Rexismus
| Rexistická strana | |
|---|---|
| Parti Rexiste | |
 | |
| Datum založení | 2. prosince 1935 |
| Datum rozpuštění | 30. března 1945 |
| Předseda | Léon Degrelle |
| Zakladatel | Léon Degrelle |
| Sídlo | Brusel, Belgie |
| Ideologie | Rexismus Belgický nacionalismus Korporativismus Autoritarismus Klerofašismus |
| Politická pozice | Krajní pravice |
| Polovojenská org. | Valonská legie |
| Stranické noviny | Le Pays Réel |
| Náboženství | Římský katolicismus |
| Barvy | Červená a černá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rexismus je označení pro krajně pravicovou ideologii, ke které se hlásila belgická Rexistická strana (též Rex), vedená novinářem Léonem Degrelle. Název tohoto uskupení je odvozen od pojmenování tehdejších katolických novin a vydavatelství Christus Rex (latinsky Kristus Král), ve kterých Degrelle působil. Rexisté jakožto hnutí inspirované italským fašismem a španělským falangismem požadovali vytvoření sociálně spravedlivého stavovského státu, jenž by se opíral o katolickou církev. Rovněž hájili jednotnost belgického státu a zachování monarchie.
Původně se jednalo spíše o autoritativní a klerikálně nacionalistické, než vyloženě fašistické hnutí, nicméně později se začali rexisté stavět k liberální demokracii čím dál více nepřátelsky, pozvolna si osvojovali revoluční fašistickou rétoriku a po neúspěšných doplňovacích volbách v roce 1937 přešli na národně-socialistické a protižidovské pozice. Ačkoliv rexistické hnutí volalo po výsadním postavení katolické církve, značná část belgického duchovenstva rexismus odmítala a kardinál Jozef-Ernest van Roey označil tuto ideologii za „nebezpečí pro církev i zemi“. Politická úspěšnost hnutí se navíc omezovala téměř výhradně na Valonsko a hlavní město Brusel.
Předválečné období
[editovat | editovat zdroj]Rexistická strana byla založena 2. prosince 1935 valonským novinářem Léonem Degrelle poté co opustil Katolickou stranu, která byla podle jeho mínění příliš umírněná. Ideologicky se rexistická strana inspirovala kromě italského a španělského fašismu též v integralismu Charlese Maurrase. Odmítala kapitalismus i marxismus a vlivem zde byla i publicistická činnost Jeana Denise, jenž psal o mravní obrodě belgické společnosti prostřednictvím katolicismu a korporativismu.
Nejúspěšnější bylo hnutí ve volbách v roce 1936, kdy se mu podařilo získat 11,5 % hlasů. Degrelle, jenž hluboce obdivoval Adolfa Hitlera však vedl rexisty k čím dál větší radikalizaci a začal tomu přizpůsobovat i stranickou ideologii, což vedlo následně k ochlazení vztahů s místními představiteli katolické církve. V doplňovacích volbách v dubnu 1937 kandidoval Degrelle proti ministerskému předsedovi Paulu van Zeelandovi z Katolické strany, které pro něj skončily fiaskem. Následkem tohoto neúspěchu se rexistická strana začala zcela jednoznačně orientovat směrem k hitlerovskému Německu a podporovala jeho politiku. Ve volbách roku 1939 se jim podařilo utržit již pouze 4,4 % hlasů.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po vpádu německých vojsk do Belgie v roce 1940 stála většina rexistů na straně německých okupantů, ačkoliv někteří ze straníků poté co byli svědky nacistického antiklerikalismu a vyhroceného antisemitismu, přešli do protiněmeckého odboje. Formations de Combat, polovojenská organizace hnutí Rex se stalo základem pro cizineckou Valonskou legii, která spadala pod německý wehrmacht a později pod Zbraně SS. Této divizi pak velel sám Degrelle, jenž se stal vyznamenaným válečným hrdinou, a nakonec i plukovníkem SS, zatímco předsednictví se ujal jeho spolupracovník Victor Matthys.
Po osvobození Belgie v roce 1944 byla Rexistická strana postavena mimo zákon a mnozí její členové byli buď popraveni nebo uvězněni. Léonovi Degrelle se však podařilo utéct do frankistického Španělska, kde působil v tamější neonacistické scéně. Zde se věnoval historickému revizionismu a obhajobě myšlenek národního socialismu, mj. zaslal papežovi Janu Pavlovi II. dopis ve kterém označil holokaust za vykonstruovanou lež. Ve Španělsku pak roku 1994 zemřel.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Littlejohn, David. The patriotic traitors: a history of collaboration in German-Occupied Europe, 1940-1945. London: Heinemann, 1972. 391 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rexismus na Wikimedia Commons
