Sv. Barbora z Chebu
| Sv. Barbora z Chebu | |
|---|---|
 Sv. Barbora (po r. 1510) | |
| Popis | |
| Výška | 99,5 cm |
| Šířka | 24 cm |
| Materiál | lipové dřevo |
| Umístění | |
| Umístění | Muzeum Karlovy Vary |
| Stát |  Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sv. Barbora z Chebu je plně plastická socha z lipového dřeva z období kolem roku 1500. Mohla být součástí mariánského retáblu jako jedna ze svatých panen, nebo oltáře se skupinou Čtrnácti svatých pomocníků. Jde o kvalitní řezbu ze starého fondu chebského muzea, o jejímž původu není nic známo. Je vystavena v expozici Muzea Karlovy Vary.
Popis a zařazení
[editovat | editovat zdroj]Plně plastická socha z lipového dřeva 99,5 × 24 × 16 cm, s drobnými zbytky polychromie, inv. č. P 4. Restauroval J. Tesař (1971) a J. Živný (1986).[1]
Štíhlá figura s dívčími ňadry má na sobě těsný šat s půlkruhovým dekoltem. Natočením těla a ukročením pravé nohy vyvažuje atribut kalicha, který přidržuje oběma rukama u levého ramene. Celá kompozice sochy je velmi sevřená, až uzavřená v bloku. Neobvyklé pojetí má plášť, který odkrývá pravé rameno a loket a spadá přes záda jako antická tóga. Je přichycen rukou na levém boku na opačné straně je od prověšení pod pravou rukou řasen mísovitými záhyby s vytaženými hranami.[1] Schéma roucha je redukováno pro frontální pohled. V oblasti hlavy se socha vyznačuje poměrně jemnou řezbou.[2] Oválná tvář má vysoké čelo, plné tváře a kulatou bradu. Hlava s bohatými dlouhými vlasy nese vysokou korunu.
Svatá Barbora byla uctívána v horních městech jako patronka horníků a také jako patronka dobré smrti. V západočeské gotické plastice nemá tato socha žádné formální analogie a stylové východisko je možné hledat pouze ve švábské plastice konce 15. století, v okruhu raného díla Michela Erharta. Ševčíková sochu zařadila do širšího okruhu tzv. Mistra dvoustranné františkánské madony[2], ale novější literatura tuto souvislost nepotvrzuje.[1] Příbuzná díla, která vyšla ze stejného stylového základu, lze nalézt spíše v jihozápadních Čechách. Chebská Barbora tak mohla vzniknout například v návaznosti na teritoriálně bližší hornorakouský Kefermarktský oltář, který ovlivnil jihočeské řezbáře, označované jako Mistr Oplakávání ze Žebráka a Mistr Oplakávání ze Zvíkova. Neobvykle štíhlé tělo, zvláštní postoj, plně modelovaný obličej i záhybový systém drapérie vykazuje podobnost s ženskými figurami v nástavci Kefermarktského oltáře (Madona, sv. Barbora, sv. Kateřina).[1]
Příbuzná díla
[editovat | editovat zdroj]- Madona se světicemi ze sv. Maří u Prachatic
- fragment oltáře madony se sv. Barborou a sv. Kateřinou, Západočeské muzeum v Plzni
-
Kefermarktský oltář (1497)
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
- Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975