Lanškroun
| Lanškroun | |
|---|---|
 Radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Lanškroun |
| Obec s rozšířenou působností | Lanškroun (správní obvod) |
| Okres | Ústí nad Orlicí |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 9 849 (2024)[1] |
| Rozloha | 20,65 km²[2] |
| Nadmořská výška | 373 m n. m. |
| PSČ | 563 01 |
| Počet domů | 1 933 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 15 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun posta@lanskroun.eu |
| Starosta | Mgr. Radim Vetchý |
| Oficiální web: www | |
  Lanškroun | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 580511 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lanškroun (německy Landskron) je město ležící v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou, v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije v něm přibližně 9 800[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.
Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem německy mluvícího regionu Hřebečsko. Historický střed města je městskou památkovou zónou (od 1. listopadu 1990).[4]
Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť.[zdroj?] Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.
Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Město bylo založeno ve 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie.[5] Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).
V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[6]
Během druhé světové války, v roce 1944, přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a tím položila základy elektrotechnického průmyslu ve městě.[7] Po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl sudetských Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[8] V roce 1946 byla továrna Siemens přeměněna na Teslu Lanškorun. Po Sametove revoluci v roce 1989 založili bývalí zaměstnanci Tesly několik firem v regionu, například v roce 1997 firmu Sanela (název je odvozeny od „sanitární elektrotechnika“).[9] V roce 1993 v Lanškrouně založila svou pobočku firma Schott, která zaměstnává ve městě asi 500 ze svých 1500 zaměstnanců.[7]
Starostové (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Josef Ohnsorg (1789–1822)
- Franz Riess (1823–1845)
- Eduard Erxleben (1845–1850)
- Eligius Deml (1850–1861)
- Josef Niederle (1861–1891)
- Berthold A. Schmeiser (1891–1908)
- Franz Neugebauer (1908–1919)
- Leo Winter (1919–1932)
- Rudolf Zoffl (1932–1938)
- Jan Špičák (1990–1994)
- Jan Kolomý (1994–1998)
- Jaroslav Karlík (1998–2000)
- Ladislav Maixner (2000–2002)
- Martin Košťál (2002–2010)
- Stanislava Švarcová (2010–2014)
- Radim Vetchý (2014–současnost)[10]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Lanškrounský zámek
- Renesanční radnice
- Děkanství
- Kostel svaté Anny
- Kostel svaté Maří Magdaleny
- Kostel svatého Václava
- hospoda Krčma
- budova gymnázia
- měšťanské domy (čp. 78, čp. 142, čp. 202 Piano)
- kašna s delfíny
- silniční most se sochami
- sochy – Ecce Homo, Nejsvětější Trojice, Panny Marie (4), sv. Donáta
- Chromcova lípa, památný strom v ulici Na Výsluní (49°54′18″ s. š., 16°37′1″ v. d.)
- Lípa u evangelického kostela, památný strom na křižovatce ulic Českých bratří a Dvorská (49°54′52″ s. š., 16°37′4″ v. d.)
Části města
[editovat | editovat zdroj]Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela také Albrechtice jako místní část.[11]
Demografický vývoj
[editovat | editovat zdroj]| rok | 1910 | 1920 | 1930 | 1937 | 1940 | 1942 | 1944 | 1945 | 1948 | 1965 | 1980 | 1990 | 1994 | 1998 | 2002 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet obyvatel | 6 253 | 6 351 | 6 425 | 6 678 | 5 420 | 4 102 | 4 134 | 4 200 | 4 520 | 6 980 | 7 410 | 8 100 | 8 956 | 9 125 | 9 852 | 9 769 | 9 847 | 9 690 | 9 716 | 10 360 | 10 317 | 10 242 | 10 159 | 10 117 | 10 124 |
Významné osobnosti a rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Petr Jelito (1320–1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
- Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
- Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filozof a přírodovědec
- Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
- Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
- Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání – řádu Marie Terezie
- Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
- Vincenc Pernikář (1781–1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
- Josef Niederle (1821–1894), starosta města; založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun– Rudoltice a zřízení gymnázia
- Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
- Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
- Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
- Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
- Karel Langer (1894–1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
- Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
- Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
- Ing. Bohumil Modrý (1916–1963), brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
- Herwig Schopper (* 1924), fyzik
- Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
- Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
- Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji
Čestná občanství
[editovat | editovat zdroj]- Adolf Hitler (1889–1945)[12]
- Klement Gottwald (1896–1953)
- Konrad Henlein (1898–1945)
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Castiglione in Teverina, Itálie
Dzierżoniów, Polsko
Hajdúszoboszló, Maďarsko
Kežmarok, Slovensko- Serock, Polsko
Esperanto v Lanškrouně
[editovat | editovat zdroj]Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. V adresáři esperantistů vydávaném tvůrcem jazyka Zamenhofem bylo roku 1905 zaznamenáno jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.[13]
Roku 1925 vyšla ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografií na téma „Esperanto v praxi“, které si mohli zájemci objednat u Rudolfa Fuchse, policisty v Lanškrouně.[14]
Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Svazu německých esperantistů v Československé republice (Bund deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik).[15]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo městské policie) -
Náměstí J. M. Marků s gymnáziem -
Zámek s kostelem sv. Václava -
Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866 -
Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska -
Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910) -
Kostel sv. Anny -
Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí -
Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska -
Secese a baroko v Dobrovského ulici
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Lanškroun - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
- ↑ Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 119-127
- ↑ Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14.
- ↑ a b Dědictví TESLA Lanškroun aneb v pasivních součástkách jsme aktivní. www.eggo.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. interaktivni.rozhlas.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ MEDIAENERGY.CZ, SANELA spol s r o , web:. O společnosti. SANELA.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Vedení města: Starosta a místostarostové: Město Lanškroun. www.lanskroun.eu [online]. [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25.
- ↑ Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online.
- ↑ ZAMENHOF, L. L. N-ro 12820. Tutmonda jarlibro Esperantista enhavanta la adresaron de D-ro Zamenhof por…. Roč. 1906, s. 29. Dostupné online.
- ↑ La Marto. Roč. 1925.
- ↑ La Marto. Roč. 1929.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153.
- Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
- Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lanškroun na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lanškroun v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Lanškroun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Lanškroun v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Město Lanškroun
- Region Lanškrounsko
- Muzeum Lanškroun
- Kulturní centrum Lanškroun
- Knihovna Lanškroun
- Římskokatolická farnost – děkanství Lanškroun
