Nikoloz Basilašvili
Nikoloz Basilašvili ნიკოლოზ ბასილაშვილი | |
---|---|
Nikoloz Basilašvili na French Open 2018 | |
Přezdívka | Nika, Basil[1] |
Stát | Gruzie |
Datum narození | 23. února 1992 (32 let)[1] |
Místo narození | Tbilisi, Gruzie[1] |
Bydliště | Tbilisi, Gruzie[1] |
Výška | 185 cm[1] |
Hmotnost | 75 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 8 743 852 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 146–172 |
Tituly | 5 ATP, 5 challengerů, 10 Futures |
Nejvyšší umístění | 16. místo (27. května 2019) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2018, 2019) |
French Open | 3. kolo (2017) |
Wimbledon | 3. kolo (2015, 2022) |
US Open | 4. kolo (2018) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 3. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 14–53 |
Tituly | 0 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 148. místo (27. května 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2018, 2021, 2022) |
French Open | 2. kolo (2018) |
Wimbledon | 3. kolo (2022) |
US Open | 1. kolo (2017, 2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 11. listopadu 2023
Nikoloz Basilašvili, gruzínsky: ნიკოლოზ ბასილაშვილი, (* 23. února 1992 Tbilisi) je gruzínský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět singlových turnajů. První z nich ovládl na červencovém German Open 2018. Stal se tak prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP.[2] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2019 na 16. místě a ve čtyřhře pak v témže datu na 148. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2009 na 59. příčce. Trénuje ho Jan De Witt. Dříve tuto roli plnil Pierre Christen.[1]
V gruzínském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Albánii, v němž bez ztráty gamu vyhrál dvouhru nad Reiem Pelušim. Gruzínci zvítězili 3:0 na zápasy. Do června 2021 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 10–3 ve dvouhře a 1–4 ve čtyřhře.[4]
Gruzii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole mužské dvouhry nestačil na jedenáctého nasazeného Uruguayce Pabla Cuevase.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1992 v gruzínské metropoli Tbilisi do rodiny tanečníka národního baletu Nodara a lékařky Natalie Basilašviliových. Má bratra Tenga Basilašviliho. Dne 28. září 2013 se oženil s modelkou Nekou Basilašviliovou.[1] V roce 2015 se páru narodil syn Lukas.[5] Dvojice se v roce 2019 rozvedla.[6]
Tenis začal hrát v pěti letech. Čtyři roky trénoval ve Spojených státech. Za preferovaný úder uvedl forhend.[1]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Na okruh ITF vstoupil roku 2007. Na okruhu TA Tour prošel kvalifikačním sítem během bukurešťského BRD Năstase Țiriac Trophy 2014, kde v prvním kole nestačil na dalšího kvalifikanta Ričardase Berankise.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni v hlavní soutěži debutoval na French Open 2015, když v závěrečném kvalifikačním kole vyřadil Američana Jareda Donaldsona. V prvním zápase singlu však podlehl Australanu Thanasi Kokkinakisovi. Premiérová grandslamová výhra přišla o měsíc později na travnatém Wimbledonu 2015, kde zdolal argentinského tenistu Facunda Bagnise a po pětisetové bitvě také patnáctého nasazeného Feliciana Lópeze. Ve třetí fázi jej zastavila turnajová dvacítka Roberto Bautista Agut po třísetovém průběhu.[1]
Hráče elitní světové desítky poprvé porazil na vídeňském Erste Bank Open 2016, kde v úvodním kole vyřadil desátého muže žebříčku Tomáše Berdycha. Podruhé pak zdolal světovou sedmičku Dominica Thiema ve druhé fázi Garanti Koza Sofia Open 2017 v Sofii.
Z kvalifikace do dvouhry postoupil na antukovém German Open 2018 v Hamburku. Ve finále zdolal Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu. Na okruhu ATP Tour si tak ve 26 letech připsal premiérové turnajové vítězství a stal se prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP. Bodový zisk jej katapultoval na nové kariérní maximum, z 81. na 35. příčku žebříčku. Tím se stal nejvýše postaveným gruzínským tenistou v historii světové klasifikace, když překonal 42. místo Irakli Labadzeho. V probíhající sezóně dokázal vyhrát turnaj ATP jako čtvrtý kvalifikant. Rovněž představoval prvního vítězného kvalifikanta v kategorii ATP 500 od titulu Philippa Petzschnera na Bank Austria-TennisTrophy 2008.[2] Ve finále China Open 2018 přehrál argentinskou světovou čtyřku a nejvýše nasazeného Juana Martína del Potra po dvousetovém průběhu a připsal si druhou trofej. Premiérově se posunul do elitní světové třicítky, když mu na žebříčku ATP z 8. října 2018 patřila 23. příčka.[7]
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Dvouhra: 9 (5–4)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 24. července 2016 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Paolo Lorenzi | 3–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 19. února 2017 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Ryan Harrison | 1–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 29. července 2018 | Hamburk, Německo | antuka | Leonardo Mayer | 6–4, 0–6, 7–5 |
Vítěz | 2. | 7. října 2018 | Peking, ČLR | tvrdý | Juan Martín del Potro | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 3. | 28. července 2019 | Hamburk, Německo | antuka | Andrej Rubljov | 7–5, 4–6, 6–3 |
Vítěz | 4. | 13. března 2021 | Dauhá, Katar | tvrdý | Roberto Bautista Agut | 7–6(7–5), 6–2 |
Vítěz | 5. | 2. května 2021 | Mnichov, Německo | antuka | Jan-Lennard Struff | 6–4, 7–6(7–5) |
Finalista | 3. | 17. října 2021 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Cameron Norrie | 6–3, 4–6, 1–6 |
Finalista | 4. | 19. února 2022 | Dauhá, Katar | tvrdý | Roberto Bautista Agut | 3–6, 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (5–1 D) |
Futures (10–4 D) |
Dvouhra: 20 (15–5)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 24. srpna 2009 | Soči, Rusko | antuka | Michail Fufjigin | 2–6, 7–5, 7–5 |
Vítěz | 2. | 18. června 2012 | Kazaň, Rusko | antuka | Ivan Sergejev | 6–4, 7–6(7–4) |
Finalista | 3. | 2. července 2012 | Jerevan, Arménie | antuka | Arthur De Greef | 0–6, 1–6 |
Finalista | 4. | 6. srpna 2012 | Moskva, Rusko | antuka | Boy Westerhof | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 5. | 13. srpna 2012 | Moskva, Rusko | antuka | Alexandr Lobkov | 6–3, 7–6(7–0) |
Vítěz | 6. | 10. září 2012 | Tbilisi, Gruzie | antuka | Toni Androić | 6–3, 4–6, 7–6(7–1) |
Vítěz | 7. | 3. prosince 2012 | Antalya, Turecko | tvrdý | Vladimir Užylovskyj | 3–6, 6–2, 6–2 |
Vítěz | 8. | 10. prosince 2012 | Antalya, Turecko | tvrdý | Guillermo Olaso | 6–2, 6–2 |
Vítěz | 9. | 12. srpna 2013 | Appiano, Itálie | antuka | Matteo Trevisan | 7–5, 3–6, 6–4 |
Finalista | 10. | 4. listopadu 2013 | Antalya Turecko | tvrdý | Robin Kern | 6–4, 3–6, 3–6 |
Finalista | 11. | 11. listopadu 2013 | Antalya, Turecko | antuka | Marc Rath | 1–6, 3–6 |
Vítěz | 12. | 20. ledna 2014 | Kaarst, Německo | koberec (h) | Miloslav Mečíř, ml. | 2–6, 7–5, 6–3 |
Vítěz | 13. | 19. května 2014 | Karši, Uzbekistán | tvrdý | Chase Buchanan | 7–6(7–2), 6–2 |
Finalista | 14. | 17. listopadu 2014 | Andria, Itálie | koberec (h) | Ričardas Berankis | 4–6, 0–1skreč |
Vítěz | 15. | 8. prosince 2014 | Dauhá, Katar | tvrdý | Ramkumar Ramanathan | 7–6(7–5), 6–2 |
Vítěz | 16. | 15. prosince 2014 | Dauhá, Katar | tvrdý | James Marsalek | 6–1, 6–2 |
Vítěz | 17. | 5. března 2015 | Ra'anana, Izrael | tvrdý | Lukáš Lacko | 4–6, 6–4, 6–3 |
Vítěz | 18. | 26. července 2015 | Scheveningen, Nizozemsko | antuka | Andrej Kuzněcov | 6–7(3–7), 7–6(7–4), 6–3 |
Vítěz | 19. | 21. března 2016 | Kanton, ČLR | tvrdý | Lukáš Lacko | 6–1, 6–7(6–8), 7–5 |
Vítěz | 20. | 14. května 2016 | Heilbronn, Německo | antuka | Jan-Lennard Struff | 6–4, 7–6(7–3) |
Čtyřhra: (2 tituly)
[editovat | editovat zdroj]č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 7. března 2010 | McAllen, USA | tvrdý | Ti Čen | Jared Easton Matheson Klein |
7–5, 4–6, [10–4] |
2. | 20. ledna 2014 | Kaarst, Německo | koberec (h) | Aleksandr Buryj | Vladimir Ignatik Dinitar Kutrovskij |
4–6, 6–1, [10–6] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikoloz Basilashvili na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Nikoloz Basilašvili na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 5. května 2021}
- ↑ a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Basilašvili se v Hamburku stal prvním gruzínským vítězem turnaje ATP [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-29 [cit. 2018-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Nikoloz Basilašvili na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. května 2021}
- ↑ Nikoloz Basilašvili na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 5. května 2021}
- ↑ Everything you need to know about Nikoloz Basilashvili. Tennis Majors [online]. 2022-10-23 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RAMSAY, George. Tennis star Nikoloz Basilashvili charged with assaulting ex-wife. CNN [online]. 2020-06-05 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Gruzínec Basilašvili porazil Del Potra a ovládl turnaj ATP 500 v Pekingu [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikoloz Basilašvili na Wikimedia Commons
- Nikoloz Basilašvili na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Nikoloz Basilašvili na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nikoloz Basilašvili na stránkách Davis Cupu (anglicky)