Přeskočit na obsah

Ludwig Renn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Renn
Rodné jménoArnold Friedrich Vieth von Golßenau
Narození22. dubna 1889
Drážďany, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí21. července 1979 (ve věku 90 let)
Berlín, Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo
Místo pohřbeníZentralfriedhof Friedrichsfelde
Povolánípolitik, spisovatel, esperantista a historik
Alma materUniverzita v Göttingenu
Vídeňská univerzita
Mnichovská univerzita
Významná dílaVálka,
Trini,
Herniu a slepý Asni
OceněníŘád hvězdy přátelství národů (1979)
Národní cena Německé demokratické republiky
Řád Karla Marxe
Politická příslušnostKomunistická strana Německa
Jednotná socialistická strana Německa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak Rudého svazu frontových bojovníků.
Joris Ivens (vlevo), Ernest Hemingway (uprostřed) a Ludwig Renn (vpravo) během španělské občanské války.

Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau (22. dubna 1889, Drážďany – 21. července 1979, Berlín) byl německý (NDR) spisovatel.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Ludwig Renn (vlevo) v roce 1954.
Ludwig Renn podepisuje svou knihu Trini.
Hrob Ludwiga Renna v Berlíně.

Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník.[1] Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu.

V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925–1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu.

V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa (KPD, Kommunistische Partei Deutschlands) a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků (RFB, Roter Frontkämpferbund), polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann.[1]

Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům Krieg (1928, Válka) a Nachkrieg (1930, Po válce) a v letech 1928–1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů (BPRS, Bund proletarisch-revolutionärer Schriftsteller).[1] Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu Válka. V letech 1929–1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu.

Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu, vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936–1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád.[1]

Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a postupně se stal vůdčí osobností německé antifašistické emigrace.[1]

Po skončení druhé světové války se vrátil do Německa a usadil se v sovětské okupační zóně (od roku 1949 Německá demokratická republika) a stal se členem Sjednocené socialistické strany Německa (SED, Sozialistische Einheitspartei Deutschlands). Byl členem Německé lidové rady, která měla za úkol sepsat ústavu NDR, přednášel na Technické univerzitě v Drážďanech a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. Otevřeně se přiznal ke své homosexualitě a až do své smrti žil v Berlíně, kde byl čestným předsedou Akademie umění.

Je autorem románů, historických prací, politických pojednání a knih pro děti a mládež.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Krieg (1928, Válka), částečně autobiografický román podávající bez heroizace a patosu svědectví německého desátníka Ludwiga Renna (odtud autorův pseudonym) o bojích v první světové válce na západní frontě. Základem knihy jsou autorovy zápisky o jeho válečných zkušenostech. V letech 1924–1927 marně hledal pro své dílo nakladatele. Společně s Remarquovou knihou Na západní frontě klid jde o nejúspěšnější německý protiválečný román.[2]
  • Nachkrieg (1930, Po válce), pokračování autorovy knihy Válka, román líčící poválečnou obnovu německého militarismu (je v něm například popsán Kappův puč).
  • Russlandfahrten (1932, Ruská cesta), vydání autorova cestovního deníku, které obsahuje popis počátků politických procesů v Sovětském svazu v roce 1930.
  • Vor großen Wandlungen (1936, Před velkou změnou, česky jako Život nelze popravit), román z Německa z let 1932–1935.
  • Adel im Untergang (1944, Úpadek šlechty, česky jako Konec pánů z kasina), autobiografický román líčící prostředí kasáren, důstojnických kasin a královského dvora v Drážďanech, plné hlupství, ješitnosti a kastovní povýšenosti.
  • Morelia (1950), kniha o životě v mexickém městě Morelia a poměrech a problémech na tamější univerzitě.
  • Vom alten und neuen Rumänien (1952, Ze starého a nového Rumunska), poznámky z cesty po Rumunsku.
  • Trini (1954), dobrodružný román pro mládež o indiánském chlapci, který se během Mexické revoluce v letech 1911–1920 stane členem lidového vzbouřeneckého vojska a pracuje jako spojka a rozvědčík.
  • Der spanische Krieg (1955, Španělská válka), chronologicky řazené deníkové záznamy autora ze španělské občanské války.
  • Der Neger Nobi (1955, Nobi), povídka pro mládež o černošském chlapci Nobim, který společně se svými zvířecími přáteli bojuje proti bílým otrokářům.
  • Herniu und der blinde Asni (1956, Herniu a slepý Asni), dobrodružný historický román pro mládež z doby bitvy v Teutoburském lese jehož hrdinou je mladý germánský bojovník Herniu doprovázený slepým zpěvákem Asnim.
  • Krieg ohne Schlacht (1957, Válka bez bitvy, česky jako Našel jsem svůj život), román z druhé světové války o mladém Němci, který poznává pravou tvář nacismu a nesmyslnost války.
  • Meine Kindheit und Jugend (1957, Mé dětství a mládí), autobiografie z dětství.
  • Herniu und Armin (1958, Herniu a Armin), dobrodružný historický román pro mládež, pokračování autorovy knihy Herniu a slepý Asni, ve které Herniu dostává příkaz od germánského náčelníka Armina, aby se stal vyzvědačem mezi Římany.
  • Auf den Trümmern des Kaiserreiches (1961, Na troskách císařství), román z doby zhroucení Německého císařství roku 1918.
  • Camilo (1963), příběh chlapce z období kubánské revoluce.
  • Inflation (1963, Inflace), román z období hyperinflace v Německu.
  • Zu Fuss zum Orient (1966, Pěšky po Orientu), cestopisná kniha z autorovy cesty po Itálii a Řecku v letech 1925–1926.
  • Ausweg (1967), Východ), pokračování popisu autorovy cesty, tentokrát po Turecku a Egyptě.
  • Krieger, Landsknecht und Soldat (1973, Bojovník, žoldák a voják), kniha pro mládež, vývoj vojenství od starověku po současnost.
  • Anstöße in meinem Leben (1980, Nárazy v mém životě), autobiografie líčící duchovní přechod šlechtického synka k dělnickému hnutí.

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Renn na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987, str. 571
  2. ↑ Hans-Harald Müller: Der Krieg und die Schriftsteller, Stuttgart 1986, str. 186

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwig_Renn&oldid=22040778“