Přeskočit na obsah

Kyselina nalidixová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyselina nalidixová
Obecné
Systematický název1-ethyl-7-methyl-4-oxo-1,8-naftyridin-3-karboxylová kyselina
Anglický názevnalidixic acid
Sumární vzorecC12H12N2O3
Identifikace
Registrační číslo CAS389-08-2
Vlastnosti
Molární hmotnost232,24 g/mol
Teplota tání230 - 230,5 °C
Hustota1,410 g/cm3
Disociační konstanta pKa5,64 - 6,15
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina nalidixová je heterocyklická dusíkatá karboxylová kyselina, jejíž základní strukturní jednotkou je naftyridin.[2] Je to bílá krystalická látka (tvoří jednoklonné krystaly[3]), velmi špatně rozpustná ve vodě, lépe rozpustná ve vodných roztocích zásad, dobře rozpustná v ethanolu[4]. Jedná se o relativně stabilní látku. Vykazuje antibiotické účinky.[5] Poprvé byla získána v roce 1962 Lesherem a jeho spolupracovníky ze společnosti Sterling-Winthrop při hledání nových cest k syntéze antimalarika chlorochinu jako vedlejší produkt.[2] Její objev je považován za počátek éry syntetických chinolonových antibiotik.[6]

Jako antibiotikum pro humánní medicínu je kyselina nalidixová významná již vícéméně historicky. Používá se však např. při testování citlivosti některých bakteriálních kmenů na chinolonová antibiotika ve formě difuzních disků.

Farmakologie

[editovat | editovat zdroj]

Kyselina nalidixová je považována za první chinolonové antibiotikum. Je klasifikována jako chinolonové antibiotikum I. generace, přestože z chemického hlediska se jedná o derivát naftyridin-4-onu a ne o derivát chinolin-4-onu jako většina chinolonových antibiotik.[2] Vzhledem k tomu, že se vylučuje téměř výhradně močí a stolicí, nedosahuje významných hladin v tělních tekutinách ani v tkáních a prakticky využitelné jsou pouze účinky na citlivé kmeny gramnegativních mikrobů (Escherichia coli), byla používána k léčbě uroinfekcí.[6] Do lékařské praxe byla poprvé zavedena v roce 1967.[6] V ČR byla dostupná např. jako maďarský přípravek Nevigramon. Dnes se již ve většině zemí jako léčivo v humánní medicíně nepoužívá. Stejně jako všechny chinolony i kyselina nalidixová jeví lékové interakce s kovovými ionty (je to chelatační činidlo). K vedlejším účinkům kyseliny nalidixové patří zejména gastrointestinální potíže, kopřivka, svědění, vzácně křeče a hyperglykemie[6]. U kyseliny nalidixové nebyla prokázána fototoxicita na rozdíl od mnoha fluorochinolonů.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Kyselina nalidixová je hodnocena jako látka zdraví škodlivá. Je klasifikována jako podezřelý karcinogen. LD50 pro krysu je při perorálním podání 2040 mg/kg, pro myš za stejných podmínek 1800[5] mg/kg. Mutagenita u člověka nebyla prokázána, mutagenní účinek látky byl pozorován u bakterií a kvasinek.[zdroj?]

  1. a b Nalidixic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c HAMPL, František; PALEČEK, Jiří. Farmakochemie. [s.l.]: Praha VŠCHT, 2002 tisk. 415 s. ISBN 80-7080-495-5. 
  3. Huber P.Carol, Gowda D. S. Sake, Acharya K. Ravindra. Acta Crystallographica. 1980, čís. 36, s. 497–499. ISSN 0567-7408. 
  4. Sulkowska, Staroscik. Acta Poloniae Pharmaceutica. 1971, čís. 28, s. 601–605. ISSN 0001-6837. 
  5. a b Matsumoto, Jun-ichi, Miyamoto, Teruyuki; Minamida, Akira; Nishimura, Yoshiro; Egawa, Hiroshi; Nishimura, Haruki. Journal of Medicinal Chemistry. 1984, roč. 27, čís. 3, s. 292–301. ISSN 0022-2623. 
  6. a b c d PŘÍBORSKÝ, Jan. Chinolony. [s.l.]: Maxdorf, 2000 tisk. 82 s. ISBN 80-85912-16-3. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Beneš J.: Klin. mikrobiol. inf. lék., ročník 11, 2005.
  • Hampl F., Paleček J.: Farmakochemie, 2002, VŠCHT, Praha.
  • Mičuda S.: Causa Subita, 2005, roč. 8.
  • Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemjie, druhé přepracované vydání, 1980, SNTL, Praha

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]