Přeskočit na obsah

Lezení na obtížnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lezení na obtížnost (O, Obtížnost, (anglicky): L, Lead) je disciplína sportovního lezení, při které se sportovci – lezci snaží vylézt cestu na hranici svých možností. Mezi lezci je tato disciplína nazývána královskou.

Hodnocení obtížnosti

Obtížnost cest je ve snaze o vzájemné porovnání a odlišení lezci subjektivně hodnocena číselnou klasifikací (někdy i v kombinaci s písmeny, nebo znaménky + a – nebo lomítkem). Uvádí se jako obtížnost (kompletně) přelezených cest, současně s uvedením stylu přelezu, pro popis či grafické znázornění lze uvést i obtížnosti různých částí cest (např. nástup, klíčové místo, výlez). Obtížnost výstupů se hodnotí také u horolezectví, ledolezení či při lezení zajištěných cest. První průstupy/přelezy cest, jejich názvy, obtížnost a další údaje se shromažďují v lezeckých průvodcích, v některých byly uváděny také vzorové výstupy pro jednotlivé klasifikační stupně.[1][2]

Odlišnosti disciplín

Obdobě jako u lezení na obtížnost, se při lezení na rychlost zpravidla lezci jistí lanem, místo překonávání co nejtěžších obtíží se ale hodnotí nejrychlejší čas. (Při závodech v lezení na obtížnost se někdy měří čas jako vedlejší hodnotící kritérium. U všech disciplín se poslední a nejvíce bodovaný chyt nazývá Top.) Při boulderingu se obdobně jako u lezení na obtížnost hodnotí obtíže cesty, leze se ale bez lana (jen s matrací). Na některých závodech (např. Arco Rock Master) se leze Duel – dva lezci lezou paralelně dvě stejné velmi těžké cesty, vítězí ale rychlejší závodník. Při vyhlášení celkových výsledků světového poháru se vyhlašuje Kombinace, což je ale jen součet výsledků závodů minimálně ve dvou disciplínách ze tří. Speciální bodování měla kombinace disciplín na Letních olympijských hrách 2020, kde se sportovní lezení poprvé objevilo jako nová olympijská disciplína (na LOHM už v roce 2018).

Klasifikace obtížnosti lezení

[editovat | editovat zdroj]

Obtížnost lezeckých cest je regionálně klasifikována mnoha stupnicemi s odlišným historickým vývojem. Ke srovnání potom slouží tabulky porovnání obtížnosti (existuje více odlišných zdrojů). Mezi celosvětově nejrozšířenější klasifikace pro lezení s lanem patří klasifikace UIAA, francouzská a americká. Obdobně se odlišují klasifikace při boulderingu, i zde je jich několik.

Některé klasifikace měly dříve uzavřenou horní hranici, postupem času ale přesto několikrát docházelo k jejich rozšíření nahoru. Mezi jednotlivými stupni obtížnosti se často používají písmena a znaménka pro jejich jemnější odstupňování, nebo také lomítka jako mezihodnoty.[3]

Klasifikace pro lezení s lanem

[editovat | editovat zdroj]

název a příklad číslování

  • UIAA – mezinárodní (1, 2, 3, 4, 5-, 5, 5+, …)
  • Francouzská (…, 4, 5a, 5b, 5c, 6a, 6a+,… 9b+, 9c)
  • Americká (5.14d)
  • Australská
  • Britská
  • Polská
  • Jizerskohorská
  • Pískovcová (…VII, VIIa, VIIb, VIIc, VIIIa, …)
    • Saská
    • JPK

Stupnice obtížnosti

[editovat | editovat zdroj]
Adam Ondra zdolávající Silence, první cesty klasifkovaná obtížností 9c
Podrobnější informace naleznete v článku Stupnice obtížnosti (horolezectví).

Posun výkonnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mezi významné milníky horolezectví či lezení patří překonávání lidských hranic a posouvání klasifikace, a to dále ještě s rozlišením u všech významných stylů přelezu (OS, flash, RP, PP). Zaznamenávají se nejvyšší klasifikace přelezené lezci jednotlivých národů u mužů i žen. Nejmladší lezci, kteří přelezli velmi těžce klasifikované výstupy. Nejtěžší cesty přelezené v jednotlivých oblastech či regionech. Také většina jednotlivců si zaznamenává dosažené úspěchy a nejtěžší přelezené cesty, k tomu se používají papírové nebo elektronické či internetové lezecké deníčky (např. Čechy: Lezec.cz, ve světě: 8a.nu). U významných cest se eviduje, kdo a kdy je přelezl, v jakém stylu, na kolik pokusů a v jakém období.

V regionálním i celosvětovém měřítku lze obvykle výkony porovnávat až s časovým odstupem (např. až za několik let se stejní lezci dostanou k vzájemnému přelezu svých nejtěžších cest, nebo tyto výstupy zopakují další lezci a upřesní jejich obtížnost).

