Maximilian Marterer
Maximilian Marterer | |
---|---|
Maximilian Marterer na French Open 2018 | |
Přezdívka | Maxi[1] |
Stát | Německo |
Datum narození | 15. června 1995 (29 let)[1] |
Místo narození | Norimberk, Německo[1] |
Bydliště | Stein, Německo[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 84 kg[1] |
Profesionál od | 2015[1] |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 433 518 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 35–61 |
Tituly | 0 ATP, 7 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 45. místo (13. srpna 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2018) |
French Open | 4. kolo (2018) |
Wimbledon | 3. kolo (2023) |
US Open | 1. kolo (2017, 2018, 2021, 2022) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 5–16 |
Tituly | 0 ATP, 2 challengery, 5 Futures |
Nejvyšší umístění | 249. místo (29. dubna 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2019) |
French Open | 1. kolo (2018) |
Wimbledon | 1. kolo (2018) |
US Open | 1. kolo (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 22. listopadu 2023
Maximilian Marterer (* 15. června 1995 Norimberk) je německý profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2018 dvanáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2018 na 45. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 249. místě. Trénuje ho Gerald Radovici.[1]
V německém daviscupovém týmu neodehrál do roku 2018 žádné utkání.[2]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V juniorském tenise si zahrál s Rakušanem Lucasem Miedlerem finále juniorské čtyřhry Australian Open 2013, z něhož odešli poraženi ve dvou setech od australské dvojice Bradley Mousley a Jay Andrijic.
V rámci hlavních soutěží událostí challengerech debutoval v červnu 2012, když na antukový turnaj ve Fürthu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl českému hráči Dušanu Lojdovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu si odvezl ze zářijového Morocco Tennis Tour 2016 v Meknesu s dotací 42,5 tisíc eur, kde ve finále přehrál běloruského hráče Uladzimira Ignatika. Téhož soupeře porazil již ve finálovém duelu nižšího okruhu ITF ve Stuttgartu, na němž v lednu 2015 vybojoval vůbec první trofej z dvouhry turnajů Futures. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 16. října 2017, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.[1][2]
Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na travnatém MercedesCupu 2015 ve Stuttgartu, kam získal od pořadatelů divokou kartu. Vypadl v úvodním kole s Rakušanem Andreasem Haiderem-Maureremem.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2017, kde prošel kvalifikačním sítem. V první fázi jej vyřadil americký teenager Frances Tiafoe po dvousetovém průběhu.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě v posledním kole zůstal Argentinec Leonardo Mayer. V úvodním kole však nenašel recept na Američana Donalda Younga, jemuž odebral jeden set. Vůbec první vítězný zápas ve dvouhře okruhu ATP Tour, po šňůře 14 porážek v úvodních kolech, dosáhl na lednovém Australian Open 2018, kde zdolal krajana Cedrika-Marcela Stebeho ve třech sadách. Následně vyřadil Španěla Fernanda Verdasca, aby jej ve třetí fázi zastavil Američan Tennys Sandgren.[1][2][3] Zatím poslední challenger ATP ve dvouhře vyhrál v listopadu 2020 v Bratislavě SVK Peugeot Open 2020, když ve finále porazil Tomáše Macháče 6–73, 6–2 a 7–5.
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (6–2 D; 2–1 Č) |
Futures (6–6 D; 5–1 Č) |
Dvouhra (15 titulů)
[editovat | editovat zdroj]č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | leden 2015 | Stuttgart, Německo | tvrdý (h) | Uladzimir Ignatik | 6–4, 4–6, 7–5 |
2. | leden 2015 | Kaarst, Německo | koberec (h) | Marek Michalička | 7–6(7–5), 6–4 |
3. | červen 2015 | Basilicanova, Itálie | antuka | Tom Kočevar-Dešman | 6–3, 6–2 |
4. | říjen 2015 | Hambach, Německo | koberec (h) | Marc Sieber | 6–2, 6–2 |
5. | duben 2016 | Hammamet, Tunisko | antuka | Jules Okala | 6–2, 6–1 |
6. | červenec 2016 | Trevír, Německo | antuka | Federico Coria | 6–1, 6–2 |
1. | září 2016 | Meknes, Maroko | antuka | Uladzimir Ignatik | 7–6(7–3), 6–3 |
2. | září 2016 | Kenitra, Maroko | antuka | Mohamed Safwat | 6–2, 6–4 |
3. | září 2017 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka | Carlos Taberner | 6–1, 6–2 |
4. | říjen 2017 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Bradley Klahn | 7–6(7–3), 7–6(8–6) |
5. | listopad 2017 | Eckental, Německo | koberec (h) | Jerzy Janowicz | 7–6(10–8), 3–6, 6–3 |
6. | únor 2017 | Cherbourg, Francier | tvrdý (ih) | Constant Lestienne | 6–4, 7–5 |
7. | listopad 2020 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (ih) | Tomáš Macháč | 6–73, 6–2, 7–5 |
8. | červenec 2023 | Amersfoort, Nizozemsko | antuka | Titouan Droguet | 6–4, 6–2 |
9. | listopad 2023 | Danderyd, Švédsko | tvrdý (ih) | Brandon Nakashima | 2–6, 6–4, 6–3 |
Čtyřhra (7 titulů)
[editovat | editovat zdroj]č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | červen 2014 | Vratislav, Polsko | antuka | Kevin Kaczynski | Adam Majchrowicz Rafal Teurer |
6–4, 6–4 |
2. | říjen 2014 | Bad Salzdetfurth, Německo | koberec (h) | Kevin Krawietz | Denis Kapric Lukas Ruepke |
6–3, 7–6(7–4) |
3. | listopad 2014 | Antalya, Turecko | antuka | Kevin Krawietz | Janez Semrajc Tristan-Samuel Weissborn |
6–3, 6–2 |
4. | červen 2015 | Basilicanova, Itálie | antuka | Daniel Masur | Gerard Granollers Mark Vervoort |
6–2, 1–6, [10–4] |
5. | červenec 2015 | Kenn, Německo | antuka | Kevin Krawietz | Max Bohl Benedikt Müller |
6–0, 6–1 |
1. | září 2015 | Meknes, Maroko | antuka | Kevin Krawietz | Gianluca Naso Riccardo Sinicropi |
7–5, 6–1 |
2. | září 2016 | Kenitra, Maroko | antuka | Kevin Krawietz | Uladzimir Ignatik Michael Linzer |
7–6(8–6), 4–6, [10–6] |
Finále juniorky Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2013 | Australian Open | tvrdý | Lucas Miedler | Bradley Mousley Jay Andrijic |
3–6, 6–7(3–7) |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Marterer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Maximilian Marterer na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 2. července 2018
- ↑ a b c d e f Maximilian Marterer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 2. července 2018
- ↑ More Than A Name, Tennys Goes From Bar To A.O. Star [online]. ATP World Tour, 19-01-2018. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian Marterer na Wikimedia Commons
- Maximilian Marterer na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Maximilian Marterer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)