Rudolf Walter
| Rudolf Walter | |
|---|---|
 Rudolf Walter | |
| Narození | 22. března 1894 Dačice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. února 1966 (ve věku 71 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Choť | Marie Waltrová |
| Děti | dcera Olga Zezulová |
| Příbuzní | Ladislav Pešek švagr |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Walter (22. března 1894 Dačice[1] – 27. února 1966 Brno) byl český divadelní režisér, herec a pedagog.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Jeho manželkou byla herečka Marie Waltrová, rozená Pechová (1897–1978), sestra herce Ladislava Peška.[2] Jejich dcera Olga Zezulová (1922–2001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou[3] a také spisovatelkou a překladatelkou.
Po dokončení konzervatoře působil v Národním divadle (později Zemském) v Brně (1912–1938). Po odchodu Jiřího Mahena z funkce dramaturga určoval Walter plně umělecké zaměření divadla. Byl příznivcem školy Maxe Reinhardta, orientoval se především na německý repertoár a styl, který nazýval patetickým realismem.[4] V letech 1925–1934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, kde se věnovala zejména operní režii. Roku 1938 opustil divadlo a věnoval se výuce mladých herců na brněnské Státní konzervatoři hudby, kde byl vedoucím dramatického oddělení.[5] K jeho žákům patřili např. Karel Höger, František Kožík a Oldřich Lukeš. Za války pořádal se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, ze kterého pak vytvořil poloprofesionální divadelní podnik Komorní hry Radosti ze života, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo pozdější Divadlo bratří Mrštíků.[6] V roce 1944 byl přechodně režisérem v Beskydském divadle v Hranicích.[7] Roku 1946 odešel do invalidního důchodu.
Ve filmu se Walter také občas vyskytoval. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu Až se vrátíš (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954).
Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25b/hr. 57–58.
Divadelní režie, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1926 Jaroslav Vrchlický: Melodramy, Brněnská konzervatoř
- 1926 L. Rydel: Navždy, Brněnská konzervatoř
- 1926 V. Speyer: Jižní moře, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1926 J. K. Tyl: Pražský flamendr, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1926 C. Gozzi: Princezna Turandot, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1927 Josef Hora: Hrobka, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1927 L. Blatný: Říše míru, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1928 Plautus: Chlubný vojín, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1928 G. B. Shaw: Caesar a Cleopatra, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1928 E. O'Neill: Chlupatá opice, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1928 Jiří Mahen: Nasredin, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1928 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1929 B. Lichtneker: Atlantic Palace Hotel, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1930 H. Chlumber: Modré s nebe, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1930 A. Saint-Organ: Brk a Brok, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1930 L. Blatný: Zcela stručně, Svět tančí, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Národní (Zemské) divadlo v Brně
- 1933 Václav Krška: Nesmírný štít, Národní (Zemské) divadlo v Brně
Citát
[editovat | editovat zdroj]| „ | Co všechno udělal Rudolf Walter pro divadelní Brno! Kolik lidí naučil chodit na dobré divadlo, jak při něm vychoval celý kádr dobrých herců a hereček, kdy brněnské Zemské divadlo bylo hereckým předstupněm pražského Národního divadla! | “ |
| — Karel Höger[8] | ||
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1929 Státní umělecká a literární cena
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, ISBN 80-207-0419-1
- ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 69, 71, ISBN 80-204-0493-7
- ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71, ISBN 80-207-0419-1
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520–521
- ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 70, ISBN 80-204-0493-7
- ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, ISBN 80-204-0493-7
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 226
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208–9, 388
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 56, 466, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71–2, 77, 411, 414, ISBN 80-207-0419-1
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41–6, 48–9, 69–71, 431–2, 435, 447, foto: 97, ISBN 80-204-0493-7
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 108, 168, 170, 171, 188, 257, 378, 520, 524, 526, 588–9, 598, 611, 630, 631, 648
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19, 47–8, 57, 59, 64–5, 181, 225
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 168, 200, 262
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Walter na Wikimedia Commons - Rudolf Walter na Encyklopedie.brna.cz
- Rudolf Walter v Česko-Slovenské filmové databázi
- Rudolf Walter v archivu webových stránek Národního divadla Brno