Příklady v tabulce
Datum Jméno Cesta/oblast Obtížnost a styl Posun klasifikace
1984 Německo Wolfgang Güllich Kanal Im Rücken, Frankenjura, Německo 8b RP první cesta 8b
duben 1985 Německo Wolfgang Güllich Punks In The Gym, Frankenjura, Německo 8b+ RP první cesta 8b+
1986 Itálie Luisa Iovane Come Back, Val San Nicolo, Itálie 8a první ženský přelez 8a[4]
1987 Německo Wolfgang Güllich Wall Street, Frankenjura, Německo 11-;8c RP první cesta 8c
1988 Francie Isabelle Patissier Sortilèges, Le Cimai, Francie 8b první ženský přelez 8b[4]
srpen 1991 Německo Wolfgang Güllich Action Directe, Frankenjura, Německo 9a RP první cesta 9a
1998 Španělsko Josune Bereziartu Honky Tonky, Araotz, Španělsko 8c první ženský přelez 8c[4]
jaro 1999 Česko Karel Černý Gigolo, Siurana, Španělsko 8a+ OS první český OS 8a+[5]
jaro 1999 Slovensko 1. Marek Repčík,
2. Andrej Chrastina,
3. Kmeťo Cáder
Missing Link, Osp, Slovinsko
Mr. Checki, Siurana, Španělsko
Missing Link, Osp, Slovinsko
8b+ OS první tři slovenské přelezy cest v 8b+[6]
2002 Španělsko Josune Bereziartu Bain de sang, Saint-Loup, Švýcarsko 9a první ženský přelez 9a[4]
2004 Japonsko Júdži Hirajama White Zombi, Baltzolo, Španělsko 11-;8c OS první OS přelez na světě[7]
2005 Španělsko Josune Bereziartu Bimbaluna, Saint-Loup, Švýcarsko 9a/9a+ první ženský přelez 9a/9a+[4]
více let Česko Adam Ondra velmi mnoho cest přelezy nejtěžších cest v mnoha světových oblastech (klasifikace i styl přelezu)
24. března 2013 Německo Alexander Megos Estado Critico, Siurana, Španělsko 9a OS první přelez na světě
2014 Francie Mélissa Le Nevé Action Directe, Frankenjura, Německo 9a první ženské opakování této cesty[8]
5/2014 Česko Edita Vopatová Cringer, Frankenjura, Německo 11-;8c první český ženský přelez cesty 8c[9]
-2016- USA Ašima Širaiši více cest jako nejmladší lezkyně světa překonala několik obtížnostních stupňů světového významu (14-16 let)
26.2.2017 USA Margo Hayes La Rambla, Siurana, Španělsko 9a+ první ženský přelez na světě (19 let)[10]
3/2017 Česko Eliška Adamovská Fish Eye, Oliana, Španělsko 8c druhý český ženský přelez 8c (16 let)[11]
4/2017 Česko Ondřej Beneš To tu ještě nebylo, Labské údolí, Česko XIIb;9a RP první české opakování nejtěžší české pískovcové cesty Adama Ondry, čtvrtý přelez[12]
9/2017 Česko Adam Ondra Silence, Flatanger, Norsko 9c první přelez cesty v této obtížnosti na světě[13]

Obtížnost na závodech

[editovat | editovat zdroj]

Lezení na obtížnost je v novodobých mezinárodních závodech nejstarší disciplína, např. v Sovětském svazu se ale také již dříve závodilo v lezení na rychlost.[14][15]

Závody První ročník Zařazení disciplíny
Letní olympijské hry 2020 kombinace tří disciplín
Letní olympijské hry mládeže 2018 kombinace tří disciplín
Světové hry 2005-2017 od prvního ročníku nepřetržitě
Mistrovství světa 1991 od prvního ročníku nepřetržitě
Světový pohár 1989 od prvního ročníku nepřetržitě
Mistrovství Evropy 1992 od prvního ročníku nepřetržitě
  • na prvních letních olympijských hrách i LOHM se budou udílet pouze jedny sady medailí za kombinaci tří disciplín
  1. Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol.: Horolezecká abeceda, Epocha, 2010, ISBN 978-80-87027-35-6
  2. Horolezecký průvodce Český ráj, Olympia, Praha, 1977
  3. Ivan Dieška, Václav Širl: Horolezectví zblízka, Olympia, Praha, 1989
  4. a b c d e Climbingaway.fr: historie ženských přelezů nejtěžších cest
  5. Rostislav Tomanec: Nejlepší On-Sight; časopis Montana 3/1999, str. 55 a článek No problem str. 18-19
  6. časopis Montana 3/1999, str. 54
  7. Lezec.cz: Yuji Hirayama 2. 8c OS. lezec.cz [online]. [cit. 2017-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-27. 
  8. YouTube: Mélissa Le Nevé: Action Directe
  9. Lezec.cz: První české ženské 8c - Edita Vopatová
  10. Lezec.cz: Margo Hayes vylezla 9a+ jako 1. žena na světě
  11. Lezec.cz: Eliška Adamovská dala své první 8c
  12. Lezec.cz: Ondra Beneš hlásí přelez To tu ještě nebylo XIIb (9a)
  13. Lezec.cz: Adam Ondra o přelezu prvního 9c na světě
  14. Ivan Dieška, Václav Širl: Horolezetví zblízka, Olympia, Praha, 1989
  15. IFSC: Historie závodního lezení. www.ifsc-climbing.org [online]. [cit. 2017-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ladislav Vomáčko, Soňa Boštíková: Lezení na umělých stěnách, Grada, Praha, 1. vydání 2003
  • Ladislav Vomáčko, Soňa Boštíková: Lezení na umělých stěnách, Grada, Praha, 2. vydání 2008

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]