Stykač

Stykač je přístroj pro spínání nebo rozepínání elektrického spojení, ve většině případů využívající elektromagnetický pohon.

Princip

Stykače mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry jako relé. Když přivedeme napětí na svorky cívky, vzniká magnetické pole a tím i magnetická síla. Kotva s pohyblivými kontakty je tak přitažena a pohyblivé kontakty se spojí s pevnými kontakty nebo přeruší stávající spojení. Kontakty drženy v pracovní poloze cizí silou, jakmile tato síla přestane působit, kontakty se vrací do klidové polohy.^[1]

Stykače mají hlavní (též silové) kontakty, které spínají velké proudy tekoucí do ovládaného spotřebiče. Tyto kontakty jsou nejčastěji zapínací (v klidové poloze jsou rozepnuty a v pracovní poloze sepnuty), ale mohou být i rozpínací (v klidu sepnuté a v pracovní poloze rozepnuté). Vedle hlavních kontaktů mají stykače kontakty pomocné určené k ovládání, blokování, signalizaci atd. (opět mohou být zapínací i rozpínací). Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možno stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jiným typem kontaktů.^[2]

Rozdělení

Stykač - schematická značka třífázového stykače s pomocnými kontakty (1NC+1NO)

Stykače rozdělujeme:^[1]

podle přídržné síly na elektromagnetické, hydraulické a pneumatické;
podle proudu na stykače pro střídavý proud (AC) a stykače pro stejnosměrný proud (DC);
podle chlazení na vzduchové stykače a olejové stykače;

přičemž nejčastějším typem jsou elektromagnetické vzduchové stykače.

Při popisu stykače, na schématech i na skutečných stykačích se používá označení:

A1, A2 - svorky ovládací cívky
NO (Normaly Open) pomocné kontakty spínací
NC (Normaly Closed) pomocné kontakty rozpínací.

Údržba

Stykače nevyžadují téměř žádnou údržbu. Při 500 sepnutích za hodinu a provozu 8 hodin denně se doporučuje kontrola funkce stykače jednou za rok.^[zdroj?] Doba údržby stykačů se většinou stanoví podle namáhání a podle životnosti udávané výrobcem.

Při častém spínání lze místo stykače použít solid state relé, které se skládá z polovodičů a neobsahuje žádné pohyblivé součásti.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VAVŘIŇÁK, Petr. ELEKTRICKÉ STROJE A PŘÍSTROJE [online]. Ostrava: Střední škola elektrotechnická, Ostrava, Na Jízdárně 30, p. o., 2006 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
↑ TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechniky. 23. vyd. Haan: Europa-Lehrmittel, 2001. ISBN 80-86706-00-1.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu stykač na Wikimedia Commons

[:0-1] VAVŘIŇÁK, Petr. ELEKTRICKÉ STROJE A PŘÍSTROJE [online]. Ostrava: Střední škola elektrotechnická, Ostrava, Na Jízdárně 30, p. o., 2006 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.

[2] TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechniky. 23. vyd. Haan: Europa-Lehrmittel, 2001. ISBN 80-86706-00-1.

[1]

[2]