Přeskočit na obsah

Laminát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Laminovaná podlaha

Laminát (z lat. lamina, vrstva) je druh kompozitního materiálu, který tvoří několik vrstev ze stejného nebo různého materiálu, impregnovaných a slepených vhodnou pryskyřicí nebo jiným pojivem. Vyrábí se často lisováním za vyšších teplot, tento proces se nazývá laminování.

Vrstvením materiálů lze zlepšovat jeho vlastnosti, případně kombinovat žádoucí vlastnosti různých materiálů. Běžná překližka, kde se vrstvy dýhy kladou napříč a případně kryjí dýhou z ušlechtilého dřeva, nepraská po letech a má lepší pevnost ve všech směrech. Laminátová podlaha kombinuje mechanickou pevnost a izolační vlastnosti podkladu s odolností a pěkným vzhledem povrchové vrstvy. Laminátové desky a výrobky se skleněnými nebo uhlíkovými vlákny spojují pevnost vláken či tkaniny s neprodyšnosti tvrzených pryskyřic. Čelní skla automobilů a letadel se skládají ze dvou povrchových vrstev skla s vlepenou silnou fólií z umělé hmoty, která brání tříštění skla a zvyšuje jeho neprůstřelnost.

Druhy laminátů

[editovat | editovat zdroj]
  • Celolaminát je tkanina ze skleněných, kevlarových nebo uhlíkových vláken, napuštěná pryskyřicí a vytvrzená. Může se vyrábět lisováním v deskách nebo "mokrým" laminováním na formu libovolného tvaru (sportovní lodi, části vozidel a letadel, nádoby, židle atd.)
  • CPL (Continuous Pressure Laminate) jsou desky o tloušťce 0,2-0,6 mm, vyráběné kontinuálním válcováním při zvýšené teplotě, což urychluje tvrzení pryskyřice. Skládají se z papírového podkladu, dekorativní vrstvy a povrchové fólie. Výrobky typu CPL nejsou popsané žádnou závaznou normou.
  • HPL (High Pressure Laminate) se vyrábějí ve stacionárních lisech při vysokém tlaku a teplotě a jsou několikrát odolnější než CPL. Na vrstvy podkladového kraftového papíru je umístěn dekorační papír a následně krycí povrchová vrstva (overlay), která zajišťuje odolnost povrchu. Vyrábějí se ve tloušťkách od 0,6-1,8 mm, lisovací cyklus trvá přibližně 80 minut. Výrobky typu HPL se vyrábějí dle normy: "ČSN EN 438 - Vysokotlaké dekorativní lamináty (HPL) - Desky na bázi reaktoplastů" a musejí splňovat touto normou popisované vlastnosti.
  • Lamino desky (DTDL, LTD) jsou dřevotřískové desky s nalisovaným papírem, impregnovaným melaminovou pryskyřicí. Povrch těchto desek vykazuje velmi nízkou odolnost proti jakémukoli poškození tepelnému, mechanickému popřípadě proti chemikáliím. Vyrábějí se v tloušťkách např. 10, 18, 25,…mm a používají jako nejlevnější materiál na výrobu nábytku a interiérů. Tento materiál je vhodné používat výhradně na nábytek a interiéry s rychlejší obměnou. Např. pro výstavnictví, kulisy, reklamu, ale i vybavení hotelů, kde je plánována 2 – 3letá obměna inventáře apod.
  • Vstřikovací laminát je lisovací hmota, obsahující krátká skleněná nebo jiná vlákna. Používá se pro mechanicky zvlášť namáhané součásti a vstřikuje se za tepla do forem stejně jako běžné termoplasty.
  • Důležité papírové doklady (průkazky, pasy, karty atd.) se chrání proti opotřebení i padělání tak, že se zalaminují ("zažehlí") mezi dvě fólie z průhledné umělé hmoty, a to za studena nebo ve zvláštním zařízení za tepla.
  • Laminovaná ocel (např. damascénská) vzniká přikováním tenké vrstvy ušlechtilé oceli na jádro z běžné oceli, takže čepel není křehká.

Pryskyřice

[editovat | editovat zdroj]
  • Polyesterové pryskyřice jsou poměrně levné a rychle tvrdnou, mají po vytvrzení velmi dobré mechanické vlastnosti, bývají však také křehké.
  • Vinylesterové pryskyřice jsou dražší, mají rovněž dobré vlastnosti a jsou méně křehké.
  • Epoxidové pryskyřice jsou drahé a pomalu tvrdnou, hodí se však pro ruční laminování do formy nebo "na kopyto".
  • Fenolové pryskyřice odolávají vysokým teplotám.

Lamináty jsou pevné, odolné a dobře se tvarují, takže mají velmi široké použití, například jako podlahový a dekorační materiál, ve výrobě letadel a vozidel, nábytku, sportovního náčiní (lodi, lyže, tyče, luky atd.), ve výrobě plošných spojů atd.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • J. Meisterová, Lamináty ve strojírenství a příbuzných oborech. Praha: STK 1977

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]