Kyselina nalidixová
| Kyselina nalidixová | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1-ethyl-7-methyl-4-oxo-1,8-naftyridin-3-karboxylová kyselina |
| Anglický název | nalidixic acid |
| Sumární vzorec | C12H12N2O3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 389-08-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 232,24 g/mol |
| Teplota tání | 230 - 230,5 °C |
| Hustota | 1,410 g/cm3 |
| Disociační konstanta pKa | 5,64 - 6,15 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyselina nalidixová je heterocyklická dusíkatá karboxylová kyselina, jejíž základní strukturní jednotkou je naftyridin.[2] Je to bílá krystalická látka (tvoří jednoklonné krystaly[3]), velmi špatně rozpustná ve vodě, lépe rozpustná ve vodných roztocích zásad, dobře rozpustná v ethanolu[4]. Jedná se o relativně stabilní látku. Vykazuje antibiotické účinky.[5] Poprvé byla získána v roce 1962 Lesherem a jeho spolupracovníky ze společnosti Sterling-Winthrop při hledání nových cest k syntéze antimalarika chlorochinu jako vedlejší produkt.[2] Její objev je považován za počátek éry syntetických chinolonových antibiotik.[6]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Jako antibiotikum pro humánní medicínu je kyselina nalidixová významná již vícéméně historicky. Používá se však např. při testování citlivosti některých bakteriálních kmenů na chinolonová antibiotika ve formě difuzních disků.
Farmakologie
[editovat | editovat zdroj]Kyselina nalidixová je považována za první chinolonové antibiotikum. Je klasifikována jako chinolonové antibiotikum I. generace, přestože z chemického hlediska se jedná o derivát naftyridin-4-onu a ne o derivát chinolin-4-onu jako většina chinolonových antibiotik.[2] Vzhledem k tomu, že se vylučuje téměř výhradně močí a stolicí, nedosahuje významných hladin v tělních tekutinách ani v tkáních a prakticky využitelné jsou pouze účinky na citlivé kmeny gramnegativních mikrobů (Escherichia coli), byla používána k léčbě uroinfekcí.[6] Do lékařské praxe byla poprvé zavedena v roce 1967.[6] V ČR byla dostupná např. jako maďarský přípravek Nevigramon. Dnes se již ve většině zemí jako léčivo v humánní medicíně nepoužívá. Stejně jako všechny chinolony i kyselina nalidixová jeví lékové interakce s kovovými ionty (je to chelatační činidlo). K vedlejším účinkům kyseliny nalidixové patří zejména gastrointestinální potíže, kopřivka, svědění, vzácně křeče a hyperglykemie[6]. U kyseliny nalidixové nebyla prokázána fototoxicita na rozdíl od mnoha fluorochinolonů.
Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Kyselina nalidixová je hodnocena jako látka zdraví škodlivá. Je klasifikována jako podezřelý karcinogen. LD50 pro krysu je při perorálním podání 2040 mg/kg, pro myš za stejných podmínek 1800[5] mg/kg. Mutagenita u člověka nebyla prokázána, mutagenní účinek látky byl pozorován u bakterií a kvasinek.[zdroj?]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Nalidixic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HAMPL, František; PALEČEK, Jiří. Farmakochemie. [s.l.]: Praha VŠCHT, 2002 tisk. 415 s. ISBN 80-7080-495-5.
- ↑ Huber P.Carol, Gowda D. S. Sake, Acharya K. Ravindra. Acta Crystallographica. 1980, čís. 36, s. 497–499. ISSN 0567-7408.
- ↑ Sulkowska, Staroscik. Acta Poloniae Pharmaceutica. 1971, čís. 28, s. 601–605. ISSN 0001-6837.
- ↑ a b Matsumoto, Jun-ichi, Miyamoto, Teruyuki; Minamida, Akira; Nishimura, Yoshiro; Egawa, Hiroshi; Nishimura, Haruki. Journal of Medicinal Chemistry. 1984, roč. 27, čís. 3, s. 292–301. ISSN 0022-2623.
- ↑ a b c d PŘÍBORSKÝ, Jan. Chinolony. [s.l.]: Maxdorf, 2000 tisk. 82 s. ISBN 80-85912-16-3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Beneš J.: Klin. mikrobiol. inf. lék., ročník 11, 2005.
- Hampl F., Paleček J.: Farmakochemie, 2002, VŠCHT, Praha.
- Mičuda S.: Causa Subita, 2005, roč. 8.
- Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemjie, druhé přepracované vydání, 1980, SNTL, Praha
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina nalidixová na Wikimedia Commons - (anglicky) Bezpečnostní údaje MSDS Archivováno 20. 1. 2009 na Wayback Machine.
