Filipa Švábského a jeho manželky, byzantské princezny Ireny (Marie). Ze strany otce pocházela z římskoněmeckého císařského rodu Štaufů a byla vnučkou císaře Fridricha Barbarossy. Z matčiny strany byl jejím dědem byzantský císař Izák II. Angelos z rodu Angelovců. Z šesti dětí Filipa Švábského a Ireny přežily otce čtyři dcery, které se všechny provdaly do předních evropských panovnických rodů. Nejstarší z nich Beatrix (1198–1212) se několik měsíců před svou smrtí stala manželkou otcova soupeře o římskoněmecký trůn Oty IV. Druhou nejstarší (možná však až třetí – data narození nejsou jistá) dcerou byla Kunhuta zaslíbená příslušníkovi dynastie Přemyslovců. Další sestra Marie (1201–1235) se vdala za brabantského vévodu Jindřicha II.; nejmladší Alžběta za Ferdinanda III. Kastilského.

Sňatek s Václavem I. a jejich potomci

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1203 byla otcem zasnoubena s Otou III. z Wittelsbachu a Ota ho podporoval ve válce s Heřmanem I. Durynským v letech 1204 a 1205.[2] Filip ovšem dohodu nedodržel a v roce 1207 svoji pětiletou dceru Kunhutu zasnoubil s dvouletým synem českého krále Přemysla Otakara I. Václavem.[3] Filip Švábský dokonce zabránil Otovi Bavorskému v uzavření nového sňatku s Gertrudou, dcerou slezského knížete Jindřicha I. Bradatého a Hedviky Meranské,[4] což se mu zřejmě stalo osudným. Výbušný[5] Ota se zúčastnil sjezdu knížat a svatby Filipovy neteře Beatrix v Bamberku a zde ho v roce 1208 zavraždil.

Těhotná královna vdova Irena se uchýlila na hrad Hohenštauf, kde se jí narodila pátá dcera. Obě však zemřely brzy poté. Čtyři osiřelá děvčátka nějaký čas strávila v klášteře. Druhorozená Kunhuta se brzy vydala na pražský dvůr za snoubencem. Svatba se konala roku 1224. Václav měl jako věno získat území ve Švábsku, ale náhradou místo něj přijal v roce 1235 od císaře Fridricha II. 10 000 hřiven stříbra.[6] 6. února 1228, ještě za života Přemysla Otakara I., byla Kunhuta společně s Václavem korunována českou královnou.[7]

„ Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohučského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi.[8] “

Nedlouho po svatbě se narodil dědic trůnu Vladislav, poté následoval další syn Přemysl. Kromě dvou synů měl královský pár ještě tři dcery: z nich se Božena/Beatrix stala braniborskou a Anežka míšeňskou markraběnkou. Nejsou žádné zprávy o tom, že by se mezi Vladislavem a Přemyslem narodila některá z nich, nemusí být ovšem nutně pravdivý předpoklad, že Přemysl byl nejmladší potomek. Právě synové Václava a Kunhuty byli jedinou nadějí na pokračování přemyslovského rodu, když v roce 1239 zemřel moravský markrabě Přemysl, aniž zanechal dědice.

Česká královna

[editovat | editovat zdroj]

Ve veřejných záležitostech se s Kunhutou téměř nesetkáváme. Rozmach německého umění a rytířské kultury na pražském dvoře je nejspíše její zásluha.[6] O jejím manželství s Václavem není příliš zpráv, zdá se, že větší vliv než jeho manželka měly na Václava jeho matka Konstancie Uherská a sestra Anežka. Královna většinou žila obklopena svými německými přáteli. Společně s manželem roku 1234 založila na Žitavsku ženský cisterciácký klášter Marienthal.[9]

Kunhuta se snad zapojovala i do sňatkové politiky svých dětí, svatby prince Vladislava s Gertrudou, neteří rakouského vévody Fridricha II. Bojovného, a princezny Boženy (Beatrix) s Otou Braniborským. Sňatkem Beatrix tak bylo zajištěno spojenectví Přemyslovců s braniborskými Askánci.

Smrt prvorozeného syna Vladislava v roce 1247 nesla královna zřejmě lépe než její manžel. Přesto syna na onen svět brzy následovala. Václav a nyní již jeho jediný dědic Přemysl k sobě nenašli cestu a královna je už nestačila usmířit. Kunhuta Štaufská zemřela 13. září 1248, uprostřed bojů manžela a syna o moc. Ani jeden z nich se nezúčastnil jejího pohřbu. Pohřbená je v Anežském klášteře.

V poslední době se stala jednou z postav historického románu Dítě z Apulie od spisovatelky Ludmily Vaňkové.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]
∞ 1246 Gertruda Babenberská
∞ 1252 Markéta Babenberská
∞ 1261 Kunhuta Uherská
∞ 1243 Ota III. Braniborský
∞ Jindřich Jasný
  • dcera († před 1248)

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Švábský
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Barbarossa
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Judita Welfská
 
 
 
 
 
 
 
Filip Švábský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Renaud III. Burgundský
 
 
 
 
 
 
 
Beatrix Burgundská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Agáta Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 
Kunhuta Štaufská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Andronikos Dukas Angelos
 
 
 
 
 
 
 
Izák II. Angelos
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Eufrosyna Kastamonitissa
 
 
 
 
 
 
 
Irena Angelovna
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Irena
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Das Staufische Haus. Die Zeit der Staufer. Geschichte - Kunst - Kultur. Band III. Stuttgart, 1977. S. 339–374.
  2. ↑ Stefan Weinfurter. Verträge und politisches Handeln um 1200. In: Philipp von Schwaben. Ein Staufer im Kampf um die Königsherrschaft. Göppingen, 2008. S. 30
  3. ↑ Hansmartin Decker-Hauff. Das Staufische Haus. In: Die Zeit der Staufer. Geschichte - Kunst - Kultur. Stuttgart, 1977, Band III. S. 361.
  4. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 2, 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-273-2. S. 102. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.br-online.de [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-26. 
  6. ↑ a b Josef Mühlberger. Lebensweg und Schicksale der staufischen Frauen. Esslingen, 1977. S. 86–91.
  7. ↑ Hans-Wolfgang Bächle. Das Erbe der Hohenstaufen. Schwäbisch Gmünd, 2008. S. 135–138.
  8. ↑ Druhé pokračování Kosmovy kroniky (in Pokračovatelé Kosmovy). Praha: Svoboda, 1974. 
  9. ↑ www.kloster-marienthal.de. www.kloster-marienthal.de [online]. [cit. 2009-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-05. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Česká královna
Předchůdce:
Konstancie Uherská 		1230–1248
Kunhuta Štaufská 		Nástupce:
Markéta Babenberská
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kunhuta_Štaufská&oldid=23978889“