Svatý týden
Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden (latinsky: Hebdomas Sancta nebo Hebdomas Maior, řecky: Μεγάλη Εβδομάδα, cír. slov.: Страстна́я седмица), je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.
Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Některé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří „odlet zvonů do Říma“. Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie. Místo zvonů se používají dřevěné řehtačky a klapače (s tímto zvykem se lze setkat zejména v oblastech se silnými folklórními tradicemi, např. na Slovácku, Valašsku, Chodsku či v Pošumaví).
Tradiční názvy jednotlivých dní
[editovat | editovat zdroj]| Den v týdnu | Pojmenování |
|---|---|
| Sobota | Lazarova |
| Neděle | Květná |
| Pondělí | Modré |
| Úterý | Žluté, modré, šedivé |
| Středa | Sazometná, lidově také Smetná nebo Škaredá |
| Čtvrtek | Zelený |
| Pátek | Velký |
| Sobota | Bílá |
| Neděle | Boží hod velikonoční |
Zvyklosti spojené s jednotlivými dny
[editovat | editovat zdroj]- Květná neděle: kněz v kostele žehná kvetoucí vrbové proutky (kočičky);[1] lidé si je nosí domů pro štěstí.[2]
- Modré pondělí: kostelníci mají modré hazuky, oltáře jsou zastřeny modře[2] – barvou Ježíše Krista a (jeho) očekávání.[3] Hospodyňky začínají s velikonočním úklidem.[4]
- Žluté,[5] modré[2] či šedivé[6] úterý: šedá barva souvisí s prachem – zametalo se a vymetaly pavučiny.
- Škaredá středa nebo také sazometná středa: jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Škaredá středa přísluší do pašijového týdne, v tento den se Jidáš mračil na Ježíše.
- Zelený čtvrtek: Český přívlastek zelený byl převzat z němčiny, kde zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) vznikl Gründonnerstag (zelený čtvrtek).[7] Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do velikonoční vigilie („odlétají do Říma“; viz též pověsti o zvonech), místo zvonů a zvonků nastupují řehtačky, klapačky a hrkači.
- Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve.
- Bílá sobota, den ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Znamená čas na pečení velikonočních beránků a mazanců.
- Neděle velikonoční (Vzkříšení): Vlastní den oslav Velikonoc. Tradičně byl ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí. V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Nedělní bohoslužba může začít, podle židovské tradice, s první hvězdou předchozího dne, tedy v sobotu, obvykle mezi 19-20 hod. Židé totiž počítají začátek následujícího dne od soumraku dne předešlého. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům, kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce. V tento den vyjíždějí se zprávou o zmrtvýchvstání Krista jezdci ve svátečních oblecích na ozdobených koních a oznamují tuto novinu lidem v Lukavci a Nových Dvorech na Novojičínsku. Tento zvyk je zapsán na "Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje".
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Květná neděle. Životopisy svatých [online]. catholica.cz, 2012-02-04 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c Feuilleton: Velký pátek. Český jih. 1880-03-26, roč. VIII., čís. 26, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Colours. Amblecote Holy Trinity [online]. holytrinityamblecote.org.uk, 2011-10-06 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ ŠILHA, Petr. Velikonoční tradice – 9 příběhů s vystřihovánkami. [s.l.]: [s.n.], 2024. Dostupné online. S. 15.
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický, Díl 5.. [s.l.]: [s.n.], 1887. Dostupné online. S. 869.
- ↑ NIEDERLE, Lubor. Český lid – sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Svazek 4. [s.l.]: [s.n.], 1895. Dostupné online. S. 330.
- ↑ ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Večerní slavnost na Zelený čtvrtek – Památka večeře Páně, s. 69.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý týden na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo svatý týden ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Pašijový týden v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Průvodce Velikonocemi
- Víra.cz
- České Velikonoce: Svatý týden
- Jízda kolem osení v Lukavci na Novojičínsku, Moravskoslezský kraj
