Sinajský poloostrov
Sinajský poloostrov شبه جزيرة سيناء חצי האי סיני | |
---|---|
Pohled z vrcholu Mojžíšovy hory | |
Nejvyšší bod | 2637 m n. m. (Hora svaté Kateřiny) |
Délka | 380 km |
Šířka | 230 km |
Rozloha | 61 200 km² |
Nadřazená jednotka | Arabský poloostrov |
Sousední jednotky | Suezská šíje, Negevská poušť, Arabský poloostrov |
Podřazené jednotky | Sinajské pohoří |
Světadíl | Asie |
Stát | Egypt |
Mapa Sinajského poloostrova | |
Povodí | sezónní toky |
Souřadnice | 29°30′ s. š., 33°30′ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sinajský poloostrov (arabsky شبه جزيرة سيناء, Šibh Džazīrat Sīnā'; hebrejsky חצי האי סיני), zkráceně Sinaj (arabsky سيناء, Sīnā'; egyptskou arabštinou سينا, Sīnā; hebrejsky סיני, Sīnaj), je poloostrov trojúhelníkovitého tvaru mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. Geograficky se vlastně jedná o výběžek Asie směrem k Africe, i když geologicky se jedná o součást Africké desky. Politicky spadá Sinaj pod Egypt, s výjimkou let 1956/57 a období 1967–82, kdy byl okupován a osidlován sousedním Izraelem. Na západě poloostrov ohraničuje Suezská šíje (resp. Suezský průplav skrz ni vedoucí) a Suezský záliv, na východě Akabský záliv; další rozhraničení přes šíji mezi severním vrcholem Akabského zálivu a Středozemním mořem, tj. vymezení severovýchodního okraje Sinaje, je jen velmi hrubé a v podstatě se odvozuje od politických hranic – v moderní době (po roce 1906) tedy od státní hranice mezi Egyptem a sousedními útvary, nyní Izraelem.
Už od starověku hrál téměř liduprázdný Sinaj, zejména jeho střední a severní (přímořská) část, roli strategicky důležitého území, jímž procházely spojnice mezi velkými civilizacemi v povodí Nilu a v Mezopotámii (tzv. Úrodný půlměsíc). Právě tudy procházely obchodní karavany, poutníci, ale i nájezdníci a armády. V kulturních a náboženských dějinách judaismu a křesťanství má Sinaj významnou úlohu, protože podle Bible právě sem Izraelské kmeny „vyšly z egyptského otroctví“ (Exodus), tady Bůh předal zákony Desatera Mojžíšovi a ve zdejších pustinách poté Izraelité za trest po 40 let bloudili. Později, od 6. století, se také zde rozvíjela původem egyptská tradice křesťanského mnišství (cenobitství). V moderní době jsou sinajská přímořská letoviska oblíbeným cílem turistů, zejména potápěčů z celého světa a zdejší turistický průmysl tvoří cennou složku egyptských státních příjmů. Důležitým zdrojem jsou rovněž velké místní zásoby ropy a zemního plynu, vytěžované už od poloviny 20. století.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Na většině plochy poloostrova o rozloze 61 200 km² leží Sinajská poušť. V severovýchodní části v blízkosti pásma Gazy se nachází obdělávaná polopouštní krajina. Ve střední a jižní části je poloostrov zvrásněn Sinajským pohořím, jehož nejvyšším bodem a zároveň nejvyšším vrcholem Egypta je Hora svaté Kateřiny (Džebel Katrīn, 2637 m n. m.).[1] Dalším významným vrcholem je Mojžíšova hora (Džebel Mūsā, 2285 m n. m.), mnohými považovaná za biblickou horu Sinaj.
Města
[editovat | editovat zdroj]Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Poloostrov byl od nepaměti považován za těsně související s Egyptem, i přes to, že hlavní masa egyptského osídlení a kultury se soustřeďovala (a soustřeďuje) kolem Nilu a Sinaj sám byl jen řídce osídlen kočovnými beduíny.
V roce 1967 dobyl Sinajský poloostrov Izrael během Šestidenní války a zřídil zde osady, ale po podepsání egyptsko-izraelské mírové dohody (1979) jej v několika fázích vyklidil a do 26. dubna 1982 vrátil Egyptu, přičemž většinu osad a všechny vojenské základny předtím zlikvidoval.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1988.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sinajský poloostrov na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Sinajský poloostrov ve Wikislovníku
- Galerie Sinajský poloostrov na Wikimedia Commons
- www.b-a-n.cz/prava-hora-sinaj/hora-sinaj-lokalizovana-v-arabii.html